Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3
-pozastaveno, gomen, minna QwQ/


Léčitel - rpg povídka - 2. část

14. dubna 2015 v 10:16 | Shizu-chan a Shii-chan |  Léčitel
Asibych měla zase začít s challengema, aby tu nebylo tak pusto OO"

Okii, takže další část! xD asi bych na to měla už udělat rubriku =w="
Ale... prosím pochopte... těžce si zvykám na školní režim a ještě na ten blogový... x'D

Oki, tady... budeme mít drama x'D
Pořád nemůžu překousnout to, že naše ero-scénky jsou pomalu stejně dlouhý, jako celá dějová část povídky x'D
Každopádně díky téhle části tuhle povídku označuji za tu více povedenou :3

Povídka je v rpg žánru - píší ji dvě osoby.
Také je to shounen-ai - zatím x'D - vztah mezi dvěma muži (+13)
Aaa... hezké počtení! xD xD



Shizu: "Však mě znáš," zasmál se mírně ironicky, potom zpřísnil pohled, "nic se nám nestane."
Nastalo ticho, pokoj naplnila zvláštní atmosféra, šlo slyšet občasné střihnutí nůžek.
Po chvilce nasadil Makoto zase svůj obvyklý šťastný obličej: "Gambatte, Rin-chan! "
Shi-chan: ,,Jistě." Rin vzdychl a upravil si obi. Necítil se nejlíp, když si představil, že by sem jednou přišel a uviděl na zemi ležet mrtvé tělo nebo krámek v plamenech. Ale věřil, že to tu zvládnou. ,,Mimochodem, nemáš tu něco na únavu nebo tak? Potřeboval bych být po návratu z mise aspoň trochu k použití, takhle jen padnu do postele a probudím se až v poledne dalšího dne."
Shizu: Makoto se trochu šibalsky zasmál: "Sou-chan?"
Pak vstal od svého stolku a šel k jedné z poliček a vytáhl z ní zelený pytlíček.
"Rozmarýn se skořicí. Uvař si to jako čaj. Rozmarýn probouzí a skořice... povzbuzuje," pronesl a ještě na něj jedním okem mrkl.
Shi-chan: Přestože měl Rin jistý výcvik, nedokázal potlačit rozkošné začervenání a očima sjel stranou. Taky to mohl říct jinak a ne zrovna tak nápadně. Pravdou bylo, že opravdu potřeboval něco k dodání energie, hlavně po takovém výdeji chtěl mít i čas pro sebe, třeba zkusit po dlouhé době kaligrafii nebo něco, co by nijak nesouviselo s tělesnou aktivitou. ,,Díky." Odkašlal si a dal cenný balíček za kimono. ,,Určitě se tu ještě někdy stavím, tak zatím sayonara." A odkráčel z obchodu na ulici.
Shizu: Hnědovlásek toho využil a ještě za ním se smíchem křikl: "Užij si to!"
Potom se dal znova do sepisování svitků.
"Ari, Haru-chan, že mi pomáháš."
Věděl, že je důležité ho chválit jak jen to šlo, aby se jejich důvěra prohloubila. Další důvod k radosti, když viděl, jak mu už důvěřuje. Nebylo to sice moc, ale taky mu mohl utéct.
"Co bys chtěl dnes k večeři?"
Shi-chan: Haru celý rozhovor poslouchal, zajímalo ho, o co tu jde. Na otázku jen pokrčil rameny. Bylo to jedno, na ulici si taky nevybíral, co bude jíst, byl vděčný za cokoliv. ,,Přítel?" prohodil jen místo salvy dotazů, kdo to byl, co chtěl a tak podobně.
Shizu: "Ano," odpověděl s úsměvem, "známe se od malička."
Na chvíli se zahleděl někam do prázdna, jako by vzpomínal nad hezkými časy minulosti.
"Ale to je jedno, Haru! Přemýšlel jsem, že bych tě mohl vzít dnes sebou nakupovat."
Shi-chan: Nakupovat? To jako mezi lidi? Odložil všechno a napil se vlažného čaje, který si do kalíšku nalil z konvičky. Co když ho někdo pozná a bude chtít zabít za ty krádeže? V davu se může snadno ztratit. Zahleděl se do usazeniny na dně nádobky. ,,Neříkejte to takhle. Prostě mi řekněte, co mám dělat, nezáleží, jestli to chci."
Shizu: "Ale samozřejmě, že záleží," usmál se a klekl si k němu. Vzal jeho tvář do dlaní: "Jsi taky člověk. Živá bytost. Máš pocity, máš smysl pro spravedlnost a zasloužíš si svobodu a hezké zacházení tak, jako každý další člověk na téhle planetě."
Pak vstal a zamířil do kuchyně. Zkontroloval, co mu chybělo ve spíži a zapsal si to na malý kousek papírku.

Shi-chan: Tak šli spolu na nákupy, stejně bylo potřeba sehnat nějaké jídlo. Haru byl zpočátku neochotný a neklidný, musel neustále pokukovat po senseiovi, aby se mu neztratil. Co kdyby ho někdo poznal a zase zbil? Makoto mu koupil smaženou rybu na špízu, věděl, že je má černovlásek rád.
Shizu: Se zájmem pozoroval, jak jí a měl radost z toho, že šel s ním.
Když nakoupili, co potřebovali, vydali se domů. Makoto zase zasedl ke svým svitkům a Haruka dostal úkol podrtit bylinky. I na to už byl silný dost.
Tak týdny utíkaly, až se léto vystřídalo s podzimem. Jejich vztah se od té doby prohluboval. Makoto si ho rozmazloval, jak jen to šlo, ale nezapomněl být striktní, když se jednalo o práci.
Jedno hezké sluneční dopoledne ho poslal do lesa pro bylinky, které chtěl jeden z jeho věrných zákazníků. Chtěl vyzkoušet, jestli Haru tenhle úkol zvládne.
Shi-chan: Černovlásek si v duchu opakoval, co všechno má natrhat, dovedl bylinky poznat po zraku i vůni. Makoto ho učil, co která dovede, občas se například dozvěděl o jedech. I takové rostlinky byly nebezpečné jako katana.
Našel krásnou mýtinku a zaradoval se, že tu roste mateřídouška. Tak si klekl a začal je sbírat. Tak se soustředil, že neslyšel šustnutí v křoví nebo to spíš pokládal za zajíce či veverku. Otočil se, už nestihl tasit nůž a vyfasoval silnou ránu do hlavy, až se mu zatmělo před očima a bezvládně padl do mechu.
Shizu: Prozpěvoval si, jako by se nic nedělo a pokračoval ve třídění bylinek podle toho, na co se používají, aby se mu lépe hledaly, když v tom jej popadl silný nepříjemný pocit. Až si musel na chvíli sednout... něco takového cítil naposledy hodně dávno... ještě, když byl samuraj a to nebylo vůbec dobré znamení!
Vykoukl ven: "Haruu?" vykřikl. Když se však nikdo neozýval, vyběhl ven, boty neboty, a prozkoumal skoro každý koutek lesíka za jejich domem. Nezapomněl přitom hledat ani po hlase, ale odezvou mu bylo jen nervózní šustění listí.
Nakonec našel jen kousek z jeho kimona a to se mu líbilo ještě míň, než ten nepříjemný pocit.
Měl jasno. Další jeho zastávka bude u Rina! Nenechá si Harua teď jen tak vzít...!
Shi-chan: Rin zrovna vedl cvičení mladých samurajů, měl po hlídce a takové věci považoval za relax. Radil jim se všemi drobnostmi, aby je vypilovali. Potom jim dal souboj ve dvojicích a jelikož už se blížil čas konce, dal rozchod o trošku dřív a šel ke studni se osvěžit.
Shizu: Utíkal, co mu síly stačily. Čím dřív, tím líp. Rin bude určitě vědět daleko lépe, kdo možní únosci mohou být, než aby se je vydal hledat sám.
"Rine!" zavolal, když ho uviděl. Byl tak rozrušený, že zapomněl i na svůj oblíbený sufix: "Rine! Haruku asi unesli!" pronesl rozrušeně, když k němu doběhl a zaklonil se, aby se trochu vydýchal, "pomůžeš mi?"
Shi-chan: Odložil vědro na zem a povzdechl si. Měl by pomoct příteli, ale tady bylo hodně práce. ,,Kdy a kde to asi bylo? Nebo počkej, zajdeme tam, jenom si něco zařídím." Vydal se do příbytku vedle toho svého a ani neklepal, jen odsunul dveře. ,,Sou, vezmeš za mě další cvičení? Musím něco zařídit."
Shizu: Vysoký tmavovlásek nasadil překvapený výraz: "Děje se něco?"
Makoto mezitím začal vyprávět: "Nevím přesně... poslal jsem ho do lesa pro nějaké bylinky a když jsem ho nemohl nikde najít, utíkal jsem rovnou sem..." pronesl, pak si vzpomněl, že má vlastně kousek jeho kimona, tak ho vytáhl a rudovláskovi ho podal: "Tohle jsem našel."
Shi-chan: Vzal si od něj látku a koukl na okraje. Nemělo to okraje jako utržené hrubou silou, takže se ten kluk nebránil, asi se to o něco zachytilo. ,,Někdo unesl Makotova učně, vypadá to na tu bandu, co tu otravuje. Třeba půjdou vystopovat, tak se asi zdržím."
Shizu: Sousuke se zatvářil trochu nelibě, stejnak to tu dnes asi rozpustí a půjde pak za nimi. Ta banda byla nebezpečnější, než se zdálo, nemůže ho jen tak nechat jít samotného... i když tam bude i Makoto.
Shi-chan: Rusovlásek k němu vzhlédl s podezřívavým pohledem. ,,Zvládnu to, tak se neboj." Usmál se a s mávnutím za sebou zasunul dveře a protože už měl zbraně, mohli rovnou vyrazit do akce.
Shizu: "Díky, Rine," usmál se na něj hnědovlásek.
Nedovedl si už život bez toho krásného a chladného černovláska představit a představa, že jej někdo unesl, jej přímo děsila.
"Kde teda začneme?" optal se.
Shi-chan: ,,Kde jsi našel ten útržek? Máš nějaká místa, kam chodíš na bylinky, pro které jsi ho poslal?"
Shizu: "Mno... jedno tu je..." zamyslel se, "Haru tam rád chodil, taková mýtinka v lese s výhledem na město."
Tak zamířili tam. Cesta netrvala dlouho, jelikož skoro běželi.
Bylo to opravdu krásné místečko a bylinek tam bylo tak moc, že je jejich vůně vítala už na dobrých pár metrů dopředu.
Zářivé sluneční paprsky ozařovaly jak travičku, tak stromy, které dělaly příjemné stíny.
Avšak jedna věc tohle místo narušovala - zlomená stébelka, která tvořila jasný důkaz o tom, že se tu něco dělo. Makoto svého učně vždycky učil, že se k rostlinkám musí vždy chovat uctivě, ať je léčivá sebemíň. Takovou spoušť by neudělal.
Shi-chan: Rin přišel k místu činu a klekl si. Podle stop to vypadalo, že ho překvapili, nikde žádná krev, asi ho omráčili. Kousek dál v borůvčí něco uviděl, byl to košík s bylinkami. Zvedl ho. ,,Asi ho odnesli v bezvědomí, není tu krev ani známky zápasu."
Shizu: Sedl si. Měkká travička byla příjemná... ale uklidňující účinky bohužel neměla. Kéž by tu rostla meduňka... alespoň trochu by pak mohl přemýšlet s chladnou hlavou.
Neměl ho pouštět sám, když věděl, že se tu pohybují pochybní lidé... a Haru byl opravdu jak porcelánová panenka! bez jediné chybičky a jeho krásná očka s barvou nebe mu dodávala své...
"Gomen, Rine..." hlesl do ticha a pak se na něj podíval s rozzlobením ve tváři, "dojdu si pro katanu, počkáš tu?"
Shi-chan: ,,Neměli bychom za nimi sami, kdo ví, kolik jich je. A může to trvat dny, než je najdeme. Třeba ho už prodali, nemůžeme procházet nevěstince po jednom."
Shizu: "Nemůžu ho v tom jen tak nechat!" křikl na něj. Nevěděl, co se mu stalo nebo kde je. Chtěl mu dát krásný život... a oni ho unesou, aby žil zase nějaký podřadný živit v nevěstinci? tomu musel zabránit!
Možná by bylo vážně lepší, kdyby se za nimi vydal sám. Není to tak, že by šermířské umění zapomněl jen kvůli tomu, že se dal na lékařinu. Zvládl by je, ještě, když měl tak motivační cíl.
Shi-chan: ,,Makoto, poslouchej." Přišel k němu a zadíval se mu do očí. ,,Najdeme ho. Nechtěl by, aby se ti něco stalo a to klidně může, když za nimi půjdeme sami, tak se uklidni."
Shizu: Hluboce se nadechl a zase vydechl. Uznal, že je nejlepší to řešit s chladnou hlavou.
Rozhlédl se po okolí, když uviděl třezalku. Vstal, jednu si utrhl a vložil si ji do úst. Není to meduňka, ale trochu by pomoct měla.
"Takže, co navrhuješ?" optal se.
Shi-chan: ,,Zkusíme se za nimi vydat, dokud je stopa čerstvá, pak zhodnotíme situaci a můžeme jít pro posily." Rin měl dobré oči, viděl i ty sebeslabší náznaky. Stopu v mechu, zlomenou větvičku, nit zachycenou o keř... ,,Jak moc ti na něm záleží? Jsme přátelé, můžeš mi říct pravdu."
Shizu: "Hodně," odpověděl se zamyšleným výrazem, "nikdy mi nebylo s nikým jiným tak dobře... a nedovedu si představit, že bych ho měl teď jen tak ztratit... a to pomyšlení, že může skončit v nevěstinci...!"
Podíval se na blankytně modrou oblohu se značně ublíženým výrazem. Alespoň ta třezalka společně s uklidňující modrou barvou oblohy mu trochu pomáhaly...
Shi-chan:,,Mysli pozitivně, nic se mu nestane. Uměl se o sebe postarat celou dobu na ulici." Vydali se na cestu, podle stop. Obvykle měly tyhle bandy někde skrýš, kam dávali oběti hromadně a pak je prodávali do podniků. Měli by tedy najít nějaké osamělé místo, třeba opuštěnou chatu nebo jeskyni.

Shi-chan: Haru se probudil v nějaké jeskyni. Bylo tu několik lidí jako on sám, smutní a vystrašení. Za nějakou dobu je odvedli ti zločinci.
Zkusil utéct, ale hlídali ho a navíc měl šílenou bolest hlavy, ve vlasech cítil zaschlou krev. Asi ho praštili.
Všechno se tak nějak míchalo dohromady, dostal se do rukou nějakému chlápkovi, asi vedl takový podnik... Umyli ho a dali mu najíst, sebrali všechny věci. Byl v takové malé komůrce sám, s ošetřenou ránou. Čekal, nemohl utéct, protože tu nebylo okno a dveře byly zamčené. Myslel na svého senseie. Všiml si vůbec, že je pryč? Vydal se ho hledat? Nebyla tu moc vysoká šance na záchranu.
Shizu: Vyšetřování probíhalo pár dní. Za tu dobu se ozvalo více lidí, co někoho pohřešovali. Byly mezi nimi dívky, chlapci i malé děti. Bandité si nebrali servítky s nikým, každý mladý byl pro ně snadný způsob dosáhnutí zisku.
Makoto z toho byl celý nervózní. Dokonce počítal, kolik má ušetřeno, že by si přinejhorším černovláska vykoupil zpátky. Ironicky jeho největší naděje byla v tom, že přibývalo nových případů a taky dalších svědků.
Shi-chan: A tak vyzvídali kde se dalo, jestli nikdo neviděl někoho odpovídajícího popisu.
Až jednou dostal Rin misi v menším městečku, byly tam nějaké výtržnosti. Všiml si, že i mají nevěstinec, tak poslal zprávu Makotovi, že má stopu. Nechtěl dělat ukvapené kroky. Navíc byl s nervy na pochodu, Sousuke dostal nějaké pověření s jednotkou až do Osaky, ale věřil, že všechno dopadne dobře jako jindy.

Další z těch úmorných večerů. Haru musel dělat i služku, všem těm úchylům, co mu každou chvíli někam sáhli. Nesměli ho zbít, to by pak ztratil cenu. Tenhle večer to bylo divoké, přišla nějaká parta mladých samurajů a chovali se dost hlasitě.
Shizu: Jen co se k němu zpráva dostala, zavřel obchod, vzal si nějaké bylinky sebou, na zranění nebo otravu...kdyby náhodou a nezapomněl na svou katanu.
Pak už stačilo jen vyrazit a počkat několik hodin, než drožka do městečka dojela. Makoto však hořel nedočkavostí a každá sekunda se zdála být dlouhým rokem.
Na malém náměstíčku se setkal s Rinem.
"Yo, Rin-chan," pozdravil se zamáváním, "tak cos našel?"
Shi-chan: ,,Je tu jeden podnik, tak jsem chtěl využít příležitosti. Taky jsem potkal někoho, kdo ho prý viděl. Ale nesmíme si dovolit dělat moc hluk."
Shizu: Šibalsky se usmál: "Však jsme jen osamělí samurajové, co si chtějí zvednout náladu v přítomnosti hezkých kloučků, ne? Jen budeme muset něco udělat s tvým oblečením. Nemůžeš si tam nakráčet v Shinsengumi hábitu."
Shi-chan: Rin dostal v tu chvíli nápad. Ve městě se ještě stavili v obchodě s oblečením a pak zašli do uličky, kde se převlékli. Vzal si na sebe dívčí oblečení, s trochou líčení to působilo věrohodně, taky si musel vycpat hrudník a nenechat tak rozhalené kimono. Svoje původní oblečení a zbraně schoval do ranečku, jen tantó si zastrčil do záhybů. ,,Tak, jak vypadám?" Mrkl na hnědovláska sladce.
Shizu: "Myslím, že by měl Sou-chan radost," popíchl ho trochu ironicky a zasmál se, "ale je to dobrý nápad, takhle nikomu nepřijde nic nápadné."
A tak se vydali do nevěstince tohoto města. Makoto byl zvědavý, co ho tam bude čekat... a doufal, že tam Haru bude.
Shi-chan: Přišli tam, uvnitř byl docela hluk, jak měl každý svého mazlíčka a od ostatních se nechal obsluhovat, byly tu i takové soukromé salónky. Mladí chlapci i dívky tu cupitali skoro polonazí nebo v kimonech. Rin měl chuť je všechny osvobodit a dát jim azyl. Byli přinucení tu dělat, protože si neměli jak vydělat.
Shizu: Jen z toho pomyšlení, že by tu mohl Haru být... se mu zlostí zatemňoval rozum. Jak někdo může tohle vůbec někomu udělat? unést nevinného mladíka a pak ho prodat do nevěstince! je to naprosto strašné!
Ale na tyhle myšlenky teď nebyl čas.
U recepce jim napřed dali seznam se všemi chlapci. Hnědovlásek jím nervózně listoval a když uviděl celkem nový potrtétek černovláska, málem začal radostí tancovat po sále, nebo objímat Rina... ale udržel se, vyměnil si s ním jen několik vítězných pohledů, do toho si ještě objednali salonek a už stačilo jen počkat, až jeho černovlasý andílek přijde.
Shi-chan: Haru měl chvíli volno, tak se dal dohromady a umyl se. Pak zjistil, že si ho někdo žádá, popadl ho strach. Ten poslední si na něm vylil zlost, že se bránil. Bledý jako plátno se vydal do salónku, zhluboka se nadechl a vešel za závěs. Vznášela se tu kořeněná vůně, nesnášel ji. Jako všechno tady.
Shizu: Když černovlásek vešel, Makoto hned jak na povel vstal, ale musel si zakrýt ústa když viděl, v jakém stavu je... kdo ví, jestli ho něčím nenadopovali, kdo ví, jestli ho ještě pozná...
"Haru...?" zkusil pomalu něžným hlasem.
Shi-chan: Strnul a zahleděl se na svého zákazníka. Něco si matně vybavoval, možná ten hlas v něm cosi vyvolal, ale zase to zmizelo. Ne, on přeci nikdy nepřijde, nechal ho tu, stejně jako ostatní ho nepostrádal. ,,Budete si přát?" zeptal se už docela nezaujatě. Třásl se, ale nesměl si dovolit uronit jedinou slzu, za to ho tu bili.
Shizu: Vytřeštil oči, bylo mu do breku... strávili spolu víc jak půl roku... a on si ho po pouhém měsíci nepamatoval? To snad ne...! Letmo se podíval na Rina, který ho povzbuzoval k další akci. Chytl ho něžně za ramena a zahleděl se mu do očí.
"Haru? ... nepamatuješ si mě? To jsem já, Makoto a tady je Rin-chan," pronesl a pak ztišil hlas: "Přišli jsme tě odsud dostat, jen nám musíš pomoct."
Shi-chan: ,,Nesmím odsud, chytili by mě a zbili." Už se mu stalo, že nabídli odchod, měl by ho zákazník jen pro sebe. ,,Můžu vám splnit všechna přání, ale tohle ne." Uklonil se omluvně a začal si rozvazovat obi, stáhl si kimono z ramen a podíval se stranou. ,,Prosím."

Shizu: Masivně se začervenal: "N-ne! počkej!"
Sesbíral kimono ze země a zase mu ho natáhl.
"Dobře, ještě jednou. Pro začátek si sedni."
Usadil ho hned vedle Rina a hned se sám posadil vedle něj.
"Pamatuješ si na nás? pamatuješ si na tu dobu, kdy jsi byl na ulici a já tě vzal k sobě? byl jsi můj učeň po celý dlouhý půl rok a šlo ti to opravdu moc dobře, počkej!" vzpomněl si, že si sebou vzal pár bylinek a tak jeden sáček vytáhl, rozvázal a dal mu přičichnout: "Neříká ti to něco?"

Wow, končí to celkem blbě x'D asi bych měla začít opravovat, ať to můžu co nejdříve publikovat xD xD xD
ÓvÒ snad se nám podařilo vystihnout jejich povahy, aby nebyly moc OOC Q3Q
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anabet Anabet | Web | 21. dubna 2015 v 20:15 | Reagovat

Moc zajímavý díl :D prosím ať už je další :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters