Mapa blogu

O Shizu-chiiin

aktualizace 4. 11. 2017




Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3
-pozastaveno, gomen, minna QwQ/


Malý mořský elfík - RPG povídka - 2. část

18. listopadu 2014 v 11:11 | Shizu-chan a Shi-chan |  Malý mořský elfík
Další díl :3
Jak se vám úvod líbil? :3

Zatím tam nebude nic drama... ale mám pocit, že to končí zase blbě x'D =w="

Už zde bude mírné shounen-ai... takže tak nějak +13 asi xD xD

Hezké počtení! OwO/


Shi-chan: Bouře se zvolna uklidnila, i když pořád ještě pršelo. Ten kouzelný poklad se též probudil, bylo to asi něco mezi mdlobami a usnutím z vyčerpání. Jeho prvním dojmem bylo, že se voda kolem něj tolik nehoupe a hlavně ji nemá až nad hlavu. Když se rozhlédl kolem, byl na nějakém místě, které nepoznával. Všechno se s ním houpalo a točilo. Když si všiml, že není sám a k tomu dotyčného poznal, musel se usmát a cákl na podřimujícího kapitána vodu.
Shizu: Ta pro něj byla jako šokující budíček a s pohupující se lodí opravdu leknutím spadl na zem.
Vzpomněl si, co se vlastně stalo, otřel si obličej rukávem... který byl ovšem taky mokrý... takže si moc nepomohl... a koukl na původce takového šíleného budíčku.
"Tohle se dělá svému zachránci?" pak se ale usmál: "Jsem rád, že ti je lépe. Co rána? pořád bolí?"
Vstal a začal si vysvlékat mokré oblečení, aby se převlékl do suchého a mohl se tak pořádně vyspat.
Shi-chan: Otoya se rozhlédl kolem a když nenašel žádný papír ani tužku, tak jen ukázal malinkou vzdálenost mezi palcem a ukazováčkem. Pochopil, na co se tak může ptát někdo, kdo ho vylovil z moře. Jen se bál, aby se ta nádoba s ním nepřevrhla. Prohlížel si svého prvního člověka a vlastně zjistil, že se fyzicky až tak neliší, když nevnímal rozdíl v tom, že mořští lidé byli spíše hubenější, nepotřebovali sílu, díky kouzlům, ale rychlost a hbitost byla důležitá.
Shizu: "Promiň," natáhl na sebe košili, "půjdu teď spát, jsem ze včerejška opravdu unavený."
Pak si natáhl ještě suché kalhoty, přešel k posteli a natáhl se. To teploučko bylo příjemné, kolébalo ho to.
"Budeš něco chtít?" optal se ještě pro jistotu. Věděl, že koukat se na něj, jak spí, by nebylo moc zábavné, "papír a tužku? knížky, klidně si řekni..." odmlčel se, "nebo ukaž."
Shi-chan: Vlastně... Zapřel se o okraje svého malého soukromého moře a hodil si ploutvičku ven, po dotyku se zemí se začala měnit v až dívčí nožky. Háček byl v tom, že bez ní byl od pasu dolů a vůbec celý nahý. Při tom se usmíval, jako by právě udělal něco, na co budou rodiče hrdí.
Shizu: Tokiyovi jen spadla čelist a úplně zapomněl na svou únavu. V tu ránu byl zase na nohou, přesněji u své skříně a hrabal nějaké vhodné oblečení. Nejlépe jeho staré, menší, oblečení.
Takže... jeho kouzla jsou schopna i přeměny v lidskou bytost? sám od sebe?! Do čeho se to jen namočil? ... ale jeho tělo se třáslo vzrušením, srdce se těšilo na další a další jeho tajemství, bylo zvědavé, co se z toho vyklube. Každopádně by jej mohl naučit mluvit i číst... psát trochu uměl... chodit... pokud neumí, taky ho to naučí.
Konečně! nějaké staré oblečení. Modrá zdobená košilka a hnedé, kožené, přilnavé kalhoty se zdobeným páskem. Boty potom ještě vymyslí... klobouček by mu slušel... ne! nemůže si z něj dělat panenku.
Otočil se na něj a podal mu ruku na znamení pomoci. Chtěl vidět, jestli ovládá chůzi.
Shi-chan: Nastalo menší zaváhání, přeci jen nikdy nepotřeboval chodit, tak to ani nezkoušel. Opatrně posunul pravou nohu vpřed, to samé i s druhou, ale když to zkusil znovu, ještě slabé a nepoužívané nohy ho zradily a už by se byl důvěrně seznámil se zemí, kdyby nebyl opět zachráněn.
Shizu: Padl mu přímo do náruče a oba tak spadli na zem.
...Jeho krásná tvář byla tak blízko té jeho... smála se, i když oba spadli, byl jak naivní malé dítě a to na něm bylo to úžasné! Začal se mírně červenat.
Když v tom někdo zaklepal na dveře: "Kapitáne, snídaně!"
To ho probralo z okouzlení a když si uvědomil, v jaké pozici teď jsou... něžně jej položil vedle sebe, pak ho znova popadl do náruče, hodil do postele a přikryl ho. Ještě mu rychle řekl, ať předstírá spánek nebo ať se alespoň nehýbe a šel otevřít. Jídlo se teď bodlo. Otoya musel mít už také hlad.
Shi-chan: Zachumlal se do toho měkkoučkého materiálu až po hlavu, že byla vidět jen malá nehybná hromádka. Jen malou škvírkou nepozorovaně sledoval dění vně jeho malého tmavého světa. Jak se asi chovají ostatní?
Shizu: Za dveřmi stál už známý kuchař, který držel tác s jídlem. Bylo ho tentokrát více, než normálně.
"Jak je mu, kapitáne?" optal se.
"Netuším, ještě spí," odpověděl a tác si převzal, "děkuji ti za jídlo, za hodinu si přijď pro zbytky."
S těmihle slovy se krátce uklonil na výraz vděčnosti a poté zabouchl dveře. Musel lhát, nemohl mu vyklopit všechno. Líbilo se mu, že měl poslední slovo. Když Otoyu přijal on, museli ho přijmout i ostatní, nehledě na to, jestli se jim líbil, nebo ne.
Shi-chan: Vykoukl zpod deky, ve vzduchu čuchal jídlo, ale nezvyklé. Bylo to...maso? On žádné nejedl, jen řasy a různé plody, prostě co se našlo. Nemohl ublížit žádnému živému tvorovi. Natáhl krk jako surikata a zamrkal očkama.
Shizu: Tušil, že jídlo nebude znát, proto mu začal vše vysvětlovat: "Tohle je chléb. Je udělaný z rostlin, které se běžně pěstují na pevnině. Dále tu je různá zelenina a ovoce. Jsou to plody stromů a keřů, které hojně rostou na souši a na konec maso. Pokud ti není příjemné jíst maso, můžeš si dát jen to ostatní, ale bylo by dobré, kdybys něco pozřel."
Pak si vlastně uvědomil, že je pořád nahý: "A-ale nejprv se obleč, ať ještě něco nechytneš!"
Shi-chan: Otoya na něj znovu nechápavě zamrkal, podle vůně dokázal poznat, co je vhodné k jídlu a co ne. Shrnul deku na stranu a očividně mu vůbec nedělalo problém se odhalovat, když chňapl po kousku chleba a uzurpoval si ho pro sebe.
Shizu: Takže on si celou dobu takhle roztomile obstarával v moři potravu? Raději si ho už dál moc neprohlížel a sám si vzal svůj talíř s jídlem a příbor. Začal krájet maso, které na něm bylo a kousek napíchnutá na vidličku si pak vložil do úst. Napichování opakoval i u ovoce a zeleniny, párkrát to zapil vodou.
Když uviděl, že Otoya pořád přikusuje chleba, napíchl jedno malé rajčátko a namířil jej k němu s nadějí, že si vezme.
Shi-chan: Už v sobě měl pečivo, tak se hned zaměřil na nový přísun potravy, pomalu se k němu po čtyřech připlížil a když už bylo rajčátko blízko, musel skoro šilhat. Nejdřív lehce kousek očuchal a olízl, protože v moři neměli takové věci a na pevnině nikdy nebyl.
Shizu: "To mi děláš schválně?" zaneříkal si a raději se podíval někam jinam... tohle bylo moc!
Po tom, co si rajčátko konečně vzal mu radši na další talíř nabral od každého něco, kromě masa, a dal mu to do ruky s tím, ať to zkusí.
Shi-chan: Andílkovsky se na něj usmál a vydal zvláštní zvuk, něco mezi zabroukáním a zavrněním. Vzal si kousek, ale ten druhý nastavil Tokiyovi a pokynul mu, aby si to od něj vzal.
Shizu: Lidským věcem se učil rychle, to se musí nechat. S tím by se potom dalo pracovat...
Poslušně otevřel ústa a nabízený kousek si vzal a snědl.
Shi-chan: Otoya rozradostněně zatleskal a zasmál se. Potom si vzal půlměsíček pomeranče a dal si ho do pusinky, načež se k tmavovláskovi naklonil, aby si to s ním dal napůl.
Shizu:Dělení se o jídlo ho vyloženě bavilo. Tohle už ale bylo opravdu moc. Trochu ho ťukl do čela a plátek pomeranče mu celý zasunul do pusinky.
"Rychle to sněz a pak se obleč, kuchař tu bude za chvíli. Nebyl by moc dobrý nápad se tady promenádovat nahý," pronesl už značně nervózně.
Shi-chan: Na to se zatvářil tak smutně, až to lámalo srdce. Stáhl se ke zdi a skrčil se, ta nádherná očka téměř přetékala ublížením. A to se tak snažil!
Shizu: "Aah!" co teď... nechápal, co se stalo. Určitě to nepochopil! a určitě ani nechápe, jak nebezpečnou hru s ním začal hrát!
"Hele... něco takového je v pozemském světě opravdu nebezpečné! Kdybys tohle udělal někomu jinému..." jak to jen správně vysvětlit? "Mohl by tě celého sníst!"
Shi-chan: To samozřejmě ničemu nepomohlo, Otoya se na něj pro změnu odmítal podívat, zahrul se do deky a tiše smutně mroukal.
Shizu: "Chápeš?" optal se opatrně, "je to mooc nebezpečné!"
Na svá poslední slova dal velký důraz. Musel to pochopit... až jej vyvede ven... a představí posádce... a on se k nim bude chovat takhle tulivě, všichni si to vyloží jinak, než to doopravdy je!
"Ostatní ti tak můžou hodně ublížit!"
Shi-chan: Vykoukl zpod deky malou škvírkou, pak se odkryl úplně, ale uraženě na něj zaprskal a odsunul talíř, že už nechce.
Shizu: "Tak se alespoň obleč," vzal nachystané oblečení a donesl ho k němu,"pomůžu ti."
A protože nevěděl, jestli bude spolupracovat, rychle mu přes hlavu přetáhl košilku.
Shi-chan: Otoya nesouhlasně zavrčel a docela silně ho kopl, načež si založil ruce a kolem něj byla tmavá depresivní aura.
Shizu:Trochu s ním začal ztrácet trpělivost... a s tím i prvotní nadšení, které z něj měl.
Ale chápal důvod jeho chování. Vše se ještě musel naučit, neznal věci, jako je provokace či znásilnění a bylo na něm, aby ho to naučil, jelikož jej zachránil a je za něho teď zodpovědný.
Tak ho jen jemně objal, aby se alespoň nachvilku uklidnil a do ouška mu svým horkým dechem zašeptal ta samá slova po třetí, aby je konečně pochopil: "Jeto nebezpečné, ostatní ti můžou ublížit."
Shi-chan: ,,N-nebezpečné?" zopakoval po něm nechápavě a skoro bylo vidět, jak mu v hlavě šrotují kolečka. Znamenalo to, že by měl zůstat raději tady?
Shizu: "Ano," potvrdil, "pokud se neoblečeš a budeš každého takhle krmit... nakonec tě někdo z nich sní. Proto je důležité se obléci a normálně jíst."
Shi-chan: ,,Toki-chan... nesní?" Bylo vidět, jak se snaží ze sebe dostat ta nepřirozená slova, i když zněl normálně, jen s lehkým exotickým přízvukem.
Shizu: "Ne... já ne," usmál se na něj a pohladil ho po vláskách, "já tě musím ochraňovat a taky tě ochráním! ale bez tvé pomoci to nedokážu. Tak se prosím obleč."
Shi-chan: Pomalu se od něj odtáhl a ukázal na zbytek oblečení a pak na sebe a tázavě se na kapitána podíval.
Shizu: Pomohl mu doobléknout košilku, potom si ho posadil na postel a oblékl mu kalhoty.
Byl rád, že to mají konečně za sebou... teď přišla na řadu ta horší část - musel ho ještě naučit chodit. Něžně ho popadl za ruce a zkusil ho vytáhnout na nohy.
Shi-chan: Prvních pár kroků bylo značně nejistých, byl to divný pocit, když kolem sebe neměl vodu a stejně se pohyboval. A neměl nohy spojené v ploutev, všechno se tak houpalo a zdálo vrtkavé. Nechal se od něj vést a postupně získával jistotu, že mohl sám jít.
Shizu: Měl z tohoto úspěchu velkou radost! Věděl, že je šikovný a brzy se to naučí, ale že až tak brzy. Za odměnu ho znovu pohladil po vláskách a pochválil ho. Potom spolu ještě párkrát obešli pokoj, aby se to Otoya pořádně naučil.
Shi-chan: Pomáhal tomu i vrozený talent na rychlost a hbitost, kterou ve vodě používal a částečně i na souši, jen si musel zvyknout na ten pocit. Když měl teď nohy, nemohl dělat tolik kouzel jako jindy, ale protože byl odpočatý a najedený, malinko použil kouzla na svoji ránu, nechtěl Tokiyovi přidělávat starosti ještě s tímhle.
Shizu: Byl na sebe tak pyšný! za pár chvil ho dokázal obléct a dokonce i rozchodit!
Teď však následovalo ještě něco horšího - mluvení!
Učil se rychle, to ano, jen za tyhle dva dny se naučil už tolik slov! ale ještě to nebylo ono. Než jej vytáhne ven, musí znát alespoň základy běžné komunikace. Velké plus bylo, že uměl psát. Uměl lidsky psát, možná i číst, ale nedokázal mluvit.
Posadil jej na postel, pak přešel ke knihovně, vzal nejlehčí knihu na čtení, kterou tam měl a posadil se s ní vedle něj. Otevřel ji a pokynul mu, aby zkusil něco přečíst.
Shi-chan: Otoya hleděl na ta písmenka před sebou. Znal je, ale ta slova pro něj z největší části neměla význam, nechápal smysl vět, co říkají. Ono když někdo mluví, dá se obsah poznat podle jeho tónu, ale takhle... Proč se k němu ten člověk tak choval? Učil ho chodit, jíst jejich jídla, číst a vůbec to vypadalo, jako by si ho tu hodlal nechat navždycky a začlenit jej do své posádky. Vždyť budou stačit nanejvýš dva dny, aby se rána zahojila a on mohl zpět do moře, domů. Jenže když se na Tokiyu díval, tak to nevypadalo, že by měl někam jít a z toho neměl zrovna dobrý pocit. Loď brzy odpluje daleko a on tu zůstane, sám, než se najdou další lidé, kteří ho zaujmou. Proč se to měl učit? Možná jen proto, aby mu pak dokázal říct, že chce zpátky. Už teď se mu stýskalo po oceánu, jeho podmořských přátelích, svobodě...Třeba si konečně najde nějakou družku, aby nebyl tak sám. Jistě, zapomene na tyhle chvíle.
Zachránil mu život? Vždyť přeci Tokiya chtěl, aby plaval s nimi, kdyby ho o to nepožádal, nezranil by se a nemusel tady zůstávat.
Neochotně začal předčítat, některá slova mu dělala problém s výslovností, hlavně jim příliš nerozuměl, ale Tokiya je co nejsnadněji vysvětlil.
Shizu: Za hodinku po tom, co si kuchař přišel pro špinavé nádobí, už Otoya zvládal základy běžné komunikace. To bylo dobře, mohl ho tak vzít na palubu nebo provést po lodi. Zamýšlel obojí. Musí ho nějak zabavit do doby, než se plně uzdraví a bude moci jít zpátky.
A tak mu našel ještě nějaké boty, aby se mu ještě nenachladil, a vyvedl ho z kajuty ven. Loď se houpala, tak ho zpočátku držel za ruku, jako opora, ale brzy se do toho dostal. Snad zvládne normálně odpovídat, aby posádka nic nevytušila, přinejhorším ho z toho nějak vykecá.
Stačilo už jen pár schůdků nahoru, než se ocitli na obrovské palubě plné mužů, nad nimi azurově modrá obloha s pár obláčky a hejny racků a pod nimi to krásné moře, které loď hezky rozhoupávalo.
Shi-chan: Cítil se nesvůj, v přítomnosti tolika lidí. Jako by se všechno kolem něj svíralo, když nebyl ve vodě, ale na tak velkém nechráněném prostranství. Když si všiml pár pohledů, rozpačitě zamával, barvou tvářiček se pomalu rovnal svým vlasům a očím. V mírném záchvatu paniky se podíval na Tokiyu.
Shizu: Nebyl by asi dobrý nápad jej představit po pravdě, když k tomu ani nemá souhlas, proto spustil: "Jmenuje se Ikky, šlechtic z Rudé země. Bude mým rukojmím, nikdo se jej ani nedotkne!" Po tomto hlášení na něj šibalsky mrkl aby věděl, že to nemyslí vážně. Později mu vysvětlí důvod jeho počínání. Zatím jej ale zavedl k dřevěnému zábradlí, aby se podíval na širé moře, poprvé ze souše.
Shi-chan: To, že nebyl sám, bylo tak nezvyklé. Slyšel šum hlasů, vnímal každý krok, protože zvýšená citlivost smyslů mu zůstala i v lidské podobě, nedokázal se pořádně uvolnit, i když měl kolem sebe svoji milovanou vodu. Jenže nebyl v ní a o to šlo. Rozhlížel se kolem, v očkách mírný smutek. Ale nic neřekl, bál se, že by tím rozesmutnil Tokiyu. Když na něj byl tak milý a zachránil ho.
Shizu: "Celkem ti závidím," začal se zasněným pohledem na moře, "za pár dní zase skočíš do téhle nádherné vody a budeš volný. Já tu budu muset zůstat, na téhle malinké lodi a čekat, než zase někoho přepadneme, nebo doplujem na pevninu.
Žiju na téhle lodi již od narození... a tak mě tu tu už nebaví..."
Podíval se na něj a když viděl jeho tázavý pohled, raději změnil téma: "Promiň, jen si stěžuji."
Shi-chan: Otoya se pousmál, nejdřív trochu váhal, protože tohle nikdy nedělal, ale nakonec ho objal. ,,Bude to v pořádku," řekl s takovou jistotou a sebevědomím, až to bylo rozkošně naivní a bylo mu úplně jedno, kdo je uvidí.
Shizu: Trochu sebou škubl... ostatní! ... ale co už, ostatní ať si myslí co chtějí. Alespoň na něj teď nebudou nic zkoušet.
Opřel si o něj unaveně hlavu a nešťastně si povzdechl: "Chtěl bych být volný jak ty. Jak ryba, delfín nebo pták, jen už nebýt tady!"
A jeho prosba, ač byla myšlena vážně, či ne, měla být zanedlouho splněna...


Shi-chan: Byl večer, ruch na lodi postupně utichl. Každý si našel svou zábavu, když nebylo třeba se obávat nepřátel, jedlo se a pilo, i když v menším množství, aby jim stačily zásoby, už na to byli naučení a necpali se jako nezavření. Kapitán je tomu naučil. Hraní kostek a další hry, panovalo tu prostě veselí, jak to v posádkách bývá. Drby o počasí a hlavně o ženských. Pravda, už dlouho nezastavili v žádném přístavu, navíc neměli zlato, aby ho utratili v hospodách a nevěstincích. Otoya si postupně získával přízeň i těch otrlejších, ta jeho dobrá nálada a menší dávka stydlivosti byla prostě nakažlivá, dokonce mu nabízeli, že ho naučí nějaké hry, což Tokiya zarytě odmítl.
Jen tak stát a dívat se na moře nestačilo. Musel udělat něco víc. Proto ze sebe shodil šaty a opatrně vylezl po stožáru, naštěstí nebylo moc světlo, aby ho někdo viděl. Po ráhně došel až na okraj, kde byla rozvinutá plachta. Chápal, co na tom ptáci mají, ale miloval jiný druh svobody. Zhluboka se nadechl slaného večerního vzduchu a pak skočil. Svištěl necelé dvě vteřiny, než ladně zaplul pod hladinu, ačkoliv to docela cáklo. Hned se mu nohy proměnily v ploutev a mohl dýchat, kůže byla opět hydratovaná, slyšel zpěv oceánu. Doplul až ke dnu, od kterého se odrazil a už jako šipka mířil k hladině.



Jojo, končí to blbě! xD xD xD ale nebojte, nyappy end tu bude... i když poněkud zvláštní xD


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters