Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Navždy... 2.část

24. dubna 2010 v 23:59 | Shizu-chan |  Navždy...
Tak, pořád jen překládám a vůbec nepíšu něco že?  Napravím to. Sice mám dnes narozky já, ale sem tak šťastná že mám konečně ** tu číslovku tu psát nebudu...kvůli těm povídkám ehehe...xP

Upozornění! Tohle je yaoi povídka, tudíž milenecký vztah mezi muži. Navíc já to tady popisuju šíleně...takže komu se to nelíbí nebo hnusí, ať nečte! +18 ;)




Podíval se z okna. Jeho čokoládové vlasy se lehce zhouply na jeho rameni dolů a skončily na papírech, které byli rozházené po celé jeho pracovně. Hlavu si podepřel rukou a sledoval chlapce, který u něj byl už čtyři dny a který právě teď, na svém Lei přeskakoval překážky v jeho zahradách.
Malinko se usmál a potom se zase ponořil do studování.
'Sakra! už se s tím dřu tady skoro týden a zatím nemám ani jeden pozitivní výsledek! jestli ten lék neobjevím včas...' povzdychl si. Zase začal psát, počítat všechny různé výsledky a dokonce i kreslit různá schémata. Jen aby našel nějaký protilék.
"Neměl by ses takhle přetahovat." zazněl hlas za ním. Otočil se a.
"Gile? Už jsi skončil?" zeptal se.
"Jo, už před třema hodinama. Ještě máme tři dny do mojí další proměny. Nepřeháněj to." řekl naštvaně.
"Jak dlouho jsem tu?" zeptal se, podíval se do stropu a ruku si zarazil do jeho jemných vlasů, čímž si odhrnul ofinu z čela.
"Zachvíli bude večeře." odpověděl mu a chytl se za hlavu stejným způsobem. Ovšem, neusmíval se a hned se otočil.
"Nechcu aby ses kvůli mě takhle přepínal."  zašeptal do ticha a odešel.
Sel se usmál, trochu šibalsky a trochu zasněně.
'Můj krásný, tajemný, milý a starostlivý Gile...' vzdychl v duchu. Hned na to vytřeštil oči a otočil se opět k papírům.
'No jistě, když přidám tohle k tomuhle...k tomu pak tohle a ještě tohle...a v nejposlední řadě tohle tak by to mohlo být...' říkal si a rychle smíchával různé látky do sebe. Odebral jednu kapku nového léku a kapl ji do malé lahvičky Gilovy krve. Musel mu ji odebrat jinak by protilék nikdy nenašel.
'Ne...něco chybí...tohle by byl jen dočasný lék...a pravděpodobně by to mělo špatné následky...tak co potom chybí...' řekl si ale hned prudce vstal ze židle. Rozběhl se z místnosti.
"Gile. Gile? Gilé!" křičel po celém zámku a utíkal z jednoho pokoje do druhého.
"Kde je Gil?" zeptal se jedné služebné.
"Pan Gilbert je ve svém pokoji." odpověděla mu.
"Tak ve svým pokoji? Probůh to sem tak blbej nebo co? To mě to nemohlo napadnout?" řekl si a naštvaně se rukou plácl do čela. Služebná se za ním jen nechápavě otočila.
"Hej Gile!" skoro vyazil dveře a zakřičel tak silně, až se Gil lekl.
"Co se děje. Uklidni se." řekl mu. Neodvrátil přitom zrak od stolu.
Gil byl Selův pravý opak. Sel se choval ještě trošilinku dětinsky, jak běhal po celém zámku, choval se ke služebným a hlavně, jak se choval k němu. Zato Gil byl vždycky vážný a moc často se neusmíval. Ale kdo by se taky divil? Před několika dny mu zabili rodiče a on sám je prokletý prokletím Jenisu.
"Našel jsem protilék..." začal ale Gil ho nenechal.
"Cože? a kde ho máš?" vykřikl nadšeně a trochu se usmál. Bylo to poprvé, co ho Sel viděl smát se. Tak na jeho rtech zůstal viset.
"Hej, Seli!" (poznámka: nevím jak to jméno mám v tomhle pádu vyjádřit. ostatně je lepší Seli než Sele...chápete ne? sele jako od prasete xP takže budu výhradně používat Seli. xP)
"Jo, ono to ale ještě není kompletní. Potřebujeme jednu důležitu látku..." zasekl se.
"A to je..."
"Krev toho, co tě proklel." řekl Sel s vážností. Gil vytřeštil oči.
"Ten...co...mě proklel?" vyslovoval pomalu.
"Proto bude nejlepší, abych vyjel hned zítra ráno."
"Ty?"
"Jo, pro tebe je to moc nebezpečné..."
"To ne! Ten hajzl zabil moji rodinu! Chci si to s ním vyříkat sám! navíc, nevíš jak vypadá...!" vykřikl naštvaně.
"Nemůžeš! stejně to do tvé proměny nestihneme..."
"No právě. Co když ohrozím tvoje služebnictvo? Ne, já s tebou pojedu, ať se děje co se děje." řekl naštvaně.
"Dobře tak jo...ale připrav se na tvrdej budíček." řekl Sel a odešel pryč. 
'Dobře, tak abych začal odznova.' řekl si Gil a papír, co měl na stole zmačkal. Dal ho stranou a vzal si nový. Popadl tužku, která ležela hned vedle něj a začal pomalinku zpracovávat portrét toho, kdo zabil jeho rodinu.

"Museli jsme vstávat tak brzo." zívl si Gil, když už seděl na svém Lei a na chvilku zavřel oči. Byla stále tma.
"Já ti to říkal. Měl si jít dřív." řekl Sel, který jel na svém jednorožci jako první.
"Spracovával jsem tohle." řekl a pozvedl papír s portrétem.
"No jo, no jo." řekl Sel a pobídl jednorožce do cvalu. Gil to měl těžší, jelikož Lei má tvrdou kůži a mohutné tělo ale kvůli tomu, že jeho rod vycházel s Lei dobře a Gil dostal Zoa už když byl malý, nedělalo mu to žádné problémy.
Nejdřív se musel Gil drzet za Selem, aby ve Spirálovém údolí nezabloudil. Vyjet z něho jim trvalo asi do rána.
Gil vůbec netušil, co by mohlo za Spirálovým údolím být. Ale hned to zjistil Byl to obrovský les, který se podobal dnešním pralesům.  Byl velký, hodně velký. Takže jim to mělo zabrat celkem čtyři dny. Tenhle les byl také nebezpečný, všude byli podivní tvorové a nebezpečné rostliny. Takže aby se uchránili, musel Sel vyčarovat bariéru, která nepropouštěla ani pach, ani zvuk a ani žádné pohyby. Zvířata ji prostě neviděla a neviděla, co v ní je.
První dvě noci proběli bez jakýchkoliv problémů. Až na to, že Sel vždycky čekal, až Gil usne, aby se ho mohl aspoň někdy za den dotknout a políbit ho. Potom usnul i on sám.
Třetí noc už to ale bylo horší, byl totiž nový týden.
"Jak mě hodláš spoutat?" Zaptal se ho Gil, který už byl celý nervózní. Slunce už pomalu zapadalo a Sel nemohl najít nic, co by bylo natlik silné. Bariéru udělat nemohl protože ta se utvořila jen když by byl uvnitř i on.
"Hmm...spoutám tě pomocí trávy co roste kolem a zároveň ji přispůsobím tak, aby tě ochraňovala."
"Trávou?" zeptal se naštvaně a nervózně Gil.
"Jo, tu jen tak nerostrhneš, když je ve velkých trsech." usmál se Sel.
"To nejde. Tráva je moc slabá." řekl.
"A co chceš použít? Stromy ktery jsou tady nejvíc nebezpečné?" zeptal se taky naštvaně Sel.
"To je jedno co použiješ, hlavně aby to fungovalo." řekl do země Gil.
"Kdyby ses mi utrhl, už bych se o tebe postaral, neboj. Znám tvou slabinu, když jsi proměněný." řekl Sel a se šibalským úsměvem se mu zablyštily oči. Doopravdy v duchu doufal, aby se utrhl.
"Dobře, budu ti důvěřovat. Tak už mě spoutej." řekl.
Sel k němu natáhl jednu ruku a začal pomalu zvedat nahoru. Vytvořil tvrdý sloup z kořene.
"Opři se o něj." pokynul mu a Gil tak udělal.
Potom Sel přidal i druhou ruku a ze země začaly vystřelovat šlahouny trávy a poutat Gila.
"Je mi jedno jestli to bude bolet, ale připoutej mě pevněji." zavrčel na něho. Už mu zase začínalo být blbě. Už to přicházelo. Když už se Gil nemohl vůbec hnout Sel stiskl pěsti a provazy přilnuly k jeho tělu víc. Vykřikl ale už se to začínalo podobat spíš tomu zvířecímu, než lidskému výkřiku.
Sel pomalu přihlížel jak se mění. Napřed to byly jeho vlasy. Ty se mu prodloužili těsně nad pas a ještě víc ztmavly. Potom oči, ty se zvětšili a u začátku i konce se utvořili dlouhé, štíhlé, černé pásečky. Nakonec jeho barva pleti dostala nazelenalou barvu.
Proměna skončila. Gil měl hlavu skloněnou. Pomalu ji zvedl a na Sela se podíval dost zlostně.
"Doufám že ti nevadí, že se na tebe tady budu dívat." řekl mu s úsměvem a sedl si na zem, naproti němu. Nechtěl využívat každé jeho proměny.
Gil sebou začal škubat a napínat všechny svaly v těle, aby přírodní řetezy praskly.
"To je marný." řekl mu klidně Sel. Gil se na něho dlouze zadíval. Potom zakřičel, protože se snažil jak nejvíc mohl, aby se provazy roztrhly. Po pár minutách opravdu jeden praskl. Guil mě volnou ruku a tak ze sebe silou strhal úplně všechny. Sel se zatvářil překvapeně.
"Jako by zvíře jako ty mohlo vydržet spoutané?" zasmál se. Gil u kmene oddychoval a potom se rozběhl k Selovi. Ten se nachystal na obranu ale nemusel ji vůbec použít. Gil se přisál k jeho rtům.
Sel vytřeštil oči a podíval se na Gilovy zavřené. Proč to dělá? problesklo mu hlavou.
Dlouho přemýšlet mu ale nebylo dovoleno. Gil ho povalil na zem a začal ho líbat čím dál víc intenzivněji. Sel ho od sebe odtáhl.
"Jseš na to moc rychle. Navíc já dnes nech..." další slova už vystřídal další polibek.
Gil zajel pod Selovu košili a začal ho hladit jednou rukou na jeho břišních svalech a tou druhou si vyhledal jeho bradavky. Střídavě mezi nimi kroužil svým studeným prstem a někdy je i lehce podráždil. Potom se odlepil od jeho úst a lehce mu projel jazykem přes tvář a skončil u jeho ucha, které začal kousat i lízat. Sel malinko vzdychl slastí. Šíleně ho to vzrušovalo, až to nebylo možné. Cítil to hlavně v dolních partiích.
Gil mu prudce roztrhl košili a ani on se nebránil, když mu Sel košili sundal. Znova se jeden druhému přisali na rty. Gil mu ovšem dráždil obě bradavky a Sel ho něžně hladil po zádech.
Potom se od něho Gil odlepil a ďábelsky se usmál. Jedním švihem ruky mu vysvlíkl kalhoty.
"Ne...ne tak rychle..." zašeptal Sel a taky mu ty jeho vysvlíkl, "nebylo by to nefér?"
Gil se usmál a zase se ponořil do zajímavého zkoumání Selova těla. Přejel od úst ke krku, z krku na jeho prsní svalsto. S tím si chvilku hrál ale pak nedočkavě sklouzl dolů, k Selově vzrušenému údu. Cícit, že když Gil udělá ještě něco, co by ho mohla jen trošku vzrušit, udělá se.
Gil to na něm pocítil a tak jemně jeho úd olízl. To mu však nestačilo, chtěl začít od začátku a tak se k němu natáhl a tím otřel hodně tvrdě svůj úd o ten Gilův. Sel vykřikl slastí a Gil pečlivě slízal každičkou bílou skvrnku. Po jeho očištění zase sjel dolů a jemně, jen palcem ukazováčkem a prostředníčkem chytl jeho úd. Trošku zatáhl zpátky a začal si druhou rukou pohrávat s jeho žaludem (poznámka: snad to píšu dobře...nejsem si zas tak jistá...).
Sel vykřikl slastí. I když to teď pro Gila ani moc pro Sela důležité nebylo, Sel si vzpoměl, že jsou pořád v lese, který je maximálně nebezpečný. A tak Sel ještě s posledních sil vytvořil bariéru.
Teď je nemohl slyšet ani vidět žádný tvor, ani rostlina.
Po nějaké době Gil Selův úd pustil a ponořil se do něho svými ústy.
"Není to fér...ehh...ty mi tohle...hee...děláš dnes podruhý...emm...a já tobě ani jednou..." řekl ztěžka Sel a zase vykřikl slastí, když ho Gil přivedl k vrcholu. Potom si Gil od něho odsedl. Rozumněl mu a chtěl, aby mu Sel taky udělal dobře. Klekl si a přitom roztáhl nohy od sebe a zároveň se přidržoval rukama. Sel hned pochopil, co má udělat a rychle se naklonil k jeho údu. Kroužil kolem jeho žaludu prstem a pak ho oddělal. Gil přitom slastně zavzdychal a ihned tlačil co nejvíc vzduchu do jeho plic.
Sel jemně olízl jeho celý úd a poté si ho vložil do úst.
Z pomalých pohybů hlavy se vytvořily rychlejší a rychlejší pohyby. Netrvalo dlouho a Gil vyvrcholil. Než stačil Sel něco udělat, Gil ho zase převalil a byl nad ním. Dnes chtěl být on, ten kdo bude všechno řídit.
Rychle strčil tři prstky go Selova konečníku a kmital s nimi tak rychle, jak jen dokázal. Sel vytřeštil oči, zaklonil hlavu a začal prudce vydechovat.
Když Gil poznal, že je dostatečně připravený. lehl si a Sel si na něho dosedl. 
Sel šel pomalu ale stačilo jedno Gilovo nadzvednutí pánve a byl v něm nadoraz. Sel vykřikl.
"Ty...na to jdeš...hodně drasticky." usmál se unaveně Sel, "to se mi líbí."
Sel se začal nadzvedávat a dosedávat. Sel mu v tom pomáhal tím, že pravidelně zadzvedával a zase pokládal pánev. Pohyby se zrychlovaly tak rychle, jako sílyli jejich hlasy. Dva unašející se hlasy. Možná že byli přes bariéru malinko slyšet, protože byli opravdu dost silné.
"Společně..." vydechl Sel a v ten okamžik oba vyvrcholili. Sel se z něho zvedl a klekl si, zároveň dal ruce na zem (tohle se mi vážně nechce popisovat...já nemám ráda psaní některých...ostatních částí těla...hehe).
Gil se na něj překvapeně podíval, jako by říkal, tobě to nestačilo?
"I já jsem unavený ale musím tě zabavit do svítání. Tak dělej." vydechl a Gil do něho zase vnikl. Nezačal pomalými pohyby, tentokrát začal rychle a taky rychle přirážel.
Byli teprve v půlce noci, bude to do svítání ještě trvat ale oni si to užívali.
Po kažném orgasmu dostali chuť na další a tak se všechno opakovalo odznova. Gil byl hodně nemilosrdný a Sela vůbec nešetřil. nakonci si ale vyměnili role a Sel se konečně ujal vedení. Bylo to jejich poslední. protože hned jak vyvrcholili, začalo se pomalu rozednívat. Sel z něho ještě slízal poslední zbytky orgasmu a z posledních sil je ještě kouzlem znovu ošatil.
Poté oba tvrdě usnuli.
Ráno se probudil první Sel. Podíval se nahoru, sluníčko jim svítilo nad hlavami. Asi bylo už poledne. Podíval se na Gila. Ten sladce spal a i když to Sel ze začátku nepocítil, objímal mu ruku. Sel si rychle uvědomil, že už je ve své podobě a naplno vnímá. Začervenál se a snažil se ho ze sebe shodit. Když se mu po podařilo, velmi jemě ho políbil.
"Teď tu máme víc otázek. proč si nic nepamatuješ? Proč ses na mě včera vrhl? proč, i když si to dělal tak tvrdě, se mi to líbilo a zamlouvalo? a proč se do mě tvé zlé já zamilovalo?" zašeptal Sel a sedl si. Hned jak si sedl zjistil, že ho všechno bolí a že to včera asi přehnali.
'Bolest je v tuto chvíli to nejposlednější.' pomyslel si.
Gil se zachvíli taky probudil.
"Jak to, že nejsem připoutaný?" zeptal se rozespale.
"Trochu ses mi utrhl, ale jak vidíš, zvládl jsem tě bez problémů." řekl mu s úsměvem Sel. 
"Jak bez problémů? vždyť seš celej skroucenej bolestí." řekl naštvaně ale i starostlivě Gil a přišel k němu.
"N...ne. To opravdu nic není..hehe." řekl nevinně a začervenal se.
"Tak ted máš ani horeču. Jsi celej červenej."
"Sklapni Gile! Ty jsi v pohodě, já jsem v pohodě tak vyrazíme!" řekl naštvaně Sel a podíval se jinam.
"Jsi teď jediný koho mám Seli, nechtěl jsem ti ublížit." řekl smutně ale i naštvaně Gil.
"Ty si mi neublížil, neboj. Právě naopak." zasmál se Sel.
"To jsem rád, tak, vyrážíme." řekl Gil.
'Kdybys jen věděl, jak moc tě miluju...' řekl si a usmál se. Poté vstal a oba sedli na své koně.

       
Navždy...


Dnes jsem se s obrázkem neostýchala. Jinak, slib sem dodržela, povídku dávám dnes i když chybí jen minuta minuty do půlnoci. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho ale dnes jsme všechny oblítali.
Můj sem je, stát se spisovatelkou, co je na tom asi nejhorší, jsem si uvědomila až teď. Pitomý termíny xP!
Jinak, asi si říkáte, ti co znají můj věk, kde jsem přišla na takový názvy jako žalud atd...jednoduše, prostě hodně čtu yaoi povídky (POZOR! nápady neberu, to už si píšu sama!)
Tak to by bylo tak vše!
Ahooj u dalšího dílu!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters