Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Můžu ti věřit? 1. díl

3. července 2010 v 14:03 | Shizu-chan |  Můžu ti věřit...?
Já jsem vážně vůl, zvrhlej, obrovskej vůl....ááách jo... prý: "dám si od psaní chvilku pohov"....napsala jsem jednu povídku v neděli...a teď je úterý! no už vlastně středa. Vím, že mi to bude trvat dýl než jeden den, takže nevím kdy to zveřejním.
Takže, hlavně bych chtěla poděkovat May, mému novému SBčku. Má na svém blogu podobnou povídku a ta mě inspirovala (doufám, že se nezlobíš ^-^) děj i příběh budou samozdřejmě jiné, jen to bude podobný styl vypravování...:

WARNING! POVÍDKA JE NA TÉMA YAOI, TUDÍŽ MILENECKÝ VZTAH MEZI DVĚMA MUŽI. KOMU SE TO NELÍBÍ NEBO HNUSÍ AŤ SI TO NEČTE (+15)



"Jsem nevinnej!" zakřičel, asi patnáctiletý chlapec. Měl na sobě potrhané rifle a letmé, bílé tílko. Tohle špinavé oblečení ještě zdůrazňovalo jeho štíhnou postavu.
"Jak ti máme věřit? neřekls nám, co se stalo. Nevíme ani tvé jméno." řekl černovlasý muž, který měl kolem dvacetipěti let. Zdřejmně hlavní šéf. (připomínka: mám tu jednu věc xD viděli jste Zámek v oblacích-Howl's moving castle, jak chcete...?? Tak si ho představujte jak Howla jo? když ste to neviděli tak TADY máte obrázek a představujte si ho i s tou čepkou jo? xD)
Chlapec se zasmál, "stejnak to stojí za hovno, protože mě stejnak hodíte do chládku... Tak nevím, proč se tak snažíte."
"Zkus to." usmál se černovlasý muž.
"A co když řeknu, že vám nevěřím?" řekl pohrdavě.
"Podívej se na to takhle, když nám to řekneš, všechno popravdě a ten příběh bude tvrdit pravdu o tom, že jsi opravdu nevinný, můžeme ti dát míň let, propuštění pod podmínkou a v úplně nejlepším případě jen pomocné práce." řekl přesvědčivě černovlasý muž. 
"Dobře, řeknu vám to. Ale ať vypadnou tihle!" přikázal si a ukázal na celkem velokou skupinku strážných.
"Ne, tihle tu budou aby mi potom potvrdili tvůj příběh." řekl.
"Nic neřeknu, když tu budou. Co na tom, doprdele, nechápete?!" vykřikl.
"Kroť se." odsekl.
"Nejsem moc výřečný, nebudu mluvit před více lidmi." snažil se důvod, proč mají být sami obhájit.
"Nejsi moc výřečný? to vidím." zasmál se detektiv.
"To si mám kleknout a ještě se sklonit jen aby vypadli?" zeptal se ironicky.
"Fajn, takhle by jsme se hádali donekonečna." povzdychl si a rukou pokynul ke zbytku stráží, aby odešli.
"Takže, napřed mi řekni, jak se jmenuješ." řekl a vstal. Dal si ruce za záda a chodil po místnosti.
"Stanton. Je mi patnáct." řekl zastřeně.
"Dobře, teď vyprávěj." šel na něj pomalu, ale už ztrácel trpělivost.
"Ale nečekejte, že se rozkecám, nejsem výřečný, pamatujte si to." řekl.
"Jasně, dobře, ale teď už mluv."
"A jak se jmenujete vy."
"Když ti to řeknu, začneš konečně vyprávět?"
"A přitejte k tomu ještě věk." řekl Stanton tvrdohlavě.
"Steve, dvacetpět let."
"Dobře, začnu." řekl a nadechl se, "Začlo to minulé léto. Já nemám domov. Rodiče mě nechali na ulici už jako malýho kluka. Nechtěl jsem do děcáku a tak jsem si přidělával různými brigádami. Někdy jsem se zeptal, jestli se u majitelů můžu osprchovat nebo jen trochu opláchnout. Vydělanými penězi jsem si vydělával na jídlo ale na nějaký pronájem to pořád nestačilo. Nechodil jsem do školy a neměl žádné kamarády. Jen ty, co byli semnou na ulici. Ti byli trochu sarší a číst i psát mě naučili. Byli jsme taková "poslušná" parta, o které ostatní ani nevěděli, že jsou bez domova." zavřel oči a povzdychl si, "Jenže všechno se změnilo, když k nám přišel jeden kluk a jeho starší sestra. Vlastně byli oba starší než my jenže nebyli tak poctiví jako my. Mnoho z nich se k nim přidalo ale já a pár kluků, co zůstalo na té...mm...dobré straně jsme odolávali."
"Počkej, proč si teda tady když jste odolávali?" zeptal se Steve.
"Ježíš, nedořekl sem to ne? si myslíte, že tohle je celej případ?" řekl ironicky.
"No tak promiň, pokračuj."
"Takže my jediní jsme odolávali a těm ostatním se začaly líbit ty krádeže, braní drog a podobně. Jenže i ti poslední, co byli semnou, se k  nim nakonec přidali. A mě jako největšího sraba pořád požďuchovali a různě šikanovali. Jednou se mi podařilo zdrhnout do vedlejšího města. Byl jsem fakt zřízenej utíkal jsem skoro celej den, už jsem měl dost toho jejich šikanování.
Štěstí mi však nepřálo ani v tom vedlejším městě," povzdechl si, smutně si povzdechl, "napadl mě tam gang asi osmnáctiletých kluků a..." při té myšlence se ještě zatřásl.
"Znásilnili tě?" zeptal se opatrně. Stanton přikývl a pořád smutně hleděl do stolu.
"Kolik jich bylo?" zeptal se Steve.
"Hodně, asi šest, sedm." Steve ne něj hodil lítostný pohled.
"Emm...no a potom mě prostě nechali ležet na ulici, jen tak a ještě mi sebrali všechny věci. Samozdřejmě jsem hned po tom omdlel, konec už si ani tak moc nepamatuju ale...probudil jsem se v nemocnici. Nademnou stál asi třicetiletý muž....

"Jsi v pořádku?" zeptal se mě.
"Proč jste mě sem dovedl?" zeptal jsem se zaraženě.
"Nevypadal jsi nejlíp, co se ti stalo?"
"Em...to je nadlouho." řekl jsem a překulil jsem se zády od něj.
"Mám čas..." řekl mi.
"Jsem vám vděčný za vaši pomoc, ale umím se o sebe postarat sám." zamumlal jsem do peřiny.
"Nemusíš být tak odtažitý, kde máš rodiče?" zeptal se.
"Nemám rodiče." zašeptal jsem.
"Promiň, tak někdo kdo tě opatruje."
"Nikdo mě neopatruje, jsem sám. Rodiče mě nechali na ulici asi v šesti letech."
"Kolik ti je teď?"
"Bylo mi patnáct." Muž mlčel. Ani se nedivím, že nevěděl co říct.
"Nebude vám vadit, že vám tohle nějak neoplatím, opravdu teď nic nemám." řekl jsem a zase se na něj otočil. Nic neříkal.
"A-ale...jestli potřebujete z něčím pomoct, tak budu pro vás pracovat..." nahodil jsem, bylo mi to dost blbý, když jsem mu jeho laskavost nemohl nějak splatit.

"Takže si u něj začal pracovat?" zeptal se Steve.
"Jo, jak už jsem říkal, bylo mi to dost blbý."
"Nachápu proč jsi tady, když jsi byl tak hodnej..." řekl si spíš pro sebe.
"Šak já vám to všechno řeknu...Takže jsem u něj začal pracovat i bydlet. jenže neměl jsem to nechat dojít tak daleko...Později jsem tomu muži řekl, kdo mi to všechno udělal. Zatkli je ale jim se podařilo zdrhnout a zase se na mě zaměřili.
Muž měl rodinu. Ženu a syna ve stejnym věku. Skamarádili jsme se. Jenže ten gang nás napadl a já...já jenoduše zdrhl a nechal je všechny na holičkách." řekl smutně a smutně se podíval do stolu.
"Víš co se snimi stalo?" zeptal se Steve. Stanton jen zakroutil hlavou na znamení ne.
"Ale nemyslíš si, že to byla tvá vina, že ne?" zeptal se ho.
"Byla to moje vina! nebýt mě, mohli žít v klidu a já jen tak zdrhnul!" zakřičel na něj.
"Utekl jsi ze strachu, bylo dobré, že jsi utekl." řekl a smutně se na něj zadíval.
"Myslíte?" Steve přikývl a Stanton se poprvé, za tu dobu co tam byl, mírně zasmál.
"Hej, nemusíš mi už vykat." usmál se Steve.
"Když ono je to takový divný." řekl Stanton.
"Neboj se," usmál se, "dořekni mi to."
"Dobře, takže...když se mi podařilo zdrhnout, zase jsem nic neměl a musel jsem si zase najít práci. Bohužel, se mi nepodařilo utéct z toho města. Takže jsem žil ve strachu každý den a doufal, aby mě nenašli. jenže mi štěstí moc nepřálo a oni mě po měsíci našli....opakovalo se to samé, jenže teď přivedli něčí mrtvolu. Já vím že to zní šíleně ale prostě mě zas znásilnili a pak ke mě položili mrtvolu." řekl a malinko se zatřásl, "pak mě znovu oblíkli a příšerně zmlátili. Už jsem se nemohl hýbat ani pohnout jedním prstem. Pak zavolali policajty a všechno hodili na mě. Že jsem toho člověka zabil já, že jsem je napadl a oni mě zneškodnili...celý život jsem byl sám a snažil jsem se být hodný a všem pomáhat ale..." už měl slzy nakrajíčku a cítil, jak se mu derou ven.
"Vím, že mi neuvěříte ale já to opravdu neudělal, jsem nevinný!" vykřikl a nebránil se slzám.
"Dokázal bys mi ty grázly popsat...?" zeptal se Steve. Stanton k němu překvapeně povzvedl hlavu.
"Věřím ti, jen mi je popiš a nech všechno na mě." usmál se. Stantonovi už tekly slzy proudem a nebránil se. Pomalu, kvůli těm slzám, mu popsal všech šest postav, které ho napadly.
"Dobře, teď tu počkej." řekl mu.
"Počkejte! kam jdete?! prosím, nenechávejte mě tu....!" nerozvážně vykřikl.
"Neboj se," usmál se Steve, "hned jsem tady." Pak se jen zabouchly dveře a Stanton zůstal sám. Lehl si na stůl a poslušně čekal. Zase se mu prodíraly slzy ven. Tak se jin nebránil. Plakal štěstím, že mu konečně někdo věří.
"Trvalo mi to?" zazněl hlas za ním. Stanton se pohotově otočil a hned si utřel slzy.
"Nemusíš plakat, nic se neděje." usmál se a přišel k němu. Něžně mu z každého oka slzu utřel, jeho obličej neztrácel na úsměvu.
"Víš že si říkal jak nejsi výřečný? celkem ses rozkecal." zasmál se.
"Vážně?" popotáhl. Steve přikývl.
"Nevím proč, ale mám ve vás důvěru."
"Neříkal jsem ti, ať mi tykáš?"
"Promiňte...teda promiň...em...kam jsi šel?" zeptal se Stanton nejistě.
"Jsi zproštěn všech obvinění včetně toho, že jsi nešel do dětského domova a probíhá pátrání po těch grázlech." usmál se. Stanton ho prudce objal.
"Děkuju! děkuju moc!" vykřikoval. Steve se jen usmál se objetí opětoval.
"Proč mi vlastně věříš?" zeptal se ho.
"Hodně divnej důvod..." odpověděl.
"A to je?" zeptal se.
"No, vlastně je jich víc. První je to, že ten příběh si vyprávěl hodně procítěně až mě to málem rozbrečelo i jak ses rozbrečel nakonci. No, druhý je ten, že jsi popsal precizně šest lidí. To asi výmysl nebyl, že? A třetí..." povzdychl.
"Třetí?" vyzvídal Stanton.
"Za třetí se ti musím omluvit." řekl a trochu ho od sebe odtáhl. Zadíval se mu do jeho bleděmodrých očí. Stanton se na něj nechápavě díval.
Steve ho něžně chytl zy hlavu a pomalu se k němu přibližoval. Potom si uvědomil, že to pro něj musí být šok a tak z pomalého pohybu vznikl rychlý. Rychlým pohybem spojil jejich rty dohromady. 
"Tohle je třetí důvod?" zeptal se stydlivě Stanton, když se od sebe odlepili.
"Omlouvám se." řekl Steve.
"Mě...mě to nevadí..." usmál se. Steve se na něj překvapeně podíval.
"Nevadí ti že jsem tě...em...políbil?"
"Ani ne, víš, byl jsem úplně normální ale když mě ti kluci znásilnili, začal jsem to vidět trochu jinak..." usmál se.
"Takže ti to nevadí?" zazářil Steve. Stanton zakrouil hlavou.
"Mnohokrát děkuju za záchranu." řekl Stanton, "ale měli jste si mě tu radši nechat. Stejně nemám kam jít."
"Můžeš jít ke mě..." zašeptal Steve.
"Vážně?" zazářil.
"Jo." řekl něžně a znovu ho políbil.

"Takže, tady je obývák a tam kuchyně. Bohužel nikdy jsem nepočítel s tím, že u mě bude někdo bydlet, tak mám jen jednu postel ale oba se na ni vlazem." řekl šibalsky.
"Nejsem tu ani hodinu a ty už myslíš na perverzní věci?" zasmál se.
"Ne ale nechci abys spal na zemi." usmál se.
"Jo tak..." řekl stydlivě.
"Chceš něco na jídlo?" zeptal se Steve.
"Ne, ale asi si půjdu lehnout." řekl.
"Počkej tady." řekl Steve a odběhl do vedlejsího pokoje. Když se vrátil, hodil na něj nějaké oblečení.
"Pyžamo, vem si ho. Nebudeš přece spát v tomhle oblečení." řekl a stydlivě se podíval na zem.
"Děkuju." řekl a vyběhl schody, vedoucí nahoru. V pokoji na sebe navlíkl pyžamo a poprvé se cítil strašně lehce. Lehl si do postele a zavřel oči.

Uplynula hodina a Steve se šel nahoru za Stantonem podívat. Pomalu otevřel dveře. Viděl, jak jeho malý poklad leží rozvalený přes celou postel a vrchní část pyžama má vyhrnutou do půlky břicha. Musel se usmát. Vešel a přisedl si na jeho postel.
"Vypadáš tak roztomile." řekl. Stanton pomalinku otevřel oči.
"Ty jsi byl vzhůru?!" vykřikl. Stanton přikývl a sedl si.
"Jsem rád, že se ti nehnusím." usmál se a objal ho.
"Proč by ses mi měl hnusit?" zasmál se a znovu ho něžně políbil. Tentokrát ale přidal i jazyk. Statnton se na něj mírně podíval překvapením ale oči zase zavřel. Každý polibek mu začal hladově oplácet.
Steve si ho položil opatrně na postel.
Stanton ani nepocítil, že znovu leží. Steve muz ačal pomalu jezdit rukama pod tričko. Nahmatal bradavky a začal si nimi hrát, přitom ho nepřestával líbat. Byl k němu tak něžný.
Stanton začal pomalu vzdychat nad tím nádherným pocitem.
Steve mu políbil oko a malinko jazykem projel jeho řasy. Potom se plně věnoval jeho uchu, které lehce kousal a lízal. Stanton začal vydechovat rychleji.
Když Steve ucítil, jak jeho bradavky ztvrdly, sjel trochu níž a začal mu haldit břišníní svaly. Po pár vzdechů a něžných vyslovení jeho jména, sjel ještě níž a chytl ho za jeho úd přes kalhoty.
"A...S-Steve...!" vydechl. Steve ho pořád dráždil, mačkal a hladil. Něžně, aby mu neublížil.
Potom mu zajel pod kalhoty. To už ale Stantonovi jeho myšlení nedovolilo.
"Ne! nech mě!" vykřikl a schoulil se do klubíčka. Zase začal plakat. Steve se na něj vyděšeně podíval. Zapomněl na to, čím si prošel.
"Já...já ještě...nemůžu..." zašeptal. Steve si sedl a přitáhl si ho k sobě.
"Promiň, neměl jsem na tebe tak spěchat. Nevíc se ani neznáme. Promiň, je mi to líto." zašeptal a přimáčkl si ho k sobě blíž a nechal ho vklidu se vybrečet...
Zazvonil telefon. Steve pomalu položil Stantona a šel k němu.
"Tady Steve. Co se děje?" řekl do telefonu.
"Šéfe, máme problém. Ty grázly jsme chytli ale zase nám zdrhli a my nevíme kam..."


Tak jo...pokračování příšně...jelikož máme jet na chatu a rodiče na mě pořád tlačí...bych je zabila...sem se kolikrát zasekla protože sem zapoměla co napsat. Jelikož sem fakt spěchala, gomen za chyby, opravím to. Tak bye bye :) 
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 SBénko Michio SBénko Michio | Web | 4. července 2010 v 7:34 | Reagovat

S+S to je hezký xD
jinak na Stanton si terda docela prožil :( ale je to moci hezu povídka
se těším na pokračování

2 May Darrellová May Darrellová | Web | 5. července 2010 v 20:06 | Reagovat

Jéé, to je krásná povídka, těším se na pokráčko ^^

3 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 5. července 2010 v 20:16 | Reagovat

Arigato! ale chystám se to ještě upravit protože jsem fakt spěchala...:) takže v blízké době budu rekonstruovat xD

4 Hankí Hankí | 13. července 2010 v 14:20 | Reagovat

JJ super povídka, doufám že další díl bude brzy už s nemůžu dočkat jak se to bude dál vyvíjet

5 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 13. července 2010 v 14:25 | Reagovat

[4]: já ani nevím kolik to těch dílů bude...nevim jak se to bude vyvíjet...chjoo xD

6 chrisuleX chrisuleX | 18. října 2013 v 16:46 | Reagovat

Ach uzasné *jde si přečíst ostatní části* :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters