Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Duch

13. července 2010 v 16:27 | Shizuka |  jednokapitolovky
Ohayou...sem šla včera spát asi o půl třetí xD sem ležela v posteli se sluchátkama, abych se uklidnila a přemýšlim že...co se mi třeba někdy může stát...jenže odbočím k tomu, že se nademnou může vznášet duch a pozorovat mě že... xD sem magor, já to vím xD
Bude to trochu odlišné vyprávění.
No nic, tahle povídka kraťoulilinečká (doslova) a bude to jen shounen-ai, žádný yaoi...tak doufám, že se bude líbit ^.^

SHOUNEN-AI JE ROMANTICKÝ VZTAH MEZI KLUKY/MUŽI...TÁKŽE POKUD NECHCETE NEČŤETE TO...NENÍ TO YAOI TAKŽE ŽÁDNEJ STRACH xD


Sedím u jeho postele. Zase. Spí, nevnímá mě. Nikdy mě nevnímá. Jsem duch, nikdo, než ostatní duchové, mě nemůže vnímat.
Je to hrozný, jen si tak letím okolo jeho okna, zadívám se a bezhlavě se zamiluju....duch do člověka, to není možné.
Malinko povyskočím a už se vznáším nad ním. Vypadá tak roztomile. Neodolám a jemně přitisknu své rty na ty jeho...nevnímá mě...nemůže to ucítit, já to vím. Už jsem tohle udělal snad stokrát.
Miluju ho tak moc ale nemůžu být sním. Když umře on, už nebudu duch, protože tady to jde tak, že každým rokem mládnu až se zase narodím. On umře, jako nějaký starý pán a já už budu mimino... Není možné aby jsme se setkali...
Lehnu si vedle něj, i když bych mohl postelí propadnout do nižšího patra domu. Jenže já nechci. Chci ležet vedle něj a vnímat jeho teplý dech. Já se ho můžu dotknout i cítit ale on nemůže nic. Nemá ani ponětí, že tu ležím.
Nemůžu usnout, když jsem duch, tak jen tak ležím, jako každou noc a dívam se do jeho tváře. Chci být s ním, chci aby mě vnímal. Je to strašně těžké.

Když je ráno, nečekaně otevře oči a posadí se, jeho nohy mnou jen proletí. Jsem smutný...ale proč...vždyť duchové nemůžou cítit...je to divný...co semnou může udělat jeden člověk.
Vzlétnu do vzduchu a pomalu se loudám za ním. Jde dolů asi se nasnídat. Také bych chtěl cítit tu chuť jídla...po tak dlouhé době.
Když se najedl, zamířil do koupelny. Tam jsem ho nesledoval. Zase tak úchylnej nejsem.
Zanedlouho zazvonil zvonek.
Byl to jeho kamarád ze školy. Když ho pozdravil, zachvátila mě strašná žárlivost. Neměl jsem v úmyslu jít s ním do školy ale musel jsem. Chtěl jsem na něj dohlídnout. Měl jsem špatný svědomí.
Jenže se stalo to, co jsem nečekal.
Když šli a přecházeli přes cestu, jeho kamarád šel první. Znenadání se ze zatáčky vyřítil kamion...a on tam vběhl a odstrčil ho na chodník...jenže kamion srazil ho.
Jeho tělo bylo dost zohavené. Viděl jsem, jak jeho duch pomalu opouští tělo, jak vzlétá a jeho řetěz, který byl přikovaný k jeho tělu se pomalu rozpouští.
Rozhlédl se kolem sebe a potom uviděl mě. Byl jsem šťastný i nešťastný.
Přiletěl jsem k němu.
"Je mi líto ale jsi mrtvý." řekl jsem mu.
"Co tím myslíš?" zeptal se mě vyděšeně a já ukázal na tělo pod ním, jeho vlastní tělo. Vykřikl a utíkal ke svému, vyděšenému kamarádovi. Snažil se s ním mluvit, křičel jeho jméno ale nereagoval.
"Podíváme se na tvůj pohřeb." řekl jsem mu.
"Děkuju.." řekl mi a nahodil bolestnou tvář. Chtěl plaka, poznal jsem to...ale duchové nemůžou... Přitiskl jsem ho k sobě.
"Všechno bude v pohodě. Uplyne patnáct let a zase se narodíš." řekl jem mu.
"Kolik máš ty?" zeptal se mě.
"Nevím, nějak jak ty. Ale já jsem tu už daleko dýl. Umřel jsem ve dvaceti pěti." řekl jsem.

Uplynul asi týden. Mezitím jsem mu všechno vysvětlil a ukázal.
Byl jeho pohřeb. Stáli jsme tam a dívali se na lidi. Jeho rodiče a další příbuzní, se topili v slzách.
Jeho kamarád tam bohužel nebyl. Protože se nevzpamatoval z toho, že na jeho místě mohl být on, skončil na psychyně.
Po pohřbu vysvytlo slunce. Jen na nás dva. To nebe a Bůh. Volal nás k sobě aby se o nás mohl postarat.
Objaĺ jsem ho. Zanedlouho jsme byli jen malé, modré kuličky, které v záři světla vstoupají stále výš a výš...


Je to krátký, já vím ale líbilo se vám to? :))) napište mi prosím komentíky :)
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 crazi-baruuunka crazi-baruuunka | Web | 14. července 2010 v 7:41 | Reagovat

1)Boubelka
2)A na diplomek bych chtela Miley cyrus...!!!ale nějakou tu novou jak vypadá teď ju.....děkuji....:-***

2 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 14. července 2010 v 9:31 | Reagovat

[1]: jak mám asi podle tebe vědět, jak vypadá teď...tohle je blog o yaoi xD xD

3 Hankí Hankí | 24. července 2010 v 14:41 | Reagovat

jo ehm ... trochu nezvyklé jak to bylo krátký ale pěkný a moc hezky popsaný, popravdě jsem se těšila na něco víc ale tohle mě dost dojalo

4 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 24. července 2010 v 19:59 | Reagovat

[3]: dočkáš se...až zas něco vymyslím :)))

5 Yuuki Meruhesae Lawliet Yuuki Meruhesae Lawliet | 17. listopadu 2010 v 13:57 | Reagovat

jé to bylo úžasný. samozřejmě až na těch pár pravopisných chyb ale to se dá omluvit :D

6 šoda šoda | Web | 24. května 2011 v 18:41 | Reagovat

bylo to pěkné koukni sepls na můj blog dík :D  :D  :D  :D  :D  :-D

7 Ilay^^ Ilay^^ | Web | 5. června 2011 v 22:37 | Reagovat

božeeeeee **-** to bylo táák nádhernéé...xD tak uuuf chce se mi brečeet...xD dopadlo to dobřee...xD nádhera :D

8 Rhea Rhea | 8. srpna 2011 v 19:43 | Reagovat

Je to takový smutný....a moc hezky napsaný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters