Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Navždy...

15. dubna 2010 v 21:40 | Shizu-chan |  Navždy...
A je to tu! první MOJE yaoi povídka. Je věnovaná hlavně Haničce protože mě k tomu přinutila! Já tě zabiju, já tě zabiju, já tě zabiju...budu s toho mít trauma.
Ale najdu si jinačí povídky a 'intimní partie' budu skopírovávat protože bych se s toho asi už nevzpamatovala kdybych tu napsala úplně největší podrobnosti... Taky se budu snažit vás co nejvíc znechutit (nebo aspoň abyste měli takový trauma jako já xP)...hlavně ty Hani...xP 

yaoi je milenecký vztah mezi dvěma muži. Komu se to nelíbí, ať nečte...taky doporučuju +18 xD




Na koni, bílém jako sníh, rychle uháněl mladý chlepec. Mohl mít sedmnáct nebo osmnáct, vypadal tak. Opak byl však pravdou. Nic nebylo takové, jak se na první pohled zdálo.
Ano, kůň byl možná bílý jako sníh, ale rozhodně byste neřekli, že vypadá pěkně nebo roztomile. Měl robustní tělo, byl větší, místo kopyt tři drápy, uši byly dlouhé a špičaté, místo srsti šupiny a na včle mu prorůstal přes kůži roh. Hlava byla jediná, která byla křehká. Tenhle kůň byl z rodu Lei, vzdálení příbuzní draků.
Chlapec se svým koněm právě vjeli tam, kam chtěli. Do Spirálového údolí.
Ve Spirálovém údolí vždy měli sídlo mágové a mocné čarodějky. Problém byl v tom, že Spirálové údolí bylo jak bludiště a museli byste se hodně snažit, abyste našli toho, koho chcete najít.
"Tak, jdeme na to Zo." řekl chlapec a podíval se na začínající bludiště, "musíme to stihnout ještě do setmnění..." vzdychl a popohnal koně dál.
'Pokud to do setmnění nestihnu...nechci ohrozit nikoho z nich...ani čarodějku ani mága...jsou až moc potřební...' říkal si, když projížděl mezi spirálovité rostliny které tvořily to záludné bludiště.
"Zo, nevíš kdy bude stmívat?" zeptal se. Kůň vydal nějaký chraplavý zvuk.
"Nemáme už moc času..." řekl a zahnul s ním doleva. Projeli celou uličkou akle nikde nebyl ani jediný dům nebo hrad. Najeli na sklepou uličku, ve které jim překážela obrovská masožravá rostlina, s pěti chapadly.
'Co to proboha je?' problesklo chlapcovi hlavou. Potom seskočil z koně a Zo se postavil před něj. Vyběhl na rostlinu a snažil se ji rozsápat svými drápy. Nešlo to. Byla jak ze železa. Zo to dlouho nevydržel a padl k zemi.
"Zo!" vykřikl chlapec a tentokrát se pustil na rostlinu sám. Než k ní však doběhl, strnul a otočil se. Slunce zapadávalo a začalo se stmívat.
"To ne!" zaúpěl a skácel se ve velkých bolestech k zemi.
Jeho uhlové vlasy, které doteď svírala jemná stužka v culíku, se ještě prodloužily a stužka praskla. Jeho tělo dostalo nazelenalou barvu. Jeho, jindy blankytně modré oči teď byly rudé. Stalo se z něj to, co si nikdy nepřál být.
Cítil se ale neskutečně silný a vrhl se tak na obrovskou rostlinu.  
Nemyslel vlastní hlavou...
Rostlina ho poranila...ale on ji stačil zneškodnit. Teď však ležel na zemi a sám, ve své vlastní krvi pomalu ale jistě umíral...

*            *           *

Štíhlý, hnědovlasý muž teď mířil domů. Na sobě měl velmi drahé oblečení. Vyšívanou košili, plátené tepláky, které se podobaly dnešním riflím a bleděmodrý plášť, skoro až na zem. Kolem krku měl snad sto náhrdelníků a různých amuletů. Na prstech prsteny. Různé barvy a tvaru. Jeho dlouhé vlasy mu vířily kolem vypracovaného těla. Mohl mít kolem dvacetidvou let.
Potřeboval si něco dokoupit ve městě a konečně mířil domů. Rád se procházel po Spirálovém údolí. Je to příjemný pocit, když jste jeden z těch, co Spirálové údolí zanjí nazpaměť.
Teď se však zastavil. Nemohl uvěřit svým očím. Jeho kouzelná bariéra byla zlomena. Rostlina, kterou vyčaroval byla mrtvá a na zemi, částečně pokryté krví, lrželi nějací tvorové. 
Odhodil tašku dostatečně daleko, aby mu nepřekážela a utíkal k nim.
Napřed očetřil Lei. Ten nebyl zraněný, jen omráčený. A tak ho přenášecím kouzlem přenesl do svého hradu. Potom se o něj postará.
Teď utíkal k druhému tvorovi, který se podobal člověku a u kterého byla největší louže krve. Otočil ho a podíval se na jeho tvář. Když si odpustí protáhlé oči, příliš dlouhé vlasy a nazelenalou kůži, musí uznat, že nevypadá vůbec špatně. Vzal ho do náruče a pochodoval ke svému hradu. Nemůže za to co je, tak proč ho nezachránit?

*              *            *

Chlapec otevřel oči.
'To už jsem v nebi?' zeptal se sám sebe.
"Už jsi vžhůru?" zazněl hlas vedle něj. Otočil se a podíval se na něj.
"Ty..ty jsi...já...jsem mrtvý?"
"Ne," zasmál se, "jsi na živu."
"Aha...a..a kde je Zo?!" vykřikl a rychle si sedl. I když mu to dělalo problémy.
"Myslíš tvého Lei? Je v pořádku, odpočívá v mojí stáji." řekl. Chlapec se kolem sebe podíval. pokoj byl velký moc velký.
"Kde to jsem?" zeptal se.
"Jsi v mém zámku." odpověděl.
"Eeeh? v zámku? pak ty si teda mág?" zeptal se a na tváři se mu objevil úsměv.
"Ano. Mé jméno je Selem." řekl a usmál se.
"Selem? Ty jsi Selem?!" vykřikl udiveně. Natáhl ruku.
"Mé jméno je Gilbert! Těší mě!" vyhrkl. Selem se zasmál a rukou mu potřásl.
"Tak, odteď mi můžeš říkat Sel." zasmál se.
"Opravdu? Tak já jsem Gil." usmál se.
"Co jsi hledal ve Spirálovém údolí?"
"Abych pravdu řekl, tebe." řekl a Selem se malinko začervenal.
"M-mě?"
"Ano, potřebuju abys mě zbavil mého prokletí. Jsi jediný mág, které ho znám. Minulou noc, se k nám vloupali naši nepřátelé Lebdoné, kteří vládnou obrovskou mocí. Mou rodinu zabili a mě zakleli. Když do setmění nenajdu lék, proměním se. Vždycky první den v týdnu, nebo v nebezpečí. Musím ho najít! Kdy zajde slunce?" vychrlil ze sebe.
"No, Gile, už máš svou první proměnu za sebou..." řekl mu Selem.
"Cože? neublížil jsem nikomu?"
"No, odnesla to jen má ochranářská rostlina. Dal jsem ti lék, je ale dočasný, funguje pouze půl hodiny. Takže asi tě budu muset dát pod zámek." řekl trochu provinile.
"To nevadí. Mágové a čarodějnice jsou pro náš rod velmi důležití. Nechci nikomu ublížit." usmál se, ale byl to smutný úsměv plný beznaděje a strachu.
"Tvůj rod?"
"Ano. Náš rod se jmenuje Genre." řekl.
"Genre? ten rod, co jako jediný dokáže komunikovat s Lei? Jmenuješ se Gilbert Genre..." říkal si spíš pro sebe.
"Ano. Tohle je pravda. Teď mě ale rychle doveď do toho vězení...už se zase cítím blbě."
"Jsi si jistý?"
"Samozdřejmě. Říkal jsem, že nechci nikomu ublížit."
Sel vzal Gila do podzemních chodeb, kde měli vězení. Musel mu pomáhat, protože jeho zranění pořád slabě krvácelo.
"Nechceš, abych ti to ošetřil?" Gil pouze zakroutil hlavou. Už se mu špatně šlo a ne jen kvůli tomu zranění. Snažil se co nejvíc ovládnout své tělo ale kledba už si zho začala podmaňovat. už skoro nemyslel svou hlavou.
"Ry...rychle..." řekl z posledních sil a zkroutil se na zem. Sel ho nemohl udržet. Teď nemohl nic dělat. Kledba už ovládla celé jeho tělo i duši. Gil se začal proměňovat. Napřed vlasy, potom oči a nakonec barvu pleti. Unaveně otevřel oči a hned zaujal bojový postoj k Selovi. Ten se však ani nehnul a jen se usmál.
"Nechceš přece nikomu ublížit, že?" zeptal se ho. Odpověď mu bylo jen zavrčení.
"Neovládáš se..."
Další zavrčení tentokrát nášledoval útok. Sel se bežz jakýchkoliv problémů Gilovu útoku vyhnul.
"Dobře, tak já si tě zklidním." řekl a ďábelsky se usmál. Máchl rukou a v zámku teď bylo hrobové ticho.
Sel jedním mrštným pohybem svalil Gila na zem a znemožnil mu pohyp.
"Teď budeš klidný." řekl mu a políbil ho. Gil se ze začátku zatvářil překvapeně. Ale potom začal polibky oplácet. Letmé polibky se prohloubily ve hru s jazyky a ta se začala prohlubovat ve vášnivý příběh (poznámka: ááá to zní tak divně!).
Sel na to šel rychle. Věděl, že když je Gil pod sílou kletby, moc vášně by si asi nužili. Proto mu stáhl kalhoty a jemně mu hladit úd. Gil zavrčel slastí a zaklonil hlavu dozadu.
"Ty mi teď neublížíš, že ne?" řekl Sel provokaticky a zasmál se. Zrychlil pohyby jeho ruky a Gilovy steny víc zasílily.
Sel pomalu rozepnul Gilovu košili a přisál své rty na jeho bradavky. Cumlal, kousal a lízal.
Začaly se mu ty jeho steny líbit. Jeho hlas byl tak nádherný...
Sel se odlepil od jeho hrudi a udělal si mokrou cestičku níž. Stále nepřestával hladit a dráždit Gilův úd. Dokud ruku nevystřídala jeho vlastní ústa. Teprve teď si to začal užívat i Gil. Zabořil ruku do jemných vlasů Sela a hlídal si ho, aby mu náhodou neutekl. 
Podle toho, jak mu Gil rukou mačkal vlasy poznal, kdy přibližně vyvrcholí.
Sel začal Gila lízat rychleji a tentokrát strčil jeden prst do Gilova konečníku. Gil zase zaklonil prudce hlavu a tentokrát ze sebe dostal slabý nářek.
Sel přidal ještě jeden prst a začal si nimi kmitat tam a zpátky. Pohyby hlavou ještě zrychlil. 
Netrvalo dlouho a Gil vyvrcholil. Sel stačil včas hlavu oddělat ale vytvořené loužičky stejně slízal. Potom ze sebe shodil kalhoty a lehl si na něj.
"Pořád se nechceš proměnit zpět?" zeptal se ho. Gil se na něho uvaveně ale zlostně podíval.
"No jak chceš..."
Vzal ho za nohy a ty mu dal nad hlavu. Pořád je držel a pomalu začal do něho pronikat. Gil zase zaklonil hlavu a tentokrát už zakřičel. S vytřeštěnýma očima a maximálně otevřenou pusou hleděl do tmavé, modré zdi.
Sel se do něho tlačil pomalu. Chtěl si to užít taky. Když v něm byl už úplně naplno, ztěžka dýchal. Otevřel pomalu a mírně oči a podíval se na něj. Gil mě pořád zakloněnou hlavu ale díval se na něj...jakoby čekal. Když Sel nasál dostatek vzduchu do plic, začal sebou kmitat.
Dopředu, dozadu, dopředu, dozadu...
Gil začal naříkat, křičet a slastně vzdychat, jan aby potlačil no náhlé množství rozkoše, které mu bylo dopřáváno.
Sel vzdychal a hluboce dýchal. Snažil se držet ale moc dlouho to nevydržel a celým žalářem se začínaly ozívat dva různé výkřiky. Výkřiky z rozkoše a slasti...
Když už Gil sebou začal škubat, lehl si Sel a Gil si na něho sedl. Všechno začínalo od začátku. Sel začal znovu Gilovi hladit úd a ten začal vykřikovat ještě víc.
Sel si sedl, objal ho a Gil si dal nohy přes jeho nohy. Oba dva se rytmicky nadzvedávali a zase dosedali na chladnou zem.
Sel pořád přirážel, nemohl přestat...pustil ho z obětí a Gil se na něj podíval. Teď Sela zase objal Gil ale kolem krku. Pomalu se k němu přibližoval a políbil ho. Netrvalo to ale dlouho, protože Gil znovu vyvrcholil. Zakřičel a opřel si hlavu o Selovo rameno. Ten pořád nepřestával přirážet....rychleji a rychleji.
Pak to ucítil i on, jak to přichází, rychle ale svým způsobem pomalu. Trochu se zatřásl, jako kdyby jím projel elektrický proud a vyvrcholil do Gila. Vyklouzl z něho a oba si lehli na chladnou zem.
Sel se otočil na Gila. Spal a už byl ve své normální podobě.
'Proboha! už muselo vyjít slunce...jakto, že jsem ztratil pojem o čase?' zeptal se sám sebe a vstal. Zapnul si košili a oblékl kalhoty. Máchl rukou a Gil byl čistý a oblečený. Jako by se nikdy nic nestalo. Vzal ho do náruče a vložil ho do jedné z cel.
"Omlouvám se, zachvíli si pro tebe příjdu, jen co se probereš." řekl a políbil ho na čelo. 
"Jen je škoda, že si nic nebudeš pamatovat..." řekl smutně, zamčel a odešel...

N...

Chcete si prohlídnout obrázek v plné velokosti? CLICK
Tak, první část, konec! na téhle povídce jsem pracovala dva týdny! Než jsem vymyslela něco, co by dávalo smysl. Původně jsem plánovala, že to bude jednokapitolovka ale moje fantazie zas pracovala takže to bude asi víc kapitol. Jinak, nic jsem nekopírovala takže si toho úplně prvního odstavečku vůbec nevšímejte. Taky to není moje první yaoi. Moje první yaoi je Bez tebe nikdy ale to jsem zase skopírovávala ty intimní partie xp. Tady jsem nekopírovala nic. Prostě jsem psala a psala. Tak snad se vám to bude líbit.
Jo ještě taková malá připomínka, tohle JE yaoi. Ne shounen-ai jako bez tebe nikdy. Jo, tam byla poslední kapitola typu yaoi ale tady plánuju udělat tohle v každé kapitole xP
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hannkí Hannkí | 21. dubna 2010 v 10:43 | Reagovat

Hele fakt dobrý a já za to nemůžu že to tu píšeš tak moc nedělej:D, jo a zas nějaký kluk s culíkem:D.

2 sawae sawae | Web | 21. dubna 2010 v 14:29 | Reagovat

že to tu píšu tak moc nedělej? ehh? nerozumim...xP a znáš mě ne, já mám protě slabost na kluky s dlouhýma vlasama nebo když ho maj v culíku...takže tak xP

3 elka122 elka122 | 16. listopadu 2010 v 19:59 | Reagovat

pises fakt pekne, ale chtela bych se na neco zeptat, znam jednu mangu, ktera je tomuhle pribehu docela podobna, neinspirovala ses tam nahodou? jmenuje se crimons spell (= purpurove zaklinadlo)

4 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 16. listopadu 2010 v 20:23 | Reagovat

[3]: Crismon spell (nebo jak se to píše) fakt neznám... ona je nějaká taková manga? xD to by mohlo být dobrý xD (ne ž bych se chválila... ale ta manga může být fakt dobrá xD) za tu podobnost se omlouvám ale fakt sem o ni nevěděla :))

5 ritsuchan ritsuchan | Web | 27. prosince 2011 v 22:12 | Reagovat

Píšeš nádherné poviedky a ten obrázok ... Ja som tiež skúšala nakresliť postavy mojej poviedky ale moje nápady skončili v koši (a to doslova).Ale obdivujem ľudí čo majú na to talent.A ty ho určite máš ;-)

6 Shizuka Takehiko Shizuka Takehiko | Web | 27. prosince 2011 v 22:26 | Reagovat

[5]: Arigatou ^^ ale ten obrázek je příšernej xD teď už kreslim úplně jinak xD

7 chrisuleX chrisuleX | 21. října 2013 v 20:16 | Reagovat

Jo, crimson spell uplně xDD.

8 Shizu-chan Shizu-chan | Web | 28. října 2013 v 14:29 | Reagovat

[7]: Maji? ÓoÒ
... si tu mangu budu fakt muset přečíst x'D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters