Mapa blogu

O Shizu-chiiin

aktualizace 4. 11. 2017




Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3
-pozastaveno, gomen, minna QwQ/


Malý mořský elfík - RPG povídka - 1. část

17. listopadu 2014 v 11:11 | Shizu-chan a Shi-chan |  Malý mořský elfík

Další rpg na světě! Ò7Ó/
Moje milované :3 opravdu jsem se do něj zamilovala protože... miluji fantasy a možské pololidi! QwQ/ ale neměla jsem ještě pořádný nápad na vlastní obrázek... takže vlastní obrázek není... ale možná časem bude xD

Jak už obrázek může napovědět, bude se jednat o Tokoya pár :3 Původně jsme chtěly udělat takovou... sérii rpg ze Saotome academy, napřed RenMasa, pak Tokoya a nakonec NatSyo... ale pak jsme se rozhodly pro samostatný příběh ve formě fantasy :3

Jak jsem říkala, že předchozí rpg bylo slaďoulinký... tak tohle je sladký jak žužu ponořený v oslazeným medu! xD xD xD ze začátku je to dobré ale potom... od ero-scénky jsem se jen smála tomu, co jsme tam psaly! xD xD xD

Oki, povídka ve formě rpg = povídka psaná dvěma lidmi, zatím nevinné :3

Hazké čtení! :3


Shizu: Vlnky jemně šplouchaly o pomale plující loď a vytvářely tak příjemný zvuk na poslech. Když se člověk opřel o zábradlí lodě a zaposlouchal se do těchto krásných zvuků, bylo mu dovoleno snít o různých věcech nebo svých chtíčích, které si na lodi nedokázal uspokojit.
Jeden z takových byl i mladý kapitán lodi, jménem Tokiya, který teprv nedávno zdědil kapitánský post po svém zesnulém otci.
Jako pirát se se svou tlupou plavil po nezkrotných vodách různých moří a i když mu tahle práce vůbec, ale vůbec nevoněla, naopak, nesnášel ji, snažil se vyhovět vůli svého otce a splňovat požadavky posádky.
Skoro vše zdědil po otci - vzhled, chladnost, většinu vlastností, šermířskou a strategickou zručnost... byly tu jen dvě věci, které zdědil po matce, laskavost a hlavu v oblacích a to mu znemožňovalo milovat tuhle špinavou práci.
Tentokrát jej od snění vyrušila právě posádka, která hlásala, že uviděla obří rybu a čím jiným se piráti mají živit, než-li rybami? Čím větší ryba, tím větší porce pro každého.
Tokiya se rozběhl za hloučkem mužů spolu se sítěmi a společně je rozhodili do vody, když je ovšem vytáhli, byly tam jen malé rybky. Muži si začali bědovat. Vyhlídka velkého a chutného oběda byla ta tam!
"Ale ta ploutev byla celkem pěkná, že?" zasmál se jeden pirát chraplavým hlasem.
"Jo!" odpověděl druhý, "třeba to byla ta legendární Mořská panna!"
První se začal smát: "Přece bys nevěřil pohádkám!"
Tokiya, který celou konverzaci jedním uchem poslouchal, se znovu ohlédl na moře... a přísahal by, že viděl rudovlasého mladíka ve plavat ve vodě a sledovat jejich loď. Už už chtěl přivolat ostatní, když mladík zmizel pod hladinou a za ním se vynořila nádherná červeno fialová ploutev.
Nevěřil vlastním očím! Pro jistotu si je otřel, pak ještě jednou a ještě jednou! Znovu jej však nezahlédl, avšak byl tak vtáhnut krásou oné bytosti, že se odmítl vzdát té představy, že ji už nikdy neuvidí. Přísahal, že ji chytí, ať jej to stojí klidně i jeho život.
Shi-chan: Poprvé si všiml toho člověka před pár dny. Byl tak krásný a fascinující, na lidské poměry. A zdál se laskavý, i s tím velitelským tónem. A ti lidé na palubě vypadali hladově, museli být na cestě opravdu dlouho. Měl rád každou rybku, kraba i sasanky, nechápal, jak je lidé mohou jíst. On sám miloval plavání mezi hejny sleďů, povídat si s delfíny a pozorovat průsvitné medůzy, které se jako závoje vznášely ve vlnách. Když se nudil, ze starých ale stále krásných mušlí vyráběl rozkošné šperky, často číhal mezi řasami a tropil si žerty z lekání chobotnic a krabů ve špičatých ulitách.
Ano, takový život byl jako ve snech, ale on tak nechtěl žít napořád. Kdyby alespoň měl někoho, s kým trávit čas, svého druha nebo družku. Mořští elfové a víly se nezamilovávali, hledali partnery pouze při období tření, aby mohli přivést na svět potomky a zabezpečit tak existenci další generace. Chyběl mu ten pocit. Jeho jedinou kamarádku zabili, dostala se do spárů lidí a ti ji zavřeli jako zvíře pro pobavení, dokud nezemřela bez vody. Tak se to dělalo, slýchal jako malá rybka příběhy o krutosti lidí, ale sám z nich strach neměl, přemohla jej zvědavost. Oni neznali chamtivost a závist, touhu po moci a penězích. Nebyli lidé. Otoya měl dobré srdce, ochotný všem pomáhat, a tak se rozhodl těm lidem pomoct a poprosil mořské proudy, aby loď zanesly k nějaké zátoce, kde si budou moci obstarat zásoby.
Shizu: "Na pravobok, říkám!" zakřičel Tokiya na kormidelníka, který dělal přesný opak toho, co po něm chtěl.
"Aye, kapitáne! snažím se, ale neposlouchá to!" odpověděl kormidelník, který se sám divil nad tím divným větrem, který je přes všechnu snahu táhl na druhou stranu.
Tokiya to přes všechny plány nakonec vzdal, kdo má zápasit s přírodou, a zalezl si do kajuty, kde vyštrachal staré knihy a deníky po svém otci. Rozhodl se, že zjistí o té záhadné bytosti něco víc.

Po pár hodinách čtení a zkoumání jeho touha vidět tuhle bytost stoupala, i když informací bylo velmi málo, alespoň nějaké byly. Až dorazí na pevninu, zkusí zjistit více informací.
Shi-chan: Vítr je brzy zanesl k jakémusi ostrovu. Nikde nebyla známka civilizace, ale ve vzduchu byl cítit život. Příroda, dychtivě čekající s otevřenou náručí. Vyhodili kotvy v zálivu a část posádky se vydala pro dřevo, aby opravili trhliny v lodi, které způsobila poslední bouře, část se vydala do lesa na průzkum a při troše štěstí i pro jídlo. Všichni byli vyhladovělí a ve tvářích se jim zračila úleva, někteří dokonce po přistání líbali zem. Beztak opravy pár hodin určitě zaberou a odpočinek na souši zvýší morálku. Už chyběl jen pořádný rum do jedné ruky a fešná prsatá společnice do druhé.
Lov se zdařil a brzy už na pláži plápolaly ohně. Jedlo se o sto šest, čím si nenacpali břicha, to se vyudilo a nasolilo, aby měli zásoby.
Až tu náhle k uším mladého kapitána dolehl docela tichý zpěv. Od útesů jej sem zanesl večerní vánek.
Shizu: Zpěv se nesl vzduchem jemně, jako by klouzal po vlnkách vzduchu a harmonicky s nimi rezonoval.
Tokiya se do něj hned ponořil a za chvilku nedokázal vnímat nic jiného, i když kolem něj byl takový hluk.
Nenápadně se vytratil a šel za zdrojem toho nádherného zvuku. Byl mužský, to poznal hned, ale ta něha, ta harmonická melodie... zamiloval si ji na první poslech!
Prodral se mírným lesovým porostem, který převážně tvořily pinie a dostal se až k pláži, kterou lemovaly vysoké skály. Ve vodě bylo pár kamenů a kusy právě spadených skal. A na jedné z nich byl zdroj toho nádherného zpěvu.
Ve svitu úplňku seděl na skále rudovlasý mladíček a s úsměvem dělal náhrdelník z mušliček a různých korálů.
Samým údivem přestal dýchat! ne proto, že mladíček byl až nadpozemsky krásný... ona to byla z části pravda, jelikož měl místo nohou ploutev! a dokonce tu červeno fialovou, kterou spatřil tehdy na moři! ... žeby?
Kromě velké ploutve místo nohou měl ještě malé ploutvičky na předloktí a jedny střední místo uší. Celkově se jeho kůže zvláštně leskla v měsíčním světle a nabírala tak až bledě modrou barvu.
Opřel se o jednu z pinií a zaposlouchal se do toho krásného koncertu. Slovům nerozuměl, byl to asi jejich jazyk, ale přesto to bylonádherné a s jeho krásou... to byla úžasná podívaná.
Shi-chan: Jen naslouchat vlnám, rozbíjejícím se o pobřeží, těm tisícům hlasů kolem, pro které zpíval s lehce smutným osamělým podtónem, který však dokonale zapadal do potemnělé zátoky, kdy jediným světlem byl srpek měsíce a jeho třepetající se odraz na hladině.
Když skončil se svou prací, dal si náhrdelník kolem krku a zálibně si jej prohlížel, zatímco si stále tiše pobrukoval. Pak si šperk sundal a jedinkrát na něj foukl, vlákna řas se rozpojily a mušličky se vznášely ve vzduchu, aby se vzápětí vrátily na své místo pod hladinou. Všiml si, že u útesu se plácá drobná rybka, nedosáhla do vody. Natáhl se a hbitými prsty jí pomohl zpět, rybka ještě na rozloučenou a jako poděkování skočila nad vodu a zase do ní, až to žbluňklo a on se zvonivě rozesmál. Šťastně a nevinně.
Shizu:Nad touto krásnou reakcí se musel zasmát. bylo to tak roztomilé!
Neodvažoval se jej teď rušit, i když by rád, ale bál se, že když se prozradí, prchne do moře a již nikdy jej znovu nespatří. Touha se na něj koukat, byla silnější, než touha ukázat se mu.
Věděl vůbec, že tu jsou? věděl, že kdyby jej viděl někdo jiný z posádky, namístě by jej zastřelil? Byl nádherná bytost, nic podobně krásného nikdy neviděl, veškeré princezny a konkubíny se mohly jít zahrabat!
Shi-chan: Už se začínalo ochlazovat, měl by jít zpět do moře. Těm lidem pomohl, měl z toho dobrý pocit. A jestlipak se ten hezký černovlásek kvůli tomu usmál?
Pročísl prsty hladinu a pak lehce seskočil pod ni. Udělal několik temp a očka mu zazářila jasným nadpřirozeným světlem, než skočil pěknou šipku a ocasní ploutev zmizela v temných vodách.
Shizu: Trochu posmutněl, když mu zmizel v tmavém moři. Tak krásná bytost by se jen tak neměla schovávat v oceánu... i když to na jednu stranu chápal, četl otcovy knihy, použili by jej jako hlavní atrakci v cirkuse... a to mu připadalo kruté.
Šel přímo k tomu kameni, na kterém bytůstka seděla a sebral pár mušliček, které tam po něm zbyly. Na oplátku položil na kámen svůj klobouk spolu s pár piniovými oříšky, aby věděl, že tu byl a že mu nechce ublížit. Pohlédl k zářivému měsíci a hluboce se nadechl. Poté se otočil a vydal se zpět za svou posádkou. Kdo ví, jestli ho už nehledají... i když s tím množstvím rumu pochyboval...

Shi-chan: Druhý den ráno připlaval opět k těm útesům. Byl tu klid a taky rád sedával na pevnině, po všem tom plavání, kdy kolem sebe cítil jen vodu. Chápal, co na tom lidé mají, ale moře stále miloval.
Na svém posezu zpozoroval cizí předměty. Přiletěl nějaký ptáček a sezobl jednu ze zvláštních kuliček, až to zakřupalo. Nějaké jídlo? A kde se tu vzalo? A navíc... byl tu i takový podivný klobouk, s dlouhým pírkem. A tu si uvědomil, že patřil tomu... Počkat, on tu byl! Musel ho vidět, jak si prozpěvuje a...a... Ponořil se do vody tak, že mu koukaly jen oči a k hladině se vzneslo několik bublinek. Podezřívavě si měřil klobouk, jako by ho měl každou chvíli kousnout, pak do něj štouchl prstem a hned se stáhl v očekávání hrozby. Pták zvedl hlavu, křikl a naštvaně odletěl. Odhodlal se tedy vzít jednu z těch pochutin, očichal ji a poté schroupal. Bylo to docela dobré, i když nic moc valného. Vesele se vyhoupl na kámen a nasadil si klobouk, upravil ho tak, jak to viděl u toho člověka.
Shizu: Strávil zde velmi příjemnou, ale také divokou noc a celý zbytek jí prosnil o té nádherné bytosti a o jejím zpěvu.
Ráno se probudil jako první, nedalo mu to a vydal se zpět k té krásné zátoce, aby se podíval, zda si jeho dary vzal. Šel tou samou cestičkou, tím samým lesem, až se mu znovu naskytl ten nádherný pohled a jak byl šťastný, že jeho bytůstka tam byla též a zkoušela si jeho klobouk.
Zasmál se, tentokrát pořádně, protože se to už nedalo vydržet. Vědom toho, že se jistě prozradil na něj křikl: "Sluší ti!" a zůstával na svém místě, aby jej nevylekal.
Shi-chan: Rusovlásek sebou silně škubl a zkameněl tak, že připomínal mořské pany na přídích lodí. Lidské řeči sice docela rozuměl, ale oni neměli hlas na taková slova, jen svůj vlastní jazyk. Ouška se zachvěla a pomalinku se otočil za zdrojem hluku, očka stejné barvy jako vlásky doširoka vyvalené, párkrát se nadechl, aby něco řekl, ale nevěděl co. To byl ten... Ukázal na něj a pak na klobouk v tázavém gestu.
Shizu: "Ano, ten je můj," přikývl na souhlas, "ale můžeš si ho nechat. Ber ho jako dárek ode mě."
Mluvil pomalu a jemně, aby jej nevystrašil. Opravdu od něj nic nechtěl, jen jej obdivoval jako nádhernou bytost.
Tentokrát jej osvětloval oranžový svit vycházejícího slunce. Pohled na moře byl v tuhle dobu nádherný. Krásně se třpytilo a postupně se prosvětlovalo, takže šlo z lodě vidět kdejakou rybku. Párkrát zahlédli i delfínky, kteří se k nim na jejich plavbě přidali.
Znovu se podíval na rudovláska a usmál se: "Jsem Tokiya a ty?"
Shi-chan: Chvíli mu trvalo, než pochytil základní obsah slov a pochopil, že to poslední byla otázka. Tokiya... V duchu si to párkrát vyslovil a líbilo se mu, jak to znělo. Mávl na něj a klepl na místo vedle sebe, i když byl pořád napjatý a nebyl si jistý, zda je moudré takhle riskovat. Našel ve vodě plavat klacík a tím do písku napsal několik písmen. Otoya.
Shizu: Na jeho podnět vykročil k němu a zároveň si přečetl jméno napsané v písku.
"Otoya? krásné jméno," pronesl a mezitím si za ním sedl a pohladil jej po vláscích, "jako ty."
Shi-chan: Asi to byla nějaká pochvala, poznal to z té melodie jeho pěkného měkkého hlasu a toho doteku. Nebyl zvyklý na něco takového, tak se trochu bál. Nezabýval se důvěrou, jen chtěl vědět, jestli má tenhle člověk dobré srdce a neublíží mu. Nejistě se usmál, sklopil očka dolů a něco zabroukal.
Shizu: "Za chvíli budu muset jít," pronesl pomalu, "aby tě má posádka neviděla a neublížila ti."
Dával si velmi záležet na výběru jednoduchých slov. Zřejmě mu nerozuměl úplně všechno.
"Ale můžeš plavat po boku mé lodi a dělat mi společnost."
Na to ho znovu pohladil po vláskách a zajel až k jeho oušku, které pohladil taky. Ve skutečnosti ho však zajímalo, jaké asi je. To samé udělal s jeho paží, kterou svou dlaní něžně projel, aby věděl, jaká je na dotek. Překvapilo ho, že byla normální, jak lidská kůže, jen občas narazil na nějakou tu šupinku.
Shi-chan: Neucukl, ale bylo vidět, že mu to je lehce nepříjemné. Bylo vůbec správné držet se tak blízko člověka? Vlastně...poprvé po dlouhé době byl v přítomnosti někoho jiného než jsou mořšťí tvorové.
Sundal si klobouk a posadil mu ho zpátky na hlavu. ,,Nech si ho," špitl čistě lidským hlasem, ale s takovým kouzelným nádechem.
Shizu: Jeho hlásek zněl stejně sametově, jako jeho zpěv. Bylo opravdu poznat, že je to nadpozemská bytost. Chtěl mu ovšem klobouk nechat, ať od něj má alespoň něco na památku.
"Vím, že ti bude klobouk pod vodou úplně k ničemu..." odmlčel se, "ale byl bych moc rád, kdyby sis ho nechal."
Usmál se a pak vstal. Nemohl se zdržovat už moc dlouho.
Shi-chan: Tu ho něco napadlo, očka mu zazářila nápadem. Vzal klobouk, hodil ho do vzduchu a namířil na něj prstem, vyletěla záplava jisker a na dlani mu přistál malinkatý klobouček, akorát se vešel na jeho náramek z kovu připomínajícího stříbro, na kterém bylo jen pár předmětů, pro něj nejdražších. Pak už ho pobídl, aby šel, když viditelně spěchá.
Shizu: Koukal na ta jeho kouzla s otevřenými ústy. Nic podobného ještě neviděl... ale byl rád, že jeho klobouk přijal.
Ještě jednou pro jistotu zopakoval svoji pozvánku na doprovod lodi a pak odešel zpátky za svou posádkou. Někteří už byli vzhůru a když se ho zeptali, kde byl, odvětil jen, že se probudil v lese a ani neví, jak se tam dostal. Správná pirátská výmluva snad jeho nového kamaráda neprozradí.
Brzy se vyjelo. Zásoby byly doplněny o pár ryb a oříšků, kuchař si nasbíral bylinky a další plody ostrova a tak byl každý spokojen.
Tokiya ovšem hned po vyplutí netrpělivě vyhlížel bytůstku, i když nevěděl, jestli jeho pozvání přijal, či ne.
Shi-chan: Objevil se u lodi teprve po pár hodinách, duhová ploutev máchla ve vodě jako velký vějíř a objevil se onen mořský elfík s delfínem po boku. Něco si pověděli v nelidské řeči a delfín odplaval za svými.
Bylo klidno, jen jemný vánek a čistě modrá obloha. Ale jak to na moři bývá, zlé přichází rychle. Nejprve vítr zesílil a ochladilo se, slunce postupně zalezlo a na vše se snesl ponurý stín. První kapky zanechaly kruhy na hladině a tmavé kapky na palubě lodi. Otoya zneklidněl. Nebylo se tu kam skrýt, kdyby našel nějakou jeskyni tam dole, nemusel by loď zase najít a ten člověk se mu zamlouval, bylo by bez něj smutno.
Shizu: Po hodince to s čekáním vzdal a jal se svých kapitánských povinností. Nicméně zanedlouho se začal zvedat vítr a loď jej silně nabrala do plachet. S přibývajícími vlnami se z klidné plavby pomalu stávala horská dráha a na lodi začaly přípravy na bouři.
Tokiya se ještě rychle mrkl přes palubu celé lodi, kdyby náhodou... a udělal dobře. Viděl červenovláska, jak zápasí z vlnami, jen aby stačil lodi. Nervózně si promnul čelo. Co teď? co když si ublíží?!
Začal na něj nenápadně mávat v domnění, že jej uvidí, musí mu nějak dát znamení, ať se stáhne!
Shi-chan: Bouřka teprve přicházela, tak se mohl snadněji dostat do nižších proudů, kde byla spousta bublin, hukot shora a voda chladnější. Ani kolem sebe pořádně neviděl, tak zkusil zavolat nějakého ze svých podmořských přátel nebo aby se alespoň podle odrazu zvukových vln orientoval, jenže bouře to ztěžovala, byl zmatený.
Byla to asi něco kovového, v téhle oblasti se lodě ztrácely často, tak se tu povaloval nepořádek, skrze zvířený písek měli i nelidé problémy, prostě najednou ucítil silnou bolest v boku, kde šupiny nebyly tak hustě u sebe, přitiskl si ruku na ránu. Byl to snad kus plechu, jakým se pobíjí lodě. Voda se zbarvila spirálkou krve. Co teď? Bude to muset vydržet a smířit se s nějakou skalkou, ta loď si poradí sama.
Shizu: Najednou jej už neviděl. Nejprve si povzdechnul, ale když matně uviděl na hladině loužičku krve, polil jej studený pot. Nečekal ani minutku, s křikem: "Muž přes palubu!!" utíkal k záchranným člunům. Stihl si ještě poručit tu největší přikrývku a už se spustil na moře. Vesloval na dané místo, zajistil vesla, na jedno z nich zavázal přikrývku a skočil krásnou šipku do rozbouřeného moře.
Oči ho zpočátku díky slané vodě štípaly, ale musel si zvyknout, pokud jej chtěl zachránit. Teprve hlouběji pod vodou uviděl, jaká je tu šílená spoušť, tolik nepořádku, tolik nebezpečných věcí! všechno to tu jen tak proplouvalo! ... a on jej sem zatáhl...!
Začal se rychle rozhlížet, i když se v tomhle počasí koukalo pod vodou dost špatně!
Když v tom se kousek od něj dole zablýsklo něco lesklého, zřejmě s prvními blesky.
Přidal do tempa a plaval za zdrojem blýsknutí a zanedlouho viděl nehybného červenovláska ležet na dně. Písek se přes něj sypal, skrýval mu nádhernou ploutvičku a přitom mu z hluboké a škaredé rány na boku stoupaly proužky krve... Neuměl si ani představit, jako moc ho to musí štípat! Rychle jej popadl a zamířil na hladinu, jemu samotnému už docházel vzduch a hladina se zdála být ještě tak vysoko!
S mírnými potíži konečně hmátl volnou rukou do vzduchu a s hlubokým nadechnutím se vynořil. Rozhlédl se, člun mu už pěkně uplaval, tak mu nezbývalo nic jiného, než se dát do plavání. S jednou rukou a s ještě tak drahým nákladem... ale už jen to vědomí, že ho musí zachránit, ho popohánělo dál, a tak se mu nakonec podařilo ke člunu doplavat. Nejdříve do něj položil Otoyu a až pak se na něj vyhoupl sám. Byl rád, že je konečně z vody pryč a na chvilku si unaveně lehl, hned vedle Otoyi, a vyčerpaně dýchal, ale věděl, že se nemůže zdržovat moc dlouho. Na lodi pak může odpočívat klidně celičký den nikým nerušen!
Odvázal přikrývku z vesla a Otoyu do něj pečlivě zabalil i s hlavou tak, aby nebyla vidět ani šupinka... jen obličej mu koukal ven, vypadal jak miminko, byl roztomilý.
Tokiya se jal veslování k lodi, která zakotvila opodál a tak tak zvládala nápor masivních vln. Byl opravdu rád, že na něj posádka čekala i přes tyhle problémy. Proto se snažil veslovat co nejrychleji.
U lodi jej už jen zahákli a vytáhli nahoru.
Tmavovlásek si opatrně vzal Otoyu do náručí a co nejopatrněji přeskočil na loď. Vyčerpáním trochu zavrávoral.
"Pomůžeme ti, kapitáne," řekl jeden z pirátů a už se sápal po jeho červenovláskovi.
Tokiya však odpověděl jen přísně naštvaným, až vražedným pohledem a výhružným: "Nedotýkejte se ho!" a tak se nikdo už neodvážil jej nijak vyrušit. Poručil si barel plný vody, věci pro ošetření rány do své kajuty a po jejich přinesení úplný klid, dokud on sám nevyjde ven.
Po té, co Otoyu rozbalil, vyčistil ránu od veškerého písku a řas a co nejlépe ošetřil, poté jej vložil do barelu s vodou a poprvé za tuhle těžkou dobu si lehl na luxusní pohovku, nehledě na oblečení, aby si pořádně odpočinul.


To nám to skončilo dramaticky xD a hned v prvním díle xD
Ne, vážně :3 do téhle povídky jsem se tak zažrala, že jsem to dokonce psala i divně x'D ale líbí se mi ten styl, jakým jsme to psaly i ty naše dlouhý slohovky xD xD xD

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters