Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Navždy...5. díl -- THE END

22. června 2010 v 23:20 | Shizu-chan |  Navždy...
Konnichiwa! Tak, rozhodla jsem se, že napíšu poslední díl Navždy. Bude to tvrdý, tvrdej konec xD xD (neskončí to blbě ale bude tam drastický....ehm...no...xD) tak jo, nebudu se rozkecávat, jdu na to *ďábelský smích* xD xD

POZOR!! TOHLE JE YAOI POVÍDKA (A ŽE TO TEĎ BUDE DĚSNĚ YAOI xD) TO ZNAMENÁ ŽE JE TO BOY LOVE (BL), NEBO TAKY BOY X BOY (B X B). URČITĚ VÍTE CO TO ZNAMENÁ BOY A CO LOVE ( JE TU NĚKDO, KDO TO NECHÁPE?- KLUČIČÍ LÁSKA. TEĎ UŽ SI SNAD PŘEDSTAVÍTE OBRÁZEK-jo, myslím tebe, určitá osobo! sakra že já ti to vůbec říkala...já sem taková...! kurvadrát!) . POKUD SE VÁM TO NELÍBÍ, NEBO HNUSÍ, TAK SE NEDÍVEJTE! ARIGATOGOZAIMASHITA :)

pro neyaoistky: můžete si to přečíst PO "o pár týdnů později" OK?

klídek, klídet Shizu-chan, klídek *nádech výdech* "Doprdele to nepomáhá!" tak si pusť písničky..."oh, fajn :("....."to taky nepomáhá, kurvadrát!" bože tak si pusť Enzai XD "oh, fajn..."

chcete si přečíst předchozí díly? :  Navždy...1.díl , Navždy...2.díl , Navždy...3.díl , Navždy...4.díl




"Máme všechno?" ptal se Gil Sela.
"Jo, můžeme vyrazit." odpověděl mu.
"Nemůžu uvěřit tomu, že zachvilku se zbavím svého prokletí." zaradoval se.
"No jo, jenže to nebude jen tak, to víš."
"Nedívej se na všechno tak pesimisticky." usmál se a políbil na tvář.
"Ale můžeme tam umřít." řekl smutně.
"Neumřeme, já vím že ne." usmál se.
Ráno se chystali na cestu a na velký boj. Gil se bál a těšil dohromady. Nebál se o sebe. Bál se hlavně o Sela a chystal se udělat cokoliv, aby ho tentokrát dokázal ochránit.
"Zo, ty jsi připravený?" zeptal se svého Lei. Zo jen něco zafrkal a Gil se usmál, "hodný kluk."
"Ty se opravdu nebojíš?" zeptal se Sel Gila.
"Bojim, ale o tebe." usmál se.
Selovi to trochu dodalo odvahu ale nic nezměnilo fakt, že budou bojovat proti nebezpečnému a mocnému protivníkovi, který by jim mohl něco udělat. I on sám se o Gila bál víc než o sebe. Přistoupil k němu a rychlým pohybem ho políbil. Polibek trval tak dlouho, dokud mohli popadnout dech.
"Za co?" zeptal se ho Gil.
"Kdybych už víc neměl příležitost." usmál se Sel.
"Připadám si divně." řekl Gil a usmál se.
"Jak to myslíš."
"Já nevím. Přemýším o tom, že zachvilku budu už normální a nebudu prokletý. Už se na to těším." usmál se.
"Ještě nemáme vyhráno." řekl a nasedl na Zoa. Gil si sedl před něj. Přece jen Zoa dokázal ovládat lépe.
"Zo, zanes nás znovu do té věže, kde jsem byl včera." zašeptal bílému Lei do ucha. Zo ihned svého pána poslechl. Rozběhl se a poté vzlétl. Gil poprvé viděl, že je krajina kolem hradu tak moc zpustošená. Bylo mu té krajiny líto. Ze své země a Spirálového údolí znal krásnou přírodu a tady to vypadalo, jako by tu sto let nic nerostlo. Tráva byla naprosto vysušená a nebyla jediná tu známka toho, že by tu kdy rostl nějaký strom.
Stačilo ještě párkrát máchnout křídly a byli u té obrovské věže, kde ani ne pře dnem věznili Gila.
Zo je ochotně donesl až k rozbitému oknu. Gil i Sel vstoupili do chladné, tmavé věže. Kde nebyli ani jedny stráže. Asi po něm pátrali venku.
"Máme volnou cestu." zašeptal Gil a hrnul se dopředu.
"Ne, počkej." zastavil ho Sel.
"Co se děje?"
"Něco tu je. Vím to. Nech mě jít první." řekl a stoupl si před něj.
"Buď opatrnej." řekl.
"Neboj." otočil se na něj a usmál se. 
Sel pomalu klesal, po schodech, dolů. Cítil přítomnost nějakého tvora. Nevěděl však, co to bude zač.
Pak se najednou prudce zastavil a prudce vyšvihl ruku ke Gilovi, ať se drží u stěny. Pomalu se naklonil, aby viděl, co to pod schodištěm hlídá.
Sel se trochu zhrozil a objevili se nové obavy. Byl to ten samý, slizký, černý tvor, co unesl Gila.
"Teď se drž zpátky, já ho vyřídím." řekl a vylezl ven.
"Ale Seli." zašeptal a pak se podíval, kdo to vůbec je. Když zjistil, že je to ten samý tvor, co jej pomohl unést sem, radši byl nadále schovaný.
Sel se s tím tvorem nehodlal zdržovat. Vyvolal středně silnou zbraň, kterou byl stříbrný měč, kolem kterého hořel Bílý oheň. Jednou ranou tvora sekl a ten se ihned rozpůlil, aniž by věděl co se děje.
"Můžeš." řekl mu a meč zasunul do pochvy.
"Vypadá to trochu jako náš zámek. Lebdoné se po nás taky často opičili takže se nedivím," řekl pohrdavě Gil, "ale aspoň vím, kde je ten, který zabil mou rodinu."
Teď je zase vedl Gil. Bylo až podivné, že nenarazili na žádné strážš. Avšak v hradu byla strašná tma. Jen louče je osvětlovali. Proto Gil i Sel museli být velmi opatrní, aby někdo jejich stíny nezahlédl.
"Kdy tam budeme?" zeptal se ho Sel.
"Je to tu jak bludiště. Jiny než u nás ale vím, jak vypadají hlavní dveře. Někdy tady by měly být." řekl a rozhlížel se po tě dveřích, které měl namysli.
Gil opatrně vyšel z jedné uličky a ihned uviděl hlavní dvěře a vedle nich další dva slizouny.
"Dokážeš ten meč povolat zase? Musíme být ale rychlí, aby nás nespatřili moc brzo." řekl Gil. sel přikývl a vytasil svůj meč.
Oba dva k nim utíkali jak nejvíc mohli. Sel Jednou ranou přesekl toho prvního a Gil mezitím toho druhého.
"Co teď? máme jen tak vpadnout dovnitř?" zeptal se Gil.
"Jo, asi jo." řekl. Máchl rukou a dveře se rozletěli.
Gil Sela nikdy neviděl takhle rozzlobeného a tak silného. Takže na něj hleděl s otevřenými ústy.
"Zase půjdu první." řekl, když v místnosti nikoho neviděl. Bylo to až moc podezdřelé.
Místnost byla o něco světlejší než ty předchozí. Bylo tam okno, skoro přes celou stěnu. Před ním se pyšnilo křeslo. Podobné těm královským a vedlo k němu dlouhé schodiště.
Gil šel pomalu za Selem. Cítil se divně. Něco nebylo v pořádku.
Najednou se mu zatočila hlava. Natáhl ruku k Selovi a tak, tak se chytl jeho ramen. Opřel se mu o záda, přerývaně oddychoval a zavřel oči.
"Gile, co se děje!" zeptal se vyděšeně Sel.
"Nevím...asi...asi se zase...proměním." řekl a malinko pootevřel oči.
"Vydrž." řekl a opatrně se otočil. Pomalu ho položil na zem a klekl si nad něj.
"Je tu někde, cítím to, jinak bych se neproměňoval." řekl Gil a malinko se usmál, "apoň budu trochu silnější. Sice je mi teď hodně blbě, ale zachvíli ti pomůžu." řekl Gil, který hned potom bolestí zavřel oči a otočil hlavu stranou. Potom je zase otevřel.
"S-Seli...zate...bou." zašeptal ztěžka. Sel se pohotově otočil a mečem odrazil přicházející ránou.
"Vydrž." stihl se k němu otočit a pak se jen bránil.
"Ty jsi ten, kdo všechny povraždil?" zeptal se Sel, když si vzpomněl na Gilův nákres.
"Jo, těší mě, mágu Seleme." zasmál se.
Protivník měl podobný meč, jak Sel, akorát byl rudý. Celý jeho meč byl rudý.
Chvíli spolu šermovali a nezdálo se, že by Sel vyhrával. Jeho protivník byl mocný a zkušený, zatímco on byl jen mladý a nezkušený mág.
Zachvíli Sel ucítil, že se v Gilovi znovu probudila kletba, čekal na jeho pomoc. Zanedlouho se Gil opravdu ocitl vedle něj. Oba se na sebe podívali a šibalsky se usmáli. Obrátili znovu zrak na jejich nepřítele a probodávali jej vražedným pohledem.
"Takže tohle je můj pokus? věděl jsem, že příjdete pro mou krev, která ho jako jediná dokáže uzdravit." řekl a zasmál se.
Gil zavrčel a vystartoval. V jednom momentě ho stačil povalit na zem. "On" se ale pouze usmíval. Gil nedával pozor a v momentě sekundy mu ramenm projela krvavě červená čepel meče.
Gil vykřikl. Začal s mečem, v Gilově rameně, hýbat. Ta bolest byla nesnesitelná. To už mu přispěchal na pomoc Sel. Rychle vytáhl z Gila meč a odrazil ten Selův, přičemž odkopl Gila stranou.
"Nademnou tak rychle nevyhrajete." zasmál se a podíval se na Gila.
"Chceš se vsadit?" zakřičel na něj Sel naštvaně. Rychlým pohybem ho sekl do ramene. Potom ihned utíkal ke Gilovi a nastavil k němu meč.
"Olízni to. Pak to bude v pohodě." Gil se na něj podíval. Usmál se a zakroutil hlavou. Vstal a zase se rozutíkal k "němu". (gomen, mě se pro něj nechce vytvářet jméno, takže bude v uvozovkách, ano? xD)
Gilovy zbraně byly pouze rychlost a drápy. Takže když k němu přiběhl, ze smé naštvanosti mu vytrhl meč z ruky, ať to bolelo sebevíc a začal ho drápat po obličeji.
Když sám klesl k zemi, Gil kývl na Sela. Ten k nim rychle přiběhl a zabodl "mu" meč do nohy aby se nemohl hýbat.
"Tohle," Gil poprvé promluvil proměněný. Jeho hlas byl překvapivě normální, "je za mou rodinu a za to, že si mě proklel."
Gil mu vytrhl meč z nohy a s ďábelským výrazem olízl krev z meče. Poté mu ji rychle vrazil přímo do srdce.
Gil se k němu ještě zohl a projistotu, že by to nestačilo, si párkrát jeho krve lokl. Poté se chytl za břicho a skácel k zemi. Jeho vlasy začínaly být v normálu i pleť, všechno. Sel ho vlastně nikdy neviděl, proměňovat se.
Zachvíli před ním seděl Gil, kterého znal a miloval.
"Gile." promluvil do ticha. Otočil se a upřel na něj své studánkové oči.
"Seli..." vydechl šťastně. Chytl se za rameno a vstal. Šel k němu ani nic neříkal, jen k němu přišel a políbil.
"Já ti říkal, že to přežijeme." zasmál se.
"Nechceš, abych ti něco udělal s tím zraněním?" zeptal se ho starostlivě Sel.
"Jestli můžeš...," zašeptal, "ale teď musíme zmizet, než na to příjdou stráže."
Sel přikývl.
Rychlým pohybem si vzal Gila do náručí a vyběho z místnosti. Cestu si celkem pamatoval.
"Seli, pusť mě na zem." zašeptal.
"Kdybych tě pustil, stráže by nás našli nejen proto, že bys chodil pomalu ale taky podle krve. Takže je to tak lepší." řekl Sel.
Už byli u kamenných schodů. Sel je rychle vyšlapal nahoru až k tomu oknu.
"Rychle zavolej Zoa." řekl Sel. Gil ze sebe vydal jakýsi zvuk. Očividně to zabralo, protože Zo byl u nich v malou chvíli. Oba dva si naskočili.
"Zo, odnes nás domů." řekl mu Sel.
Sel ještě Gilovi na Zoovi vyléčil a trochu urychlil uzdravení jeho rány. Také vyčaroval obvazy, které umožňovali rychlé uzdravení. Po tomhle už mohli všichni v bezpečí domů.

za pár týdnů

Tmavovlasý chlapec, pozoroval toho světlovlasého, jak už perfektně ovládá jeho Lei. Právě teď skákal přeš pár keřů a šlo mu to vážně dobře.
"Vidíš Gile?! už mi to jde!" zaradoval se plavovlásek a usmál se.
"Jo vidím." zasmál se a ponořil se zase do papírů. Gil se pokoušel nakreslit Sela na Zoovi. Nebylo to tak lehké, hlavně ne Zo. Ten byl nejtěžší. Někdy kreslil, zachvíli se zase podíval na ně. Čas ubíhal.
"Ukaž mi to." zazněl hlas nad ním.
"Ne, ještě to není hotový." řekl.
"To nevadí." Sel si přiklekl k němu a podíval se na obrázek. On byl nakreslený celý, jen Zoovi ještě chyběly nohy. Divil se, jak ho mohl Gil tak krásně namalovat.
"Můžu mít jedno přání?" zeptal se.
"No?" vyzval ho Gil.
"Až to doděláš, mohl bych si to pověsit nad postel?"
"No...jak chceš..." řekl trochu rozpačitě.
"Díky." políbil ho na tvář a vrátil mu obrázek, "jdu ještě něco zařídit, zachvíli se vrať na večeři."
"Jasně." usmál se.
Zůstal tam jen se Zoem. Takže podle něho nakreslil nohy. Potomm ještě vystínovat a vybarvit, záhyby v oblečení...hotovo.
"Seli? Seli!" běžel po chodbě a hledal ho. Potom se zastavil u jedné služebné.
"Prosimvás, kam šel Sel?"
"Pán je ve svém pokoji."
"Jo, aha. Vlastně mi říkal, že bude na něčem pracovat. Díky." usmál se.
Služební si na Gila zvykli rychle. Byl k nim moc hodný. Služebnictvo dívčího zástupu Gila Selovi záviděla. Okouzlil je hned. Ale věděli, že nebude možné někdy sním být, když už jeho srdce patří jejich pánovi...
"Seli, mám to!" vykřikl, když vrazil do pokoje.
"Opravdu?" vstal a obrázek si od něj vzal. Vypadal tak reálně. Jako by to ani nebylo nakreslené.
"Výborně." řekl spokojeně a políbil ho. Poté máchl rukou a obraz se objevil, už zasklený, nad jeho postelí.
"Tak a teď si zasloužíš odměnu." usmál se Sel šibalsky. Políbil Gila a hned vnikl do jeho úst. Zajel rukama pod jeho košili a hladit mu všechny svaly na vrchní části těla.
"Po-počkej, co služební?" zeptal se Gil.
"Nechceš aby tě slyšeli semnou?" zeptal se.
"Oh, ty si magor, " zasmál se, "ale ať zmizí, mě to není moc příjemný, když mě má někdo poslouchat."
"Tvoje přání je mým rozkazem." usmál se a máchl rukou. V tom momentě bylo hrobové ticho.
"Ale stejnak tě poslouchám já." řekl.
"Tak ty jsi výjmka." zasmál se Gil. Sel ho zase políbil a tentokrát povalil na svou postel. Tentokrát to bylo tak, že Gil vlastně neležel ale seděl na té posteli a nohy měl pořád na zemi. Sel u něj naopak klečel.
Vjel mu rukou do vlasů a začal mu je jemně hladit a mačkat. Přitom ho nepřestával líbat.
Gil mu pomalu začal rozepínat košili. Sel malinko pootevřel oči a podíval se na něj. Taky mu pomalu košili rozemnul.
Sel polibek prohloubil, bylo to tak moc, že Gilovi stekl pramínek slin. Sel ho instinktivně slízl a místo aby přešel zase ke Gilovým rtům, si udělal mokrou cestičku k jeho uchu. Gil malinko zavzdychal a protože už nechtěl být pozadu, začal Selovi dráždit bradavky. Mnul je a mačkal. Sel zavzdychal ale nemohl si to nechat líbit a začal to samé s Gilem.
Oba dva si navazovali stejné, příjemné pocity.
Sel si stoupl a nežně položil Gila na postel. Začal mu laskat krk. Dlouho mu ten krk laskal, jako by jeho kůže byla z čokolády. Když se konečně dokázal odtrhnout od krku, pomalu sjížděl až k jeho bradavkám. Tak dlouho se ho nemohl kvůli tomu zranění dotknout, chtěl si ho užít. Celého.
S bradavkami si hrál tak dlouho, až úplně ztvrdly a to je ještě dráždil.
"Ummm...Seli..." vydechl Gil. Gila to všechno náramně vzrušovalo. Tím, že necítil tak dlouho Selův dotyk, to vzrušení ihned ucítil.
Sel si všiml, jak sebou trochu škube. Takže pomalinku sjížděl níž, až se dostal k oblečení dolní části těla. Ty se mu povedly nějak rychle snundat. Jenže Sel se mu nezačal plně věnovat. Přešel k nohám. Napřed mu začal líbat nohy a pak rychle přešel k vnitřním stranám stehen. Gil se malinko prohl, v tom návalu vzrušení a konečně začal trochu oddychovat. Za to mu Sel dal odměnu v podobě, že se mu bude už plně věnovat. Ale pomalinku.
Lehce vzal jeho úd do rukou a napřed ho pomalu lízal po celé délce. Potom trochu zatáhl a začal mu pomalinku dráždit žalud.
"Seli...Seli..." vzdychal. V těch stenech se už značil značně velký chtíč.
"Ještě chvilku vydrž." usmál se.
Až teď nechal žalud žaludem a chytl ho do ruky po celé délce. Teď jen následovaly pomalé pohyby nahoru a dolů, nahoru a dolů...Gil začal vzdychat rychleji a rychleji.
Sel už se taky přestával kontrolovat, už taky cítil, jak mu jeho kalhoty začínají být těsné.
Proto hop pustil a konečně si ho celý ponořil do úst.
"Seli...Seli...já...!" Netrvalo dlouho a Gil vyvrcholil. Chvíli jen ležel, když se vzpamatotval, přešel zase on k Selovi a vyslíkl mu kalhoty. Gil to už udělal rychleji, oba dva byli naplněni chtíčem a žádný už nechtěl čekat. 
Gil si ho hned ponořil do úst a následovali další pohyby nahoru a dolů.
I Sel byl roztoužený, takže hned vyvrcholil.
Gil si zase vylezl na postel, klekl si a opřel se zdi. Sel hned pochopil, co má Gil na mysli.
Připlazil se za ním a zezadu do něj pomalu vnikl.
Gil vykřikl a, chtě nechtě, se mu do očí draly slzy.
Sel začal pomalu přirážet a Gilovy vzdychy se rázem změnily na steny. Zhluboka a pomalu se nadechnout a rychle to všechno zase vypustit...to byla melodie vášně a chtíče.
Sel se ovládal, ze začátku. Napřed to bylo lehké přirážení. Oba dva se snažili do každého pocitu vložit co nejvíc vášně. Ale ne zas tak moc, aby to nepřehnali. Cítili se, cítili své pocity navzájem. Oba byli šťastní, šťastní, že mají jeden druhého.
 Sel zrychlil přirážení. Tohle byla teď ta "zlatá střední cesta".
"Se...li...!" vykřikl a zase nabral vzduch do plic. Sela tohle vzrušilo ještě víc. Jak Gil vyslovuje takhle jeho jméno.
Tohle nebylo moc dobré. Sel se přestal ovládat a začal přirážet čím dál tím víc. Ještě mu chytl jeho úd a začal ho stejně rychle dráždit. Nechtěl Gilovi nějak ublížit, ale vášeň, slast a hlavně chtíč mu už otupovaly mozek. Tři tak silné pocity byly na jeho mozek moc. Prostě se poddal a přidal. Gil začal vykřikovat a ještě víc se přimáčkl na stěnu. Stěna byla od něj už celá mokrá.
"Se...Seli! Já už...!" vykřikl Gil a začal znovu křičet.
"Jo, uděláme to společně!" vykřikl Sel a nabral potřebný vzduch do plic.
Oba dva vyvrcholili ve stejnou dobu, ve stejnou dobu se celým zámkem ozvaly dva stejné ale přitom odlišné výkřiky.
"Zašpinil...jsem ti zeď." zašeptal unaveně Gil.
"To nevadí, můžu si ji očistit kouzlem." zašeptal mu zpátky. Sel teď na Gilovi ležel. Oba se snažili uklidnit a trochu se zchladit.
Sel mávl rukou a celý pokoj byl jak nový.
"Aha, vždycky zapomenu, že umíš kouzlit." zasmál se Gil.
"Vadí ti to?" zeptal se spíš smutně a zklamaně.
"Ale vůbec ne. Jen, vy, mágové a čarodějnice...je vás prostě tak málo a já můžu být s tebou...je to jako sen." usmál se. Sel se usmál taky a znovu ho políbil.
"Miluju tě. Strašně moc." zašeptal a poté zase ulehl na jeho hruď.
"Taky tě miluju." zašeptal Gil zpátky a taky za okamžik usnul


Ráno Gila probudilo ranní světlo slunce.
"Seli." zašeptal něžně Gil a pohladil ho po vlasech.
"Mmm?" zamručel a podíval se na něj takovýma "psíma očima" aby mu ještě chvíli dovolil na něm takhle ležet.
"Promiň ale musím už vstávat." řekl Gil. Sel pomalu vstal a sedl si. Gil si taky sedl a protáhl se.
Poté se oba začali oblékat.
"Bože, zapoměl jsem na služebnictvo." řekl nešťastně Sel, "zase mě budou nesnášet, že sem je někam poslal až do odpolende." zasmál se.
"To nevadí, ne?" zasmál se Gil.
"Ne."
"No nic, jdu se postarat o Zoa." řekl Gil a vyběhl z pokoje.

"Tak Zo, je to. Jsi umytej. máš novy žrádlo i pití i novou podestýlku." řekl spokojeně.
"Nejsou tady na tohle stájníci?" zezněl hlas za ním.
"To beze mě nevydržíš ani hodinu?" zasmál se Gil a otočil se na něj.
"Vypadá to, že ne." zasmál se Sel.
"Seli, nechtěl bys mě naučit jezdit na jednorožcích. Když já jsem tě naučil jezdit na Zoovi?"
"Fajn ale co za odměnu?" zeptal se šibalsky.
"Co chceš." zasmál se Gil.
"Tak fajn..."

The End...

(a žili spolu šťastně až navěky xD)


Pár slov autorky:

Páni, když to tak vezmu, Navždy...je moje první, dlouhá a pořád yaoi povídka. Jsem s ní nesmírně spokojená. Proč? nikde nepopisuju zvrhlosti tak dobře jak tady xD. Tak jo, doufám, že se vám jejich poslední....to...líbilo xD. Abych pravdu řekla, dlouho mě nic nenapadalo. Ale nějak sem to dala dohromady. Taky jsem se snažila udělat zajímavej děj aby vás to hned po první kapitole neomrzelo. Snažila jsem se, aby jste četli dál a dál i přes všechny ty zvrhlosti. Možná se stalo, že někdo z vás to četl a hned poprvý dostal šok ale pak si na to zvykl a začalo se mu BL líbit...myslím, že jsem nalákala takhle hodně lidí na BL xD snad teda...:)
No, příští vícekapitolovku plánuju udělat normální. Žádný napřirozenosti a fantasy. Ne ne, školní život. Co vy na to? xD

Taky hlavně gomen za chyby. To víte, začala jsem v infošce dnes ráno. To bylo asi v 8:15 pak jsme byli v němčině na počálech tam jsem taky pokračovala. a němčina byla nějak ve 12:35. No doma jsem to otevřela a moc jsem se k tomu neměla...takže jsem odpoledne proflákala a začala jsem až v 18:30 a to se mi taky nechtělo a byla jsem na FB atd...no a rozeptala jsem se asi ve 20:30 a teď je přesně 23:20 takže gomen za všechny ty chyby ale já už sem fakt vyřízená! xD

  
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hankí Hankí | 30. června 2010 v 13:32 | Reagovat

Jj suprový jako vždy akorát jak tam byla ta bitva tak jsem se v ní trochu strácela to tam bylo trochu chaotický. Jo ale potom u té milostné scénky to bylo bombový, já když to čtu tak se vždycky tak vzruším že mám nutkání se podívat na nějaký yaoi obrázky. Asi už budu takovej úchylák jako seš ty :D.

2 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 30. června 2010 v 13:34 | Reagovat

[1]: hej, tak to nevim, já sem superzvrhlá xD a bojový scénky mě nikdy moc nejdou, buď je odfláknu nebo je popíšu tak precizně, že mi to vyjde třeba i na 3 A4 a to tu nechci, žejo ? xD takže když to popisuju tak "středně" tak to prostě často nedává smysl...gomen :)

3 Rhea Rhea | 8. srpna 2011 v 23:18 | Reagovat

Tak tahle kapitolovka se ti moc povedla. Doufám, že když sem píšu komentíky po roce, tak si je taky přečteš. :-) Jak tě chválim. Opravdu to bylo moc dobrý.

4 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 8. srpna 2011 v 23:25 | Reagovat

[3]: Samozřejmě že si je čtu, moc mě to těší ^^
Každej kladnej komentík = nová vlna psacího sebevědomí!! xD
Teď můžu psát bez ostychu ^///^

5 chrisuleX chrisuleX | 27. října 2013 v 21:15 | Reagovat

Oh, uza...uzasny :-P  :-P  :-P . Ta scéna x33!!! a pak pry:,,zašpinil jsem ti zeď." To mě dostalo. Nevim, ale proste mi to uplne pripomelo crimson spell. Havi a Val. :-D

6 Shizu-chan Shizu-chan | Web | 27. října 2013 v 22:41 | Reagovat

[5]: OwO ... to... neznám!! OwO
Jdu to omrknout! xD xD arigatou xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters