Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Můžu ti věřit? 2. díl

29. července 2010 v 22:51 | Shizu-chan |  Můžu ti věřit...?
Konnichiwa! Chjo...protáhla jsem to s povídkou až na konec měsíce....ale já nemám žádný nápady :(( Omlouvám se.  Zkusím to napsat co nejdřív :))
Chtěla bych říct, že teď to bude jinačí. Tuhle povídku (celou tuhle sérii) chci napsat tak nějak zvláštně, na co u mě nejste zvyklí. :)) snad se bude líbit :)))


!!WARNING!! THIS IS YAOI STROY... YAOI IS BOYS LOVE... SO PLEASE, IF YOU DONT'LIKE, DON'T READ IT :))) ARIGATOU :)) (+18) :)))



Steve pomalu položil telefon a šel si sednout k Stantonovi. Ten se na něj jen podíval, "je mi líto ale zase utekli."
Stenton se zasmál. Byl to hysterický smích plný strachu, "jo, to jsem si mohl myslet."
Steve na něj hodil jsen smutný úsměv a přisedl si k němu. Už se ho bál i dotknout. Bál se, že zase udělá něco špatně a Stanton se ho bude ještě víc stranit.
"Neboj se, já je chytnu. I kdybych měl prověřit všechny ve městě," usmál se a zůstal očima na jeho skleslém obličeji.
Podíval se na něj a usmál se. Byl to smutný úsměv. Poté mu z jednoho oka stekla slza. Rychle si ji otřel a začal se omlouvat: "Promiň mi. Já vím, že když jsem s tebou tak se nemám čeho bát, ale já se bojím. Bojím se jich a nechcu aby mě zase dostali. Po těch všech věcech co mi udělali..." zasekl se. Nevěděl co říct a přes slzy ani slova nechtěla jít ven.
"Je normální, že se jich bojíš, ale neboj se, já tě nikomu nedám," usmál se a jemně ho pohladil po vlasech.
Stanton na to nic neříkal. Ne že by byl naštvaný. To ne, ale bál se. Pořád ještě Steva moc neznal a odstrčil ho takovým hrozným způsobem, přesto že mu nabýdl bydlení. Styděl se za to. Mohl ho alespoň poprosti. Věděl, že on by ho určitě nechal být. Věděl, že on je jiný než ostatní.
"Asi už půjdu. Nechceš něco na jídlo? dlouho jsi asi pořádně nejedl," řekl a vstal. Stanton nic neříkal, jen ho pohotově chytl za lem jeho košile.
Steve se překvapeně otočil a zadíval se mu do očí. Oba dva teď něvěděli, co říct. Stanton ho pořád držel ale zároveň se na něj díval. Steve se od něj také neodrthoval ale nic nechápal. Dokud se pořádně nezadíval na ty jeho oči. Byly plné smutku a zároveň chtíče.  
Když se odhodlal jít pomalu k němu, Stanton mu košili pustil. Klekl si k jeho posteli aby mohli být zhruba ve stejné výšce. Pohladil ho a skončil u jeho čela, z něhož jemně posunul jeho ofinu nad hlavu (bože, snad mi rozumíte ^.^) aby mu jeho vlasy nepřekážely ve výhledu.
"Omlouvám se," špitl Statnon a odvrátil od něj zrak.
Steve se zatvářil nechápavě, "za co?"
"Odstrčil jsem tě."
Steve se jen usmál, pustil mu ofinu, která mu zase lehce spadla do čela, a objal ho, "za tohle se nemusíš omlouvat. To spíš já. Neměl jsem na to jít tak rychle, když vím, co se ti stalo. Omlouvám se, že jsem zapomněl."
Stanton jeho obětí opětoval a pro Steva to byl signál, že si ho má k sobě přitisknout víc, tak se i stalo. Stanton mírně vydechl štěstím a zase se mu spustily slzy.
"Co se stalo?" zeptal se ho Steve zmateně.
"Já nevím, jsem šťastný... Je to poprvé, co mi někdo nabídl bydlení a je ke mně tak milej. Strašně si toho vážím, strašně moc..." vydechl a popotáhl.
Steve se zasmál, "taky jsem to neudělal pro nic za nic, žejo?"
Stanton nachvilku vytřeštil oči ale poté se usmál, i když to Steve neviděl. Malinko se od něj odtáhl a poté prudce políbil. 
Steve byl chvilku mimo sebe. Kam se poděla všechna ta jeho nejistota a nedůvěra?
Lehce ho od sebe odtáhl, "nemusíš to dělat. Jestli se chceš takhle omluvit nebo odvděčit, do ničeho tě nenutím."
Stanton jen s usměvem zakýval hlavou, "víš, nějak věřím, že ty jsi ten pravej. Že s tebou už se mi nic zlýho nestane. Navíc, jsem šťastný jen co tě uvidím a..." odmlčel se a podíval se jinam. Za pár vteřin se na Steva znovu, nenápadně podíval. Bylo poznat, že se červená až za ušima, "mám tě rád."
Steve párkrát zamrkal. Když se z toho "tranzu" probral, šťastně se zazubil a Stantonův polibek oplatil. Hned si romanticky propletli jazyky a každý příjmal polibky toho druhého. (uááá úplně si představuju jejich tváře ^.^)
Když se od sebe něžně odstrčili, Steve zavtipkoval a zároveň se zasmál: "Tohle bylo to nejkrásnější, co mi jakejkoliv bývalej vězeň řekl."
Stanton pocítil nějaký pocit, který neznal. Zatvářil se hrozně smutně a podíval se stranou, "ty jsi byl s nějakými jinými vězni?"
"Zní to, jako bys žárlil." zasmál se.
"Žárlil?"
"Jo," zasmál se, "ale neboj. S žádným vězněm jsem nebyl. Jejich poslední slova byly spíš nadávky."
Stanton se začervenal. Opravdu žárlil? Opravdu?
Steve se k němu trochu přiblížil a zašeptal: "Jestli mě nešvihneš nebo neodstrčíš nebo podobně, asi se neovládnu..."
Stanton se na něj podíval. Už si to přiznal, měl ho rád. Nedokázal odolat těm brčálovým očím, musel se do nich pořád dívat. Potom se natáhl a políbil ho. Steve to ani nečekal. Myslel, že ho opravdu odstrčí. Ale teď mu dával jasně najevo, že ho opravdu chce. I přes varování.
Líbali se dlouho. Steve myslel, že si to Stanton ještě rozmyslí, ale když mu nevidomky začal rozepínat košili, opravdu už se nedokázal ovládnout. Rychle z něj strhnul všechno oblečení co měl a pustil se do uspokojování jeho vzrušenému klínu.
"Steve...Steve..." vzdychal jeho jméno. Stanton se opravdu rozhodl mu věřit.
Steve se na něj jen zastřeně podíval a pustil ho, "jseš si fakt jistej?"
"Můžeš," snažil se rozdýchat, "můžeš si semnou dělat, co chceš..."
Steve ani nemohl nic namítnout, protože se mu Stanton zavěsil kolem krku a znovu, co nejvášnivěji políbil. Zároveň mu stáhl všechno oblečení kromě košile, která mu jen volně plála u těla. Stanton na něm seděl obkročmo. Jejich údy se vzájemě dotýkaly a oni se začli pohybovat. (poznámka: yatáá získala jsem spoustu informací ^.^ pokud jste četli můj, pracně přeloženej doujinshi, mělo by vám to být povědomý ^.^)
Jeden pociťoval ty stejné pocity, které cítil ten druhý. Oba stejně vzdychali, oba chtěli uspokojit své potřeby, oba to dělali z lásky k tomu druhému.
Steve mu laskal krk, někdy trochu podráždil bradavky, jindy ho něžně políbil na rty a zasa se šel věnovat uchu. Rozmazloval si ho tak moc, že to až nebylo možné. Jen aby mu trošku věřil a nebál se ho.
"Steve...já...už nemůžu!" vykřikl a zároveň vyvrcholil. V ten samý okamžik jak Steve.
Oba dva si vyčerpaně padli do náruče.
Steve se zasmál, "určitě musíš mít hlad, půjdu něco uvařit."
Avšak Stanton ho nepouštěl z náruče. Jako by mu měl Steve každou chvilku uprchnout a on ho za každou cenu nechtěl nikam pustit.
"Nemáš hlad?"
"Nechoď pryč. Mám pocit, že kdybys odešel, tak bys mě opustil," zamumlal.
"To je přece kravina, tenhle byt je můj, pamatuješ?" zasmál se a něžně ho od sebe odtáhl. Potom na něj navlíkl pyžamo, jak by byl malé dítě a sám si na sebe nasoukal kalhoty, "nikdo ti přece nezakazuje, abys mi nešel pomoct, žejo."
Stanton se široce zazubil a utíkal za ním.
Společně si uvařili večeři. Všechno se odehrálo moc rychle. Stanton tam byl pouze den. Ale oba už si byli jisti svými city, oba už se rozhodli žít spolu, už byli milenci. (Bože můj, Kami-sama, Jashine,  já zešílím jak to tady popisuju, páč takhle normálně vůbec nemluvim hej xD)
Když dojedli, společně si šli lehnout na Stevovu postel a usnuli si ve společném objetí.

Steva ráno probudil mobil. Ale nebyl to on sám, kdo se probudil. I Stanton otevřel jedno oko. Steve se po mobilu natáhl.
"Tady Steve, co se děje?"
"Opravdu. Jo, takže za městem u řeky? Dobře, hned tam budu." zavěsil.
"Zase jsme je našli, pojedu tam a postarám se o ně." usmál se.
"Vem mě s sebou, prosím."
Steva se zatvářil trochu zmateně, "ale přece ti hodně ublížili."
"Já vím, ale chci být u toho, jak je zatýkají..."
Steve si povzdychl, "tak dobře, ale musíš být pořád v autě aby se ti nic nestalo."
"Slibuju." usmál se.
Steve si oblekl svou uniformu a půjčil Stantonovi nějaké své oblečení. Poté oba nasedli do auta a jeli na místo dopadu.

Stanton už přes okýnko viděl přibližně sedm postav, které sedí svázané na zemi. Malinko se k oknu přitiskl, aby ho nešlo tak snadlo vidět.
Steve si jeho nejistoty všiml a pohladil ho po hlavě, "bude to v pořádku. Už to skončí."
Zaparkoval blízko všech sedmi pachatelů (nemohla sem najít správný slovo XD).
"Nevystupuj z auta." řekl přísně a vylezl. Přišel k nim a přiklekl si. Asi se jich na něco vyptával ale Stanton to neslyšel.
Steve přešel k oboum policistům, co tam byli a něco jim řekl. Oba poté odjeli, asi informovat centrálu a udělat různé přípravy na jejich zatření.
Steve tam snimi zůstal sám. Tentokrát stál a vyptával se jich zestoje. V jeho tváři byl poznat vztek.
stanton ho ani nepoznával, když jednomu z nich vlepil facku. Ne, že by nebyl rád, když mu dal facku ale prostě svého Steva nepoznával.
Pak se ovšem stalo něco, co nečekal ani Steve ani Stanton.
Jednomu z pachatelů se podařilo nějak vyprostit a vrhl se na Steva s nožem. Stačil no bodnout do nohy.
To už Stanton nemohl vydržet a rychlostí blesku vylezl z auta a utíkal k Stevovi. Dřepl si před něj aby mu už nikdo nemohl ublížit.
"Ale, není to náš malý kamarádíček?" zasmál se jeden.
"Neměl jsi...sem chodit." řekl Steve.
"Oni by tě jinak zabili..."
"Uhni skrčku, s tebou si můžeme hrát později, teď zabijem toho poldu."
Stanton v rychlosti vylovil Stevovu pistoli a s roztřesenýma rukama ji natáhl na jednoho z těch grázlů.
"Vypadněte odsud. Jinak střelím!" vykřikl i když nechtěl nikomu ublížit. I když oni byli zlí.
Jenže oni to hned pozvali a tak ho odkopli stranou. Stanton začal kašlat. Pistol mu vyletěla z ruky o metr dál. Viděl, jak se všech sedm kluků, snáší nad jeho láskou jak supi, toužící po nějakém jídle.
Rychle se plazil pro pistoli. Když ji měl téměř na dosah ruky, uslyšel Stevnův výkřik. Podíval se tím směrem. Stačili ho bodnout někam do břicha.
"STEVE!" vykřikl a teď už pevnou rukou popadl pistoli a zamířil na jednoho z nich.
"Vypadněte! vypadněte od něj!" vykřikl, přes množství slz, které se mu valily z očí.
Když se ani jeden nehnul...Stanton opravdu vystřelil. Bylo to tak rychlé, že to ani nepostřehl. Postřelil jednoho z nich do nohy. Okamžitě padl na zem a z jeho nohy se řinula krev. Nevěděl, kam ho to střelil.
"Vy vypadněte! nebo dopadnete stejně!" vykřikl a pomalu se zvedal. S kamennou tváří mířil k nim. Najednou se všichni rozprchli a jediný postřelený tam zůstal.
Z jeho nohy se valilo opravdu spousta krve, takže omdlel.
"Steve!" vykřikla  pustil pistoli na zem. Ŕychle k němu utíkal. Nebyl při vědomí.
"Sakra, Steve!" zaneříkal a trochu popotáhl. Rozhodl se tedy jednat, než bude pozdě. Vytáhl mu vysílačku a zkusil, jestli ho někdo uslyší.
Když se ozval nějaký ženský hlas, vysvětlil celou situaci. Co se stalo i že omylem postřelil člověka, když bránil hlavního vyšetřovatele. Přes množství slz ani nemohl mluvit.
Žena se ho snažila uklidnit a ujistila ho, že on za nic nemůže. Nejvíc ho ale potěšilo, že poslala pro záchranku.
Znovu objal Steva a sundal si tričko, které mu půjčil, snažil se obvázat mu tu ránu na břiše...


Tak jo, nezabíjejte mě prosím...Dalšího dílu se dočkáte až další měsíc...teď mě s povídkama chvilku neotravujte xD sem m-r-t-vá xD XD Chjooo...xD Přiznávám, že jsem konec trochu odbyla...ale mě už to fakt nevbavilo xD omlouvám se i za chyby, všechno později opravím....to víte, jsem nervózní, že jsem neviděla Saiyuki ještě xD xD no nic, jdu se koukat, vy si zatím počtěte xD
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ♀♪Rocky♫♥ ♀♪Rocky♫♥ | Web | 30. července 2010 v 15:37 | Reagovat

Máš u mně diplomek za bleskovku...

2 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 30. července 2010 v 17:19 | Reagovat

OK, díky :))

3 Hankí Hankí | 9. srpna 2010 v 23:43 | Reagovat

jj bylo to skvělý a v téhle povídce jsi vážně nějak divně mluvila a popisovala  tak neobvykle XD

4 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 9. srpna 2010 v 23:45 | Reagovat

[3]: já vim, já vim, já chci schválně xD si zvykni :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters