Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



You and only you 1/2

17. listopadu 2010 v 16:31 | Shizuka |  Dvojkapitolovky
Konbanwa!! :)) mám pro vás další povídku -- jednokapitolovku (po těch 2 měsících celkem úleva, co? xD)
~~ počítejte s tím, že bude dlouhá jo? (doporučuju nečíst si to naráz ale rozdělit na části -- to by vás to pak přestalo bavit a co já pak? -- :)) ) xD já nejsem zvyklá psát něco krátkýho... taky se všechno odehraje v jednom jedinym dnu... všechno!! xD já nejsem moc dobrá v rozlišování dnů a jednu scénku už píšu max na 4 A4 xD xD takže zatím semnou mějte strpení, pak to dopiluju ^w^

Povídka je věnovaná Hani-chan. Jen a pouze jí, nikomu jinymu xD ... páč mi řekla jednu scénku, která se mi tam skvěle hodila :)) neva že jsem si ji trochu upravila? určitě ji poznáš xD

Ještě jedna věc... netušila jsem, že to bude tak dlouhý... proto to rozdělím na části :)) má to být jednokapitolovka ale bude rozdělená, OK? :)) druhá část tu bude nejpozději do této neděle :))

...a omlouvám se za všechny chyby ^^

~~UPOZORNĚNÍ: asi to bude hard yaoi... zatím tam mám 2 mírně pikantní scénky... asi hodlám napsat 1 fakt hodně drastickou (hard yaoi se vším všudy xD) a pak takovou tu "oddychovou" aby to zakončilo šťastnej Nyappy End :)) takže určitě +18 :))

Vaše Shizu-chan ~~♥



"Matte? potřeboval bych pomoct s tímhle!" zakřičel na svého spolužáka a kamaráda blonďatý kluk.
Zachvíli končil školní rok. Poslední jejich rok na střední škole. Celá jejich třída musela, kvůli tomu, že tu byli poslední rok, pomáhat uklízet školu. Jen jejich poslední hodina neodpadla... tělocvik. Na ten se nikomu nechtělo.
"Hned!" zakřičel drobounký tmavovlásek a utíkal k němu.
Matt byl snad nejhodnější na celé škole a kvůli jeho tváři si ho často pletli s dívkou. I když byl celkem drobný, byl hodně silný a uměl se bránit. (poznámka: něco jako Honey-senpai z O. H. S. H. C. ... i když si ho nepředstavujte tak moc dětinsky xD)
Tak si na něj jen málo lidí dovolovalo. Když se s ním zacházelo hezky, dokázal být tak hodný, jak by to asi málokdo dokázal.
"S čím potřebuješ pomoct, Corny?" zeptal se.
"Můžeš jenu z těch trampošek donýst do skladu?"
Matt bez řečí popadl tu největší která tam byla a zamířil ke skladu.
"Ty Matte, nemusíš hned brát tu největší."
"To je v pohodě," usmál se, "není tak těžká, jak vypadá."
Corny se usmál, "jak myslíš."
Matt se jen zasmál a zamířil ke skladu. Nebylo to pro něj moc velké břemeno. Když však došel ke skladu, musel si ji položit, aby si dveře dokázal otevřít.
Ve skladu bylo temno. Jen malá okýnka dodávala místnosti trochu světla a to jí dávalo tajemný a mírně strašidelný nádech.
Matt do temného prostoru chvíli hleděl, dokud ho nevyrušil známý hlas: "Odpočíváš?"
"Corny?" otočil se, "ne, ne, promiň. Jen jsem si na něco vzpomněl."
Popadl trampolínu a donesl ji na prázdné místo ve skladu. Hned za ním položil Corny žíněnku a společně vyšli ven."
"Ach jo, už bych chtěl skončit," povzdychl si Matt.
"Taky už mě to nebaví."
"Tebe nebaví nic, Corny," zasmál se.
"By ses divil."
Společně se tomu zasmáli.
"Musím se ti z něčím přiznat," začal Corny s úsměvem.
"No?"
"Zezačátku... úplně ze začátku, jak jsme sem nasotoupili... moc ses mi nezamlouval. Asi proto, že jsi tak drobnej a přitahoval jsi pozornost všech... nevim... prostě jsem tě neměl moc rád. Ťeď mi to už ani tak nevadí, jsi celkem v pohodě. Akorát nechápu, jak dokážeš být tak hodnej pořád," zasmál se.
"Někdy je to užitečný. Nechcu si zbytečně přidělávat moc problémů. Tak radši předstírám. Ale bránit se umím!" zasmál se. Z jeho smíchu ho však přerušil chlapec, volající jeho jméno a který právě utíkal k nim.
"Někdo další, kdo potřebuje tvou pomoc?" zavtipkoval Corny.
"Ne, on pomoc nepotřebuje. Radši bys měl jít, Corny."
Plavovlasý chlapec, který k nim stačil během vteřinky doběknout, Cornyho přímo zabil pohledem, Matta popadl za ruku a táhl si hopryč.
"Co bylo tak naléhavý, aby ho takhle rychle odtáhl?" řekl si Corny pro sebe a vydal se opačným směrem.


"Pusť mě, Same!" zakřičel na plavovláska Matt.
Nereagoval.
"Bolí to!"
Na tahle dvě slovíčka, jako by ho probrala z tranzu, se zastavil a konečně Mattovu ruku pustil. Jenže tím to zdaleka nekončilo.
Třískl s mattem o zeď školy a rukama mu znemožnil útěk.
"Proč semnou zacházíš takhle?"
Sam na Mattovu otázku odpověděl pouze dlouhým polibkem.
"Kdo byl ten kluk?" zeptal se zase pro změnu Sam.
"Jen kamarád ze třídy."
"Nějakej důkaz, že ti můžu věřit?"
"Jako bych nějakej mohl mít!" zakřičel.
Sam ho políbil znovu. Agresivně. Jako by byl lev, který si hlídá svou kořist před ostatními dravci.
Jednou rukou mu zajel pod bílou košili a Matt trochu zasténal.
"Přestaň! Tady jsme ve škole!" vydechl
"Mohl bys mě klidně odstrčit, kdybys chtěl..." zasmál se.
"A... ale já..."
"Nemůžeš, protože mě miluješ, že?" Sam si neodpoustil zase použít posměšný tón hlasu. Svou ruku teď z horní části těla pomalu přesouval do té dolní, až po lem Mattových kalhot.
"Ne! Pře... přestaň!" vykřikl. Přesto se však nechal dráždit Samem dál.
"Dělá ti to příjemně?" zeptal se, se škodolibým výrazem.
"Jo ale... jsme... ve škole!" vykřikl a hned si rukou zakryl ústa v domnění, že to vykřikl moc nahlas.
"To jsi už říkal."
"Přestaň, dost!"
Sam se usmál, "tak jo."
Pustil ho, otočil se a pomalu odcházel.
"kam... kam jdeš?" vydechl Matt, a svezl se pomocí zdi na zem.
"Říkal jsi 'přestaň', tak jsem přestal," zasmál se, "potřeboval jsi jen potrestat, ne udělat dobře. Nechám tě takhle, to bude tvůj trest." (poznámka: já když chcu, umím vytvořit pěknýho parchanta... xD)
Matt si pomalu přitáhl kolena k bradě a začal potichu plakat. Potřeboval se nějak uklidnit a zmírnit tak to vzrušení, které mu Sam přivodil. Ještě že se dnes neučili... do tělocviku to určitě stihne... nějakým zázrakem se uklidnit.
Mohl chvilku počkat, než se uklidní. Jenže když tak moc brečí, pochyboval, jestli se vůbec s takovou dokáže uklidnit. Sebeuspokojování nebylo pro něj to pravé ořechové. Neměl to rád a vlastně mu to přišlo nepotřebné. Proto obvykle, když se mu něco podobného stalo, dával přednost tomu uklidnění.
"Matte? Matte!" uslyšel nějaký hlas.
povzvedl malinko hlavu, "Corny?"
"Co se ti proboha stalo?"
"To... to... co tu děláš?"
"Dlouho jsi nešel, tak jsem se šel kouknout, kde vězíš."
"To... to nic. Jen mě tu nechej."
"Matte nech toho. Já o tebe měl vážně strach."
"Vím, že se snažíš být ke každymu milej a pomáhat... ale... proč?"
"Proč? no... baví mě to, pomáhat ostatním, takže-"
"Ne, proč chceš pomoct mě?"
"Páč si můj novej kámoš," zasmál se, "tak pojď. nemusíš tu trčet."
"Ne, já nemůžu... ještě ne."
"Proč? čekáš tu na toho kluka, co tě sem dotáhl nebo co?" Matt se po jeho slovech zase rozplakal.
"Ale no tak..." řekl konejšivě a sedl si vedle něj. Dal mu ruku kolem krku, aby ho alespoň trošku uklidnil, jenže Matta to naopak ještě víc rozrušilo. Způsobilo to mírný pohyb dopředu, s ním přišlo i mírné zadráždění. Mírně vzdychl ale hned si rukou zakryl ústa.
"M-Matte... počkej... co se stalo?"
"Já jsem nechtěl, abys to věděl..." zavzlykal.
"To je v pohodě, to se stane každýmu," zasmál se ale pak se nachvilku odmlčel, "...nebo ti to udělal ten kluk?"
Matt jen, přes množství slz, přikývl.
"Ježiš Matte! proč se necháš? vždyť se umíš bránit, ne?"
"No jo, jenže... já... já... já ho mám... rád..."
"Aha. Takže to je tenhle problém," povzdychl si. (poznámka: snažím se Cornyho udělat optimistickýho... daří se mi to? xD)
"A-asi mě teď nebudeš mít moc v lásce, co?"
"Ne, to ne. Já lidi neodsuzuju podle toho, jaký maj choutky ale podle toho jak se chovaj. Takže mi to nevadí. Ale proč ti to udělal?"
"Kvůli tomu, že jsem se s tebou bavil."
"Jen kvůli tomu? je pěkně žárlivej. Divím se, žes ho za to už neposlal do háje ale to je jedo. Já ti život neurčuju, žejo?" zasmál se.
"Díky."
"Proč... ehm... proč nejdeš na záchod a neuděláš si dobře?"
"Protože... když to dělám sám... no prostě to moc nemusim..."
Chvilku bylo ticho. Mattovi bylo šíleně trapně a Corny nevěděl, co má dělat. Rád pomáhal... ale tohle byl zrovna ten případ, kdy nevěděl co dělat.
Věděl, ale nebyl si jistý.
"Já..." začal, "mohl... mohl bych ti... pomoct... pokud chceš."
"Ne, to po tobě nemůžu chtít, navíc... je to trapný... jak pro mě tak pro tebe. Víš jak to myslím."
"Hele, jsem kamarádi a ti si musí pomáhat. Já jsem ochotnej to pro tebe risknout a neboj, nic neudělám, jen ti pomůžu, jo? jen pomůžu. Jak víš, já sem na holky, takže se fakt o nic nepokusím."
"Tak... tak jo..." pípl a trochu si odsedl od zdi. Corny si automaticky sedl obkročmo za něj. Jednou rukou si ho přes hruď přitáhl k sobě, druhou váhavě zamířildo jeho rozkroku. Něžně mu klín uchopil a začal jemně a něžně masírovat.
"Chytni se mě, pokud chceš."
Jeho hlas byl naprosto normální. Teď už Matt na sto procent věřil, že mu chtěl jen pomoct. Chytl se ho oběma rukama za ruku, která přidržovala jeho hrudník.
Corny se mírně podivil, jak malé má Matt dlaně. I jeho nehty byly větší, než u ostatních. Poté svůj zrak zaměřil na celého Matta. Teprve teď si uvědomil, že drží tak drobné stvořeníčko, které mu jemně vzdychá v náruči. Opravdu připomínal dívku se vším všudy.
Po chvilce přestal s masírovaním a začal něžnými a pomalými pohyby nahoru - dolů. Věděl, že Matt zachvíli bude. Pokud ho ještě "ten kluk" dráždil předtím, nemohlo to trvat moc dlouho.
Nemýlil se.
Ve vteřině se mu po ruce rozlila bílá, lepkavá tekutina.
"Lepší?" zeptal se a podíval se na svou ruku, kterou párkrát stáhnul a poté zase rozevřel, aby viděl, jak se tekutina napíná.
"Přestaň s tím..." pípl a otočil se k němu čelem.
"Promiň," zasmál se a snažil se ruku utřít do trávy, aby Matt nebyl tak moc nervózní.
"Byl jsi..." odmlčel se a podíval se jinam, "strašně něžnej..."
"Něžnej? copak ten kluk se k tobě chová jak ke kusu hadru, nebo co?"
"Nevím, jestli je slovo 'kus hadru' ten pravej výraz..."
"Bože Matte," povzdechl si, "do čeho ses to namočil...? Jo! promiň... vím že ho máš rád, promiň. Jen to podle mě není fér, že on se k tobě chová, jako bys mu patřil a ty takhle trpíš..."
Matt se na něj chvilku zkoumavě koukal a nakonec se jen usmál. Byl rád za to, že je k němu někdo takhle milej.
"Tak," Corny rychle vstal, "obleč se, půjdeme za ostatníma. Alespoň přijdeš na jiny myšlenky."
Natáhl ruku a pomohl Mattovi na nohy. Společně mířili za ostatníma, aby jim mohli pomoct.
"Ty, Matte... kdyby se něco dělo, klidně se mi můžeš svěřit, jo?"
"Díky ale nemusíš se o mě tak strachovat."
Corny se malinko zarazil. Nechtěl, aby si Matt myslel, že se mu snaží nějak vnutit.
"Promiň. Už o tom mluvit nebudu, jo? jen... abys věděl, že já ti vždycky rád pomůžu," usmál se.
"Jo, já vim. Máš to v povaze," zasmál se Matt.


"Ach jo, proč musíme mít ten zajebanej tělák, i když se neučíme...?" zaneříkal Corny pro sebe, když byl sám ve třídě. Když už ho přestalo pomáhání bavit, šel do třídy, aby měl od všeho nachvíli pokoj.
Cítil se divně. Od té doby, co pomohl Mattovi se cítí šíleně divně. Nechtěl ani pomyslet na to, že by byl na kluky jen kvůli Mattovi. Byla pravda, že měl Matt rostomilou tvář, která se tak podobala dívčímu obličeji. Tomu také odpovídaly jeho vzdechy. Ale to přece neznamená, že se kvůli tomu bude cítit tak divně.
Z přemýšlení ho vytrhlo prudké rozevření dveří. Stál v nich ten kluk, kterého Matt nazval Samem.
"Co tu chceš?" zeptal se sarkastickým tónem.
"Necháš Matta na pokoji, jasný? už se k němu ani nepřiblížíš."
Corny seskočil z lavice a s rukama v kapsách šel pomalu k němu.
"Podívej. Nevidím žádnej důvod, proč ho mám nechat být. Je to kamarád a pro mě neznamená nic víc než kamarád. Neřeš svoje problémy přeze mě ale vyřešte si to s Mattem pěkně mezi sebou. I když nechápu, jak tě může pořád tolerovat."
"On ti něco řekl?"
"Jo, řekl mi všechno. Jsem něco jako taková vrba, víš?"
Než se Corny nadál, Sam mu dal tvrdou a silnou facku.
Blonďáček se chytl za tvář a zasmál se, "vážně Matta lituju, pokud jsi na něj takovej. Ale já jsem jen kamarád. Nemusíš žárlit."
Sam ho prudce chytl za ramena a třískl s ním o tabuli, podobně jak, zhruba před dvěma hodinami, Matta. Jen trochu tvrději.
"Asi tě štve, jak mluvím o Mattovi, že? ale říkám ti JSEM JEN KAMARÁD! nejsem na kluky, takže Matta ani nebudu nějak pokoušet... jen mě mrzí, že se k němu takhle chováš. Proč? proč tak žárlíš? proč tohle všechno děláš? Tímhle si znepřátelíš nejen ostatní ale i Matta, protože zachvliku odeženeš všechny jeho kamarády. Pak by musel být s tebou, což je zdřejmně tvůj plán, ale to by trpěl. Člověk potřebuje k životu kamarády, víš?"
Corny už prudce zavřel oči, aby si je chránil před další Samovou ránou do obličeje.
"Přestaň!"
Oba dva vytřeštili oči na příchozího.
"Matte...?" vyslovili naráz, pomalu a překvapeně.
Matt se polovinou obličeje schovával za dveře a chvilku se na ně vyděšeně díval. Pak se otočil a odběhl pryč.
Sam se rozběhl za ním ale Corny ho včas zastavil, "podle mě to není moc dobrej nápad."
"Pusť mě! co ty můžeš vědět?!"
"Všechno," usmál se, "Matt se mi svěřil, vzpomínáš? podle mě se spíš bál. Bál se tebe, protože na tebe zakřičel a bál se, že mu zas něco uděláš!"
"To je kravina!"
"Není. Vzpomeň si, cos mu všechno udělal..."
Sam už nic neříkal, jen šel pomalým krokem ze třídy. Pomalým krokem, ale úplně opačným směrem.
"Kam jdeš? on utíkal druhým směrem!"
"Neříkal jsi sám, že ho mám nechat na pokoji?"
"A odkdy se TY řídíš mnou? já ti chtěl jen říct, abys na něj nebyl tvrdej."
"To je teď jedno..."
"To je teď jedno?! dělaáš si srandu? nemiluješ ho snad?!"
Odfrkl si, "už mě to nebaví se pořád jen přetvařovat. Myslí si to on..."
Corny se, narozdíl od něj, přímo rozběhl Mattovým směrem a na Sama jen zakřičel: "Jsi hroznej hajzl!"
Dál už se neohlížel a jen běžel tam, kam Matt utíkal. Měl o něj strach, i když nevěděl proč. Sam šel úplně jiným směrem a Matt se ostatním ubrání. Přesto měl o něj strach a chtěl ho co nejdřív najít.
Trochu se nad svým chováním zasmál. Opravdu se teď choval jak nějaký zamilovaný blázen.
...zamilovaný?
Radši o tom moc nepřemýšlel a utíkal dál.
Našel ho stát u okna o jedno poschodí výš. Když ho uviděl, zpomalil a z běhu přešel k chůzi.
Matt ho postřehl asi když byl metr od něj.
"Není ti nic, Corny?" zeptal se dřív, než Corny stačil něco říct.
"Ne, ne. Všechno je v pohodě."
"N-neublížil ti moc?" zeptal se, jakoby jeho předchozí odpověď vůbec neslyšel, a pomalými krůčky šel k němu.
"V pohodě," zasmál se, "dal mu jen facku... Počky, nedělá to i tobě, že ne?"
Corny si hned vzpomněl na Samova slova, která by radši neslyšel. Nehodlal o tom zatím Mattovi říct, třeba se jen přeslechl...
"Ne, to ne. Nenechám se mlátit. Ale když to nečekám a on je naštvanej, někdy mi facku dá."
"A... teď jsi utekl kvůli tomu, že ses ho bál?"
Matt chvilku nic neříkal a zase se otočil k oknu, "dlouho jsi nešel a ostatní mi řekli, že pro tebe mám zajít, že zachvilku nám začne tělák. Alekdyž jsem viděl, jak tě Sam bije... já..."
"Šak v pohodě. Já bych na tvym místě zdrhl taky."
"Díky..."
"Tak pojď, půjdem na to mučení, ať můžem dom."
Matt jen přikývl a přidal do kroku, aby Cornyho dohnal. Blonďáček se na něj celou tu dobu nepatrně díval. Díval a přemýšlel. Nechápal, jak se může nechat využívat někým takovým, jako je Sam. Dále nechápal, proč mu Sam ubližuje. Vždyť je to tak krásné stvoření podobné Bohu. Jak mu vůbec může někdo ubížit? jak to dokáže? On by to nedokázal, on by byl milý.
On...
Corny mírně zakroutil hlavou, 'o čem to sakra přemýšlíš? proč si říkáš, že ty bys byl lepší sakra?' pomyslel si.
"Děje se něco?" zeptal se Matt, když viděl jeho zmatený výraz.
"N-ne nic, v pohodě," zasmál se a snažil se tak udržet klidnou tvář.
Přesto mu v hlavě pořád ležel Sam. Bál se o Matta čím dál tím víc. Co když mu ublíží? Co bude dělat?


"Corny, můžeš prosímtě otevřít okno?" zeptal se blonďáčka jeden jeho spolužák.
Tělocvik jim utekl tak pomalu, jak voda tekoucí v říčce. Každý se těšil domů na poslední víkend, který tu, na škole, zažijou.
Corny, který si právě převlékal tričko, šel, do půlky těla nahý, k okn a otevřel ho. Jemný vánek mu inhed ovál spocené tělo a obličej.
Když se chtěl otočit, aby skončil své převlékáníé, někdo na něj spadl. Postřehově zavřel oči a automaticky se chytl za parapet okna, aby nespadli na zem.
Cítil, že ho "ten někdo" drží pevně za pas. Otevřel pomalu oči a uviděl tmavé vlasy a drobnou postavu.
"M-Matte?"
Ten se na něj vyděšeně podíval a ani se nehnul, "pro-promiň, já... uklouzl jsem na něčem..." pípl a sklopil zrak na zam.
Corny se začervenal a sám se nad svou reakcí podivil. V podvědomí opravdu toužil po to, aby Matt takhle zůstal trochu dýl.
"Hej vy dva!" zavolal na ně někdo, "budete se na sebe ještě dlouho lepit, nebo si dáte pusu?"
Teprve teď si oba uvědomili, že tam jsou i ostatní. Rychle se pustili a šli od sebe co nejdál. Oba dva cítili to stejné, mrazivé chvění, ale nevěděli proč.
Ne, oni věděli, ale ani jeden si to nechtěl přiznat.
Mlčki se převlékali a ani jeden neposlouchal křik ostatních. Úplně se ztratili v toku svých myšlenek. Ani nepostřehli, že se tak rychle objevili v šatně a schovávali si věci do skříněk.
"Ahoj Matte, uvidíme se,"pozdravil ho, jako by se nic nestalo. Zjistil, že jsou poslední v šatně. Proto se rozhodl rychle odejít a ani nečekat na Mattovu reakci. Dnes už toho bylo moc. V hlavě měl guláš.
Zmatek.
Byl rád, že se mu něco takového nestalo v průběhu školního roku. Teď mohl jít domů, pročistit si o víkendu hlavu a do školy už ani nechodit. (poznámka: znáte ten pocit, jak se zabouchnete do někoho, do koho nechcete? taky sem si to v minulosti párkrát zažila a musela sem hodně přemáhat mozek abych na toho dotyčnyho přestala myslet xD xD no, tak takhle nějak to zažívá Corny :)) )
Šel pěšky. Nečekal na autobus. Cestu domů mu zpříjemňoval krátký, malý parčík. Nachvilku se zastavil a posadil se na jednu z laviček, ketré tam byly.
Když se podíval před sebe, uviděl malou fontánku, ze které vesele tryskala voda do vzduchu. Pokud svůj pohled zaměřil nahoru, uviděl oblohu, kterou částečně zakrývaly stromy, přes které jemně prosvítaly paprsky prvního, hřejivého, letního slunce.
Kvůli tomu, že byl parčík hned za jeho domem, chodil sem často a rád. Učení tu šlo mnohem líp.
Než se stačil pořádně rozkoukat, rychle vstal. myslel si, že už přemýšlí moc dlouho nad tím, co se dnes stalo.


O kousek dál mířil domů i Matt. Jenže nešel k sobě domů, nýbrž k Samovi.
Jeho rodiče ho kvůli jeho orientaci nesnášeli. Jeho otec začal pít a svůj vztek si hlavně vybíjel na něm. Jeho matka ho jednoduše ignorovala a když ho otec bil, ani mu nepomohla. Proto se rozhodl z domova odejít a jedniný, kdo mu tehdy nabídl pomocnou ruku, byl Sam.
Moc se mu domů nechtělo. Bál se, co by ho tam mohlo potkat.Vlastně se chtěl zeptat Cornyho, jestli by nemohl nachvilku jít k němu. Jenže odešel moc rychle...
Vložil klíč do klíčové dírky a otočil jím. Dveře zacvakly a Matt vešel dovnitř.
Hned mu něco nehrálo. Jako první to byl divný pocit. Jako druhý bod mu bylo divné to, že ho Sam nepřišel, jako vždy, přivítat.
"Same? ty tu nejsi?" zašeptal do ticha.
Odložil si tašku a vyzul si boty. Vstoupil do jednoho prázdného pokoje, potom do druhého, aby se podíval, jestli tam Sam někde není.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lady Elizabeth Nikolaevich Trancy Lady Elizabeth Nikolaevich Trancy | Web | 17. listopadu 2010 v 18:02 | Reagovat

Mno,etoo...nechci bejt otravná,ale...JÁ CHCI DALŠÍÍÍÍÍÍÍÍ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Tohleto je naprostá do-ko-na-lost!!!!♥♥♥♥♥
Chudák Matt TT_TT
A ten Corny mi je mrtě sympatickej^^Už se těším jak to dopadne!!

2 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 17. listopadu 2010 v 19:02 | Reagovat

[1]: Sankyuu :)) sem ráda, že je vidíš tak, jak je vidim já *uff* xD

3 Hankí Hankí | 20. listopadu 2010 v 15:40 | Reagovat

Uááá to bylo fakt dobrý, a moc děkuju že mi je ta povídka věnovaná :)). Ta upravená scéna, kterou jsem ti řekla mě tak nadchla že jsem se začla smát XD XD.
A já jednou věděla že napíšeš povídku kde bude takovej jeden sadista XD XD, páč ty jsi na takový sadisty úplně přilepená XD. Ale jinak fakt se už moc těším na tu druhou část jka to dopadne :))

4 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 20. listopadu 2010 v 15:46 | Reagovat

[3]: Hnai, chan, mám tě zabít teď nebo až potom?! xD to, že mám ráda Aloise neznamená, že sem přilepená na sadisty (etoo... ještli počítáš do sadistů i Gaaru...ehee xD) ale jinak díky moc :)) jsem ráda, že se ti ta tvoje scénka líbila :))

5 Hankí Hankí | 20. listopadu 2010 v 23:24 | Reagovat

XD XD jj a do sadistů počítám i Gaaru a Lighta, tak mlč XD XD, a Alois je v podstatě pořád tvůj oblíbenec takže seš hodně přilepená na sadisty XD XD

6 Hankí Hankí | 20. listopadu 2010 v 23:26 | Reagovat

xD jop a to že mě chceš zabít už naznačuje že ses tu sadističnost naučila od nich XD, a neříkej že ne, páč ses pěkně prozradila XD XD XD

7 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 20. listopadu 2010 v 23:31 | Reagovat

[6]: xD xD xD  na Lighta už bych ani nepřišla xD xD tak jo no, mám ráda sadisty a sem sadista, spokojená? xD

8 Hankí Hankí | 20. listopadu 2010 v 23:39 | Reagovat

XD XD XD já jsem spokojená jak blecha ty jo XD XD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters