Mapa blogu

O Shizu-chiiin

aktualizace 4. 11. 2017




Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3
-pozastaveno, gomen, minna QwQ/


Vázne v dnešní době konstruktivní komunikace?

29. listopadu 2017 v 12:22 | Shizu-chin |  LIDSKÁ PSYCHOLOGIE
Netradičně trochu úvahový člnek o otázce, kterou si už pár dní pokládam. Popíšu různé typy komunikačních situací ze svých vlastních zkušeností (pokud si to přečtou lidi, kterých se to týká, omlouvám se, ale cítím to tak °W°) a ještě se pokusím vysvětlit, co se s námi děje při takových konverzacích.

To co budu popisovat je složté téma, které by mohlo dát na celou knihu :'D proto se už teď omouvám za sručnost a taky prosím berte na vědomí, že nejsem psycholog ani to nestuduju, je to jen můj subjektivní názor na věc.

(v článku jako ilustrační obrázky používám "malůvky v malování" :D jelikož ke Gimpu nemám momentálně přístup QWQ příště to bude už moje chibíkovská kresba :3)

(poznámka po dopsání článku: nakonec jsem to pojala dost ironicky a sarkasticky, pardoon :'D jde aspoň vidět, že mě tohle téma fakt štve! :'D)


Pod pojmem konstruktivní komunikace si vždycky představím dva lidi "na stejné vlně", kteří si dobře rozumí a vesele se o něčem baví. Takových lidí ale vídám čím dál tím méně a ve svém okolí už vůbec ne.
Jsme strašně pesimistická, destruktivní společnost, která se snad už zapomněla bavit normálně?

Neustálé stěžování

K takovým lidem jsem dříve patřila taky, ale zjistila jsem, že tudy vlak nejede. Je snad v lidské přirozenosti, nebo alespoň v té dnešní, rozebírat všechny své problémy s nejbližšími a já to chápu. Postěžujeme si a je nám lépe, jelikož na to už nejsme sami. Avšak zlobíme se, když nedostaneme odpověď nebo radu. Ne my se zlobíme, i když ji dostaneme a není podle naší chuti. Nejlépe, když s námi ten druhý souhlasí a utvrdí nás v našem subjektivním názoru na danou věc.
Když si takový "stěžující si člověk" postěžuje jednou, dvakrát, u hodných a dobrých kamarádů i třikrát :'D tak je to v pohodě, ale když si stěžuje neustále a ještě lépe na tu samou věc pořád a pořád dokola, je to pro toho druhého člověka hotové peklo!

Měla jsem kamarádku na střední, která neustále tvrdila, že jí doma psychicky týrají (podle její povahy měla buď stokholma a nebo si to dost přikrášlovala a lhala), a neustále, každý den, každou přestávku pořád dokola povídala o tom samém celý rok!! Na konci jsem myslela, že ji už švihnu nebo seřvu nebo tak něco. Tak strašně mě vysávala, až to hezké nebylo. Byla jsem v hrozném psychickém stavu jen z pomyšlení že to budu muset další den snášet znova.

Takoví lidé si od sebe druhé akorát odeženou, protože nikdo se zdravým rozumem nebude takhle hazardovat s psychikou. Psychika je daleko složitější na uzdravení, než fyzické tělo!
... no a když si odeženou nejvěrnější kamarády, stěžují si těm, co zbyli, jak je nikdo nemá rád a všichni se na ně vykašlali, aniž by tušili, že si za to vlastně můžou sami.



Já, já, já, já, já a zase jen já!

Dalším typem nebezpečné kominukace je komunikace s "náfukou". Možná se teď budete ptát: "Jak mám ale jinak začít s někým konverzaci?"
Tenhle podnadpis je vlastně strašně složitý v tom, že musíte rozlišit, co je navazování konverzace pomocí vlastních příkladů nebo svých zkušeností a vychloubání. Mluvčí to mnohdy dělá nevědomky, ale ostatní to začíná štvát :'D

Ve spolkečnosti jako takové u mě existuje velmi jednoduché pravidlo a to - nevykecávat se o osobních problémech ve stylu "já". Úplně mě třeba dostává, jak se ve škole určité slečny baví o svých vztazích, milencích, co spolu a jak dělali... Nebo když vypráví, co dělali v létě na brigádě. Je to možná jen můj postoj, ale pro mě je to překročení hranic, jelikož si na to už říkám: "Ale m tohle přece vůbec nezajímá. Nejsou to pro mě informace, které jsou k něčemu užitečné."
Na druhou stranu je fajn mluvit pomocí "já" komunikace na téma, které je v dané společnosti aktuální. Ve škole o škole, v práci o práci.

U přátel je to těžší a daaaleko složitější na popis. Nejlepší je nějak najít "zlatou střední cestu". Je fajn povídat o svém dni, o svých zážitcích a nebýt zas tak moc odtažitý, aby druhý nenabyl pocitu, že se otevírá jen on vám, ale o tom později.
Já osobně sleduju, co říkám nebo píšu ostatním a snažím se moc neopakovat téma, které je v té době pro mě důležité (zamilovanost třeba - ta je zvlášť otravná xD) a přinejhorším se toho druhého zeptám, jestli o tom tématu můžu ještě mluvit.



Víš co? nezajímá mě to, jdeme se bavit o něčem jiném!

Tady budu ukazovat dva případy. Na ten první jsem vyloženě alergická a okamžitě přerušuju komunikaci, jakmile se to jednou stane.

Stalo se vám někdy, že někomu něco napíšete, jste z té zprávy i tématu nadšeni a rádi byste v komunikaci pokračovali dál... ale o se stane? Váš kamarád napíše něco úplně jiného! Vůbec ne k tématu!

Já nevím jak vy, ale já byla vychována tak, že na každou zprávu bych měla odpovědět, i když je to od někoho, koho nemám ráda. A i když mi někdo napíše, nebo řekne něco, na co bych nejraději neodpovídala, tak i tak odpovím. Krátce, smajlíkem, ale odpovím. Pro mě prostě neexistuje, abych najednou bez varování začala nové téma.
(Dobře, párkrát jsem to těm lidem na protest ze vzteku taky udělala :'D ale sama od sebe z ničeho nic je to pro mě nemyslitelné.)
Druhá věc je přerušování a přehlušování druhých lidí.
V obou případech byste měli brát na vědomí, že ten, s kým komunikujete, je stejně plnohodnotná bytost jak vy a měla by mít právo se pořádně vyjádřit. Nejen že to není slušné, ale také tím znejistíte toho, koho jste přehlušili a ten se pak bude projevovat méně (a vy si můžete říkat, proč se sakra nebaví?)


Konstruktivní komunikace naruby?

Tak jsem nazvala pravý opak toho, co jsem tu dosud popisovala :'D
Je to případ, kdy si chcete moc povídat s dlouholetým kamarádem. Začínáte témata společných zájmů, popisujete vaše nadšení pro něco s tím, že ten druhý ví, že máte popisované věci rádi.
Ale místo, aby s vámi tu konverzaci rozvíjel (a on se zase rozpovídal o svých novinkách a zajímavostech), odpovídá jednoslovně, většinou citoslovci nebo ještě lépe, smajlíkem.

Díky této strategii můžete ve svém kamarádovi vyvolat pocity nejistoty. Jeho snaha, energie, plynou k vám s nadějí, že si s vámi pokecají o věcech, které má rád, ale vy ho prostě a sprostě odbydete. Takže, když to vyjádřím hodně vulgárně, sežerete všechny jeho snahy a nedáte nic nazpět.
A jelikož haromie vzniká vzájemným plynutím energií, nemůžete se divit, že s vámi dotyčný může přestat komunikovat.


Co vlastně chci?

Nevím, jestli je to už tak těžké, asi by se na základce měla krom psychologie vyučovat i rétorika, mluvit o normálních věcech, normálním tempem s ohledem na další hovořící. V klidu hovořit o tématu, které nás baví, nespěchat a pozvolna si navzájem předávat "konstruktivní energie", které by hezky pluly z jednoho člověka na druhého, popřípadě na ostatní.
Podstata takové komunikace je nabrání energie a dobré nálady. Ostatní způsoby nás spíše vyšťavují. Buď krademe energii tomu druhému, kteří se cítí mizerně a my pak taky, protože nenalézáme řešení, a nebo jste bohužel obětí vy a jste jen vyťavení.
Nevím jak vy, ale já poslední dobou nejsem vůbec komunikačně naplněna a ani se mi těm dotyčným lidem pak nechce psát, protože to prostě nemá cenu a v mé povaze, introvertnosti i temperamentu je prostě kašlat na něco, co nemá cenu :'D

Článek spadá pod ochranu autorského práva. Pokud ho chcete použít pro vlastní účely, napište mi komentář a prosím, uveďte zdroj! :3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters