Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Láska ze školky 2, část 1.

16. prosince 2010 v 17:35 | Shizu-chan |  Láska ze školky 2.
Ok :)) tak konečně jsem se rozhodla napsat to xD ale už mám vymyšlenou další kapitolovku... takže na půl roku se rozlučte s jednokapitolovkama, milí zlatí xD

Láska ze školky 2 ... napsala jsem 2 jednokapitolovky (tu 2. mám připravenou na vložení :)) vložim ji 23.12.,  páč to bude váš vánoční dáreček xD) a teď zas jdu na kapitolovky... uteklo to nějak rychle xD
Takže, napověděla jsem vám už v posledním díle, že tu mám jednu nevyužitou postavu. Samozdřejmě že to bude James. To napadlo určitě každýho... :)) ještě k němu přibude Marcus a ten... no, já vám tu nebudu spoilerovat XD tahle první část bude ještě strašně nezajímavá. Jen se tu setkají. Nic víc... ale nazačátku není nic zajímavýho. Jen vás upozorňuju... tady se to chystám hoodně rozepisovat (a až dojde na -píp- scénku... našla jsem si novej zdroj informací *MUHAHÁ* >w< xD)

minulá série: ZDE

Takže...: povídka je na téma lehké shounen-ai, to je romantika mezi dvěma klukama (v téhle povídce 14 - 16) pokud to nemáte rádi, nelezte sem. Nechci tu nějaky komentáře v podobě "nechutný, fuj, hnus" atd... (píšu to pro jistotu. Už nechcu nikoho blokovat :)) zároveň mě ty urášky strašně pobavily ale xD xD )
~~ jo a... chystám se tu už používat vulgární a trochu extrémní slova... takže si to nemůžete přečíst všichni ale tak  +13 myslim bude stačit XD (pokud jste teda max. yaoistky xD)

Vaše Shizu-chan~~♥



Je tu nuda.
Od té doby, co tu Bryan nebydlí, je tu děsná nuda. Naštěstí si ještě neodvezl většinu knížek, takže jsem si většinu času četl, nebo chodil ven.
Vlastně je to měsíc, co jsem tu sám. S tetou a se strýčkem si teď popovídat nemůžu, páč furt melou o tom, jak mají zkaženýho syna a utěšujou se navzájem.
Nechápu, proč Bryanovi s Timem říkají zkažení. Vždyť je to úplně normální. Jen kvůli tomu, že kluci nemaj kozy a nemůžou mít děcka v tom nevidím žádnej rozdíl.
Z přemýšlení mě vytrhlo otevření dveří. Stál v nich Bryan. Asi si přišel pro věci.
"Ahoj Jamesi," usmál se.
"Čauky, jdeš si pro další věci?" zeptal jsem se a vstal z postele, "nech mi tu alespoň nějaky knížky nebo zhebnu nudou."
"Jo, neboj, dnes si jdu pro elektroniku."
"Kde je Tim?" teptal jsem se.
"Je venku, čeká na mě."
"Jo?" zeptal jsem se a ďábelsky se usmál, "jak vám to jde v práci? děláte to aji tam, nebo jen doma?"
Zasmál jsem se a sledoval, jak Bryan pomalinku dostává nádech rudé barvy.
"Hele... ty jsi na to ještě moc mladej!"
"Takže jo," potvrdil jsem.
"Na co tím narážíš? to tě to tak baví, dělat si ze mě srandu?" řekl a zčervenal ještě víc.
"Já si z tebe nedělám srandu..." odmlčel jsem se, "jen zjišťuju fakta."
Nic na to neřekl ale viděl jsem, jak je rudej až za ušima.
"Ách jo. Jaky je to? být zamilovanej?"
"Tys to ještě nezažil? ani jednou?"
Zakroutil jsem hlavou.
"Jak to? vždyť máš skoro patnáct."
"Já nemůžu za to, že všechny holky v mym okolí jsou jak ropuchy s nateklýma rtama. Navíc já nemám takový štěstí jak ty, že bych měl dětskou lásku, která by mi vydržela tak dlouho."
"To na mě zas narážíš?"
"Ne, závidím. I když je Tim kluk, tak ti závidím."
"Ale jdi ty. Taky si někoho najdeš," zasmál se.
"Hmm, dí~ky."
"Tak fajn, pomoz mi s tím monitorem."
"OK."
Popadl jsem monitor a pomalu se belhal za ním. Nebyl tak těžkej, ale nebyl ani lehkej.
Venku stálo auto nějaké drahé značky. Tim byl o něj opřený, ale jen co uviděl Bryana, spěchal mu na pomoc.
Musel jsem uznat, že jsou nádherný pár.
"Tak, když už jste mě vytáhli ven, tak se půjdu projít. Mějte se, vy dvě hrdličky," zasmál jsem se a zamával jim.
Slyšel jsem ještě Bryana, jak na mě něco pokřikuje, ale moc jsem to už nevnímal a jenom se tomu smál. Tak strašně mě baví ho provokovat...
Za ten měsíc jsem si město pěkně prozkoumal a zhruba přibližně vím kde co je.
Nicméně, pořád jsem si nenašel žádný kamarády. Když mi Bryan říkal, že je tu hodně lidí v mým věku, byl jsem hrozně nadšenej. Třeba bych si konečně našel nějakou holku...
Jenže to bylo jako u nás. Samý ropuchy s pyskama... no, možná přeháním ale určitě tu není žádná můj typ. Navíc jsem je viděl většinou s klukama, takže bych měl stejně smůlu.
Ale alespoň kamaráda bych fakt potřeboval.
Teď zrovna se mi do parku moc nechtělo... byl jsem tam tolikrát... tak jsem se rozhodl, jít si projít les.
V lese jsem ještě nikdy nebyl, takže jsem se zezačátku zdržoval jen na okraji.
Bylo tam nádherně. Smrky dobře zadržovaly teplo zezhora a zvenku. Šel jsem dál... rostly tu borůvky. Měl jsem je rád. Bylo to moje oblíbený ovoce.
Dřepl jsem si, jedl a sbíral. Určitě udělám tetě radost, když jí nasbírám pár borůvek..
Sbíral jsem, sbíral... a jedl. Nevědomky jsem šel stále hlouběji do lesa.
Najednou jsem vyšel na malém paloučku. Sám jsem nevěděl, jak jsem se sem dostal.
Někdo tu ležel... ve vysoké trávě. Přišel jsem k oné osobě blíž. Byl to nějaký kluk. Nejdivnější na něm byly asi vlasy, protože je měl přímo sněhově bílý a strašně dlouhý.
Ležel strašným způsobem. Vypadal jako mrtvola.
"Hej, jsi v pohodě?" zeptal jsem se a trochu s ním zatřepal.
Otevřel mírně oči a podíval se na mě. Pleskl mě po ruce, kterou jsem měl pořád na jeho rameni, a odtáhl se pryč.
"P-promiň jestli jsem tě nějak vylekal, nebo tak něco."
Nic neříkal. Tak jsem vstal a šel k němu. Couval dozadu, jako by se mě bál.
"Jsem James, a ty?" natáhl jsem k němu ruku.
To se ale skrčil ještě víc, "ne-nedotýkej se mě!"
"Něco jsem ti udělal?"
"Ne... to ne..." mluvil strašně potichu. Skoro jsem ho neslyšel. Nevím, proč se tak choval.
"Hele, jestli jsem tě nějak polekel, už se mě nemusíš bát.  Navíc, když se na tebe tak dívám, jsi starší než já a já si na starší nedovoluju, protože jsem moc línej se z toho problému pak sám vyhrabat. Takže se mě fakt nemusíš bát." 
Podíval se na mě. Z jeho pohledu přímo čišil strach. Nevím, co se mu stalo, ale semnou taky za měsíc promluvili jen Bryan a Tim. Takže on byl jedinej cízí, kterej semnou tady kdy mluvil a já se chystal s ním kamarádit, ať to stojí, co to stojí.
Zase jsem zkusil natáhnout k němu ruku, "neboj se mě. Nevím, jakej máš důvod se mě bát, ale já ti opravdu nic neudělám. 
Chvilku na mě hleděl, a pak váhavě natáhl ruku k té mojí. Párkrát sice ucukl, ale nakonec mě opravdu za tu ruku chytl. Vytáhl jsem ho na nohy a usmál se.
"Jak se teda jmenuješ?"
"Ma... rcus..." odpověděl.
"Marcus? to je hustý! to je jméno jak z hororu!" zasmál jsem se.
"Proč... se tak moc... snažíš?"
"Jako si tě zkamarádit? Víš jaká je tu nuda?"
"Proč jsi sem jezdil... když je tu nuda?"
"No, moji rodiče opravujou barák, tak jsem musel odjet za strejdou a tetou. Jenže můj bratránek, kterej mi měl dělat společnost, se jaksi zabouchl do kluka. No a teta je vykopla z baráku. Takže je tu nuda."
Zase ticho.
"Umm... nechceš mi říct, co se ti stalo?"
"Prostě... nedůvěřuju lidem..."
"Aha! takže máš fóbii z lidí?"
"Něco takovýho," podíval se stranou.
"Tak to máš smůlu, páč já ti pokoj nedám!" usmál jsem se, "jsi první, kdo tu semnou za ten měsíc promluvil, takže budeš můj kamarád."
"Ale já s tebou nechtěl mluvit, tys mě do toho nutil..."
"No vidíš jakej mám na tebe vliv. Dokonce se už ani nezadrháváš."
Nachvilku se zarazil a párkrát zamrkal. Toho jsem skvěle využil. Chytl jsem ho za rameno a řekl: "to je super!"
Na to reagoval okamžitým odtáhnutím. 
"Tak nic no... za zkoušku to stálo. Ale nebude ti vadit, když s tebou budu kamarádit?"
Chvilku na mě koukal, a pak zakýval hlavou na znamení ne.
"Okej. To je fajn. Já tě z té fóbie dostanu, neboj," mrkl jsem na něj.
Zase na to nic neřekl. Na to věčny mlčení si budu muset asi zvyknout.
"Em... asi už půjdu. Ani jsem tetě a strýčkovi neřekl, že jdu ven. Takže jim nebudu dělat zbytečný starosti. Aby si ještě nemysleli, že někde... ehm... no to je jedno. Prostě teď půjdu. Kde si zítra dáme sraz?"
"Tady..." skoro zašeptal.
"Tak jo. A předemnou nemusíš šeptat. Ahoj!" zamával jsem a pomalu odcházel.
Byl divnej. Divně vypadal aji se divně choval. Samože za to nemohl, asi se mu něco stalo v minulosti, ale to, jak byl tak strašně odtažitej... muselo se mu stát něco fakt strašnýho.
Šáhl jsem si do kapsy a vytáhl pár borůvek.


"Ahoj! jsem doma!" zakřičel jsem a šel jsem za tetou do kuchyně, "přinesl jsem ti borůvky a omlouvám se, že jsem odešel bez řečí."
"Byl jsi venku?"
"Jo a konečně jsem si našel..." zarazil jsem se. Nevím, jestli by bylo vhodný teď tetě říkat, že jsem si našel kamaráda. Mohla by si představit různý, nevhodný věci...
"...kamarádku."
"Opravdu? jak se jmenuje?"
"Ma...! Mary..." zasmál jsem se, jak nejneviněji jsem uměl... zbaštila mi to i s navijákem.
"Mary... to je trochu staré jméno, ale alespoň se nenudíš."
"Jo... jdu s ní- s ní ven."
"Dobře a můžeš mi rovnou přinést další borůvky. Upeču vám koláč."
"Ňamíí!" vykřikl jsem.
Vysypal jsem veškerý obsah svých kapes na stůl a šel do svého pokoje. Chystal jsem se dočíst knížku, kterou jsem měl už dlouho rozečtenou.


Uplynula noc a pár hodin.
Mířil jsem na místo našeho srazu. Když jsem šel lesem, samozdřejmě jsem zas žral borůvky, takže jsem se trochu opozdil.
Napřed jsem ho nemohl najít, ale nakonec jsem ho uviděl za jedním stromem. Už, už jsem ho chtěl pozdravit ale všimnul jsem si, že spí.
V té vysoké trávě se úplně ztrácel. Na jeho tváři se mihotaly paprsky sluníčka a když se dotkly jeho vlasů, pěkně se zatřpytily stříbřitou barvou.
Potichu jsem si k němu dřepl a zatřepal s ním stejně, jako včera. A stejně jako včera, otevřel oči a podíval se na mě. Tentokrát však neuhnul, ani mě neodstrčil.
"No vidíš jaký pokroky děláš," usmál jsem se.
"Co tu... děláš?" zeptal se.
"Nepamatuješ? dali jsme si sraz."
"Mm... jo... vlastně."
"Zase šeptáš!" dal jsem si ruce v bok, "mě se bát přece nemusíš."
"Promiň..."
"To neva, známe se dva dny, žejo? Takže si musíš zvyknout," usmál jsem se.
"Ty..." zašeptal, "jsi první člověk, co se ke mě chová mile."
"Jakto? tvoji rodiče tě snad mučili nebo co? neměl jsi doteď ani jednoho kamaráda?"
Přikývl.
Nevím, jestli přikývl na první, druhou nebo dokonce obě dvě věci. Ale nechtěl jsem se ho na to ptát.
Až bude chtít, řekne mi to sám.
"Je horko. Půjdem na zmrzku, co ty nato?"
"Na zmrzku?"
"Pokud máš strach z toho, že je tam moc lidí, můžeš se mě držet," zasmál jsem se, "mě to vadit nebude."
"Tak jo..."



Tahle část je opravdu strašně nezáživná, žejo? xD já osobně nesnáším začátky xD nevím jak mám začít, čím mám začít a jak to rozvíjet, páč je to děsná nuda... po první kisu je to už lepší xD
Navíc, bylo to moc krátký, žejo? xD
a OMLOUVÁM SE ZA CHYBY!!
k obrázku: má to být Inuyasha a Miroku xD sem to zebrela z jednoho doujinshi xD ale to niiikdo nepozná, že? xD

:))
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hankí Hankí | 17. prosince 2010 v 16:08 | Reagovat

XD jak může mít někdo na lidi fóbii? XD dyť ten by na světě moc dlouho npřežil, když je svět zamořenej právě lidma XD, ale jinak super, jsem zvědavá kdo bude seme, ikdyž asi james že, když Marcus je tak odtaživej XD

2 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 17. prosince 2010 v 16:12 | Reagovat

[1]: noo... to ješště nevim ani já xD páč Marcus je dost semeovský jméno a je starší, ale zase James ho z toho všeho dostává xD takže nevim

a jo, může mít někdo fóbii na lidi, představ si to xD

3 Hankí Hankí | 17. prosince 2010 v 22:59 | Reagovat

XD hej a kde jsi to slyšela nebo viděla, dyť ten člověk musí strašně trpět ne, dyť on sám je součástí lidstva XD

4 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 18. prosince 2010 v 0:16 | Reagovat

[3]: ehm... no... bylo to v jednom filmu XD ale s holkou xD

5 vysavace vysavace | Web | 21. prosince 2010 v 14:57 | Reagovat

aaaaa :) pekne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters