Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Jít dál...bez tebe NIKDY! 3. část - - - THE END

10. dubna 2010 v 2:09 | Shizu-chan |  Jít dál... bez tebe NIKDY!
Táák a je to tu! Moje první shounen-ai vícekapitolovka končí...eh...to mi připomíná...ještě jsem nenakreslila ten obrázek ke dvojce že? hehe slibuju že nakreslim!
Opravdu jsem šíleně blbá, protože jsem se rozhodla, že když je to poslední část, dám vám sem dáreček v podobě yaoi xP a že to BUDE yaoi (no jo, když to píšu já tak pořádně *žádný flákání* xP) Taky očítejte s tím, že to bude dlouhý xP
Opět upozorňuju, že je tohle shounen-ai. Tudíž milenecký vztah mezi muži. Tohle je navíc yaoi takže tady bude i 'postelová chvilka'. Komu se to hnusí, ať nečte.
Ehm...takže tady doporučuju +18 i když upozornění odemě nikdo nebude brát vážně xD ale i tak +18 O.K.?




Když jsem se probudil, bolela mě šíleně hlava. Nic moc jsem si ze včerejšího večera nepamatoval. Vlastně, řekl jsem Asovi, že jsem mu napsal ty písničky...co bylo potom?
Najednou jdem na sobě ucítil něco teplého...hodně. Otevřel jsem oči a vzápětí je vytřeštil.
Byl to As. Ležel vedle mě...jak to...? Ale...vypadal tak rostomile když takhle spal. Byl schoulený a přimáčknutý ke mě...počkat?! snad se v noci nic nestalo...!
"Roteme..." zašeptal a malinko se pohnul. Otočil hlavu a podíval se na mě. Trochu jsem se zarazil.
"A-Asi...ahoj." pozdravil jsem ho.
"Co kocovina?" zeptal se mě.
"No, zatím jsem ji moc nepocítil, jen mě bolí hlava. Asi? co se včera stalo?"
"No, byl si strašně na mol. Potom si mě požádal, jestli bych tu stebou nezůstal a já zůstal. Říkal jsem ti že si donesu peřinu a lehnu si nazem ale ty si trval an tom, ať si lehnu k tobě. Tak promiň." zasmál se. Já jsem si až teď uvědomil, že ho vlastně pořád pevně držím. Rychle jsem ho pustil.  Zaraženě jsem na něho hleděl...to že jsem udělal?
"Půjdu se osprchovat." řekl mi a vstal z postele. Vím, že As moc nepil. Alkohol z něho určitě už vyprchal.
"Eeeh?" vykřikl jsem. Sakra, sakra, sakra! nějak začínám ztrácet sebevědomí...
"Včera jsme byli v hospodě ne? musím se osprchovat. Nechci smrdět hospodou." řekl mi.
"Máš pravdu, asi se taky vysprchuju." řekl jsem a snažil se taky vstát. Jenže jak jsem se pokusil vstát, najednou mi bylo špatně a trochu se mi podlomily nohy.
"Nechceš pomoct?" přiskočil ke mě As.
"Ne. Myslím že ta kocovina už začíná." řekl jsem mu.
"Ach jo...neměl si tolik pít." řekl ustaraně, "teď ti bude ještě hůř než včera po tom jedu."
"No to ne. Teď jsem pžři vědomí." zasmál jsem se ale ne moc dlouho protože mi bylo opravdu blbě.
"Tak pojď, půjsem ke mě." řekl mi a pomohl mi na nohy. Pak mě podepřel a vyšli jsme z mého pokoje. As má pokoj hned nademnou takže jsme prošli dlouhou uličkou až ke schodům, pak vyšlapat schody a pak zase další dlohá ulička. Celou cestu se mě As ptal, ještli mi není víc blbě a tak.
Když jsme vešli do jeho pokoje, sedl jsem si do křesla a As mi dal pytlíček s ledem. Dal jsem si ho na čelo. Bylo to příjemný.
"Proč tohle pro mě vlastně děláš?" zeptal jsem se ho.
"Protože si kamarád." odpověděl mi s úsměvem. 
"Díky." řekl jsem, když mi podal skleničku vody.

*               *             * 

'Musí se nejdřív ze všeho dostat z té kocoviny' řekl jsem si, když jsem se podíval na Rotema, který na tom křesle seděl jak tělo bez duše.
'Je mu asi opravdu hodně špatně...' řekl jsem si a šel k němu.
"Nechceš prášek?" zeptal jsem se ho.
"Ne v pohodě. Spíš bych se potřeboval osprchovat." odpověděl mi.
"Tak běž jestli chceš koupelna je tam." ukázal jsem mu směr.
"Díky." vstal ale zase se zapotácel.
"Nemám jít s tebou?" zeptal jsem se ho.
"V pohodě." odpověděl mi a vlezl do koupelny. Zavřel za sebou dveře.
Šel jsem k tomu křeslu, ve kterém seděl. Vzal jsem sáček s ledem a hodně jsem ho stiskl. Cítil jsem se smutně. Nevím proč...nevím proč chci Rotema od toho incidentu s jedem chránit. Proč mám takovy nutkání...ho vůbec nespouštět z očí...
Vzal jsem skleničku a podíval jsem se na ni proti světlu. Jak jsem si myslel, byl na něm otisk...jeho rtů...proboha co to dělám?! prudce jsem zase sklinku položil na stůl a sám si co toho křesla sedl. Led, z něhož už byla skoro voda jsem si dal sám na čelo a s naštvanosí jsem na něj víc a víc tlačil. Sáček se prolomil a já byl celý mokrý. Ze zvyklosti jsem si tričko vysvlíkl a mířil do koupelny pověsit si ho. Zapomněl jsem na to, že je tam Rotem.
Prudce jsem otevřel dveře od koupelny a až teď jsem si vzpomněl, že je tam Rotem. Jenže jak jsem si myslel, nebyl tak úplně v pořádku. Tričko jsem hodil na koš, který tam byl a utíkal k němu. Seděl v koutě a měl zavřené oči.
"Roteme! Roteme co se děje?" zeptal jsem se a nakláněl se nad ním. Pomalu otevřel oči.
"Asi...co tu děláš?" zeptal se mě mírně.
"Ehehe...trochu jsem si zamokřil tričko. Síla zvyku, znáš to. Šel jsem si ho sem pověsit a zapomněl, že jsi tu." zasmál jsem se a na tváři vykouzlil úsměv. Potom se Rotem jakokdyby probral a divně se schoulil.
"Ehmm...teď budeš stejně mokrej..." řekl mi.
"To je jedno, hlavně že jsi v pohodě." usmál jsem se.
"Promiň, už se stáhnu." řekl jsem a chtěl odejít. V tom mě Rotem chytl za ruku. Překvapeně jsem se otočil.
Chvíli jsme na sebe jen tak koukali. Díval jsem se na něho. Vypadal pěkně když měl mokrý vlasy. Teď je měl uhlové barvy a spadaly mu do obličeje.
Vstal a šel ke mě. Ruku mě pořád nepouštěl. Zase se ale zapotácel a spadl na mě.
"P-Promiň Asi." řekl a vstal.
"Proč si mě zadržel?" zeptal jsem se ho.
"Opravdu to chceš vědět?"malinko se na mě podíval.
"Jo, chci znát odpověď!" řekl jsem naštvaně.
"Dobře, ale radši ti to ukážu. Říct bych to asi nedokázal." řekl a dřepl si ke mě.
Potom se přiblížil tak, že se naše ofiny skoro dotýkaly. Vzájemě jsme si hodně hluboce dívali do očí. Říkal, že mi dá odpověď, tak kde sakra je?
"Tak co?" zeptal jsem se ho nervózně.
Potom se ke mě přiblížil ještě blíž a já ještě víc vytřeštil oči. Jeho horké rty se lehce dotkly těch mých. Chvíli jsem na něj vyděšeně hleděl a nechápal, jak může mít zavřené oči? jak může být vůbec v klidu? po pár vteřinách jsem ho odstrčil a naštvaně vstal.
"Co to děláš?!"
"Chtěl jsi odpověď ne?" ani se na mě nepodíval.
"Jsme kluci Roteme. Kluci! Chápeš?" zakřičel jsem na něho a vyběhl z koupelny.
Bylo mi líto jak jsem se k němu choval. Nechápu to...nechápu nic.
Byl jsem promoklý na kost a byla mi zima. Tak jsem se převlékl do suchého oblečení a rychle si zbalil některé věci.
'Musím pryč...!'

*              *            *

Osprcoval jsem se. Ve sprše jsem přemýšlel, jak vhodně se Asovi omluvit. Když jsem, už oblečený, vylezl ze sprchy, Asi v pokoji nebyl. Na jeho posteli se akorát povalovali jeho mokré věci.
'Kam mohl jít?' zeptal jsem se sám sebe. Rozutíkal jsem se na recepci.
"Promiňte, nevíte kde je Asentan?" zeptal jsem se.
"Pan Asentan před chvílí odjel. Prý si potřeboval něco zařídit." řekl mi recepční.
"Děkuji." řekl jsem rychle a běžel zpátky do jeho pokoje. As tam nechal spoustu věcí. Přenesl jsem si je do svého pokoje. Zbalil si svoje věci a snažil se do mých tašek naskládat i Asovi věci. Potom jsem ustlal postele a celkově uklidil.
"Prosím, můžete zrušit náš pobyt?" zeptal jsem se znovu recepčního.
"Už odjíždíte?"
"Ano, musím. Povinnosti." vymluvil jsem se.
"Dobře, tak naschledanou." řekl mi.

Na cestu domů jsem si přivolal taxíka. Nikdo jiný mě svézt nemohl.
Cestou jsem se díval z okna a přemýšlel. Kdybych mu ten polibek nedal, nic z toho by se nestalo. Je to všechno moje vina.
Nudil jsem se. Cesta trvala asi dvě a půl hodiny. Pro mě to bylo jako dva a půl roku. Pokoušel jsem se usnout ale nešlo to, byl jsem vyspaný a neustále myslel na Ase. I když jsem se úplně neprobral z té kocoviny. Pořád mi ještě bylo blbě.
Taxík mě vysadil u mého domu. Zaplatil jsem mu a vzal si tašky.
Prošel jsem naší domovní bránou a zazvonil. Otevřel mi Eight a divil se, že jsem doma takhle brzo.
"Malinko se to zkomplikovalo." odpověděl jsem mu smutně. Šel jsem dovnitř, tašky položil na zem a poté jsem si šel lehnou do postele.
Eight to tak samozdřejmě nechat nemohl protože je moc zvědavý na to, aby mě nechal na pokoji.
"Co je?"zeptal jsem se ho naštvaně když vešel do dveří.
"Když se mi svěříš, bue ti líp. Znáš mě, budu jak vrba." řekl mi.
"I když ti to řeknu, nepomůže mi to." řekl jsem mu a stále civěl do stropu.
"Tak já ti taky něco řeknu. Omlouvám se ti. Než jste odjeli, něco jsem ti dal do pití. Jed to nebyl jak říkal doktor. As mi volal já všechno vím. Nebyl to jed ale bylo to jen lehké uspávadlo. Měl jsem plán, jak tě s Asem dát dohromady. Jenže když jste odjeli, znovu jsem se do toho začetl a zjistil jsem, že je tam jedna látk, na kterou si alergický. Takže to mělo vedlejší účinky. Ale prosím tě, nezlob se na mě. Fakt jsem tě s ním chtěl dát dohromady!" řekl mi rychle.
"Cože? tak to tys mi dal něco do pití?!"
"Bylo to v tvym vlastním zájmu!"
"To mě nezajímá..." řekl jsem naštvaně.
"A můžeš mi teď říct co se stalo tobě?"
"Proč bych ti měl ještě věřit?" zeptal jsem se ho. 
Nemůžu tomu uvěřit. Dvě sklamání za jeden den...
"Protože jsem tvůj bratr a znáš mě devatenáct let. Víš, že bych ti nikdy neublížil. Vždyť jsme se ani nikdy pořádně nehádali!" řekl mi naštvaně. Poznal jsem, že to myslí vážně.
"Tak fajn." řekl jsem a vzdychl si. Začal jsem s vyprávěním všeho, co se stalo...

*              *           * 

Už je to týden, co jsem Rotema neviděl. Abych pravdu řekl, je mi smutno. Jsem pořád sám a celý dny zavřenej doma. Mamka už ze mě šílí. Nikdy mě neviděla takhle bez zájmu.
Celý týden jsem nebyl ani v práci. Nechtěl jsem vidět Rotema.
Nechápu se. Celý týden sedím doma a jen hledím z okna a přemýšlím o všem možnym...no vlastně...přemýšlím hlavně o Rotemovi...a bojím se jít do práce abych neviděl Rotema.
Do práce jsem už zavolal a vymluvil se, že jsem nemocnej.
"Asi! máš návštěvu!" zazněl zdola hlas mamky.
"Jo hned!" zakřičel jsem ale se smutkem v hlase. Obul jsem si papuče a seběhl schody dolů. Potom ulička a...mohla mě spodní čelist upadnout! Stál tam Rotem.
"Co tu chceš?" zeptal jsem se ho naštvaně ale i smutně. Ani jsem se na něho nepodíval.
"Donesl jsem ti tvé věci." řekl mi. No jasně! nezbalil jsem si všechny věci. Podíval jsem se na něho a naše oči se opět střetli. Tentokrát to však bylo jiné. Nedokázal jsem to a musel hned uhnout pohledem.
"Díky." řekl jsem.
"Asi, mohl bych ti to vysvětlit?" zeptal se.
Ale ne, zase ta beznaděj, strach a smutek...
"Ne! jdi pryč! já nechci nic vysvětlit! Už toho mám dost! Je toho na mě moc!" vykřikl jsem a cítil, jak se mi ven derou slzy.
"Tak se měj." řekl smutně a odešel. Tašky nechal jen tak na zemi.
Já nechci brečet, tak proč se slzy derou ven? popadl jsem tašky a mířil s nimi nahoru. Mrskl jsem je na křeslo a lehl si zase na posel. Díval jsem se do stropu.
'Rotem si nechal rozpuštěný vlasy...' říkal jsem si a z jednoho oka mi spadla první slza. Potom do pokoje vtrhla mamka.
"Co tě trápí Asi?" zeptala se mě.
"Nic mami, jen klučičí záležitosti." řekl jsem a slzy si utřel.
"Ty brečíš...?"
"Mami?"
"Ano."
"Je dobře když...se zamiluju?" zeptal jsem se a posadil se.
"Aha, takhle to je. Kdůli nějaké dívce jsi smutný?"
"No...skoro." řekl jsem a v duchu jsem se zasmál.
"Ale...mami...když se zamiluješ do někoho, kdo ti byl i oporou a vždycky tu byl pro tebe? je jedno...kdo to je?"
Sedla si na mojí postel vedle mě.
"Víš Asi, lásce prostě neporučíš. I když chceš nebo ne, vzpírat se jí nemůžeš. Je úplně jedno, do koho se zamiluješ. Ať je to kamarádka z dětství, někdo novej, koho si poznal nedávno a nebo nejlepší kamarádka." řekla a odmlčela se.
'Děsně mě štve když o něm mluví v ženské osobě.' řekl jsem si naštvaně. 
"Když to chce tvé srdce a rozum prohraje není už co řešit." řekla mi. To už jsem se neudržel, objal jsem ji a začal brečet.
"Jsem hroznej, všechno zkazim! a když mi konečně chce někdo vyznat lásku, hned ho vyhodim pryč! Bojím se toho, bojím se všeho a já...vyhodim člověka kterej mi byl vždy oporou a kteryho miluju jak nikoho jinýho!" vylíval jsem si své srdce.
"Vždycky to můžeš napravit..." řekla mi a já se na ni podíval. Po chvilvce jsem si utřel slzy a trochu mě polil strach. 
"Díky mami. Budu tom přemýšlet." řekl jsem. Zase vstala a odešla z pokoje.
'Když o tom tak přemýšlím. Rotem tu byl vždycky pro mě. Vždycky se o mě staral a i když byl někdy při učení nových písniček tvrdej, bylo to pro moje dobro. Vždyť díky jeho zásluhou jsem teď oblíbenej zpěvák...a já mu to takhle oplácím? Ne! takhle to nenechám! Když si srdce podmanilo rozum, už jsem stejně beznadějnej případ.
Rychle jsem seběhl schody a začal se obouvat.
"Kam jdeš Asi." zeptala se mě mamka.
"Jdu si jen něco vyřídit." zasmál jsem se a přehodil přes sebe bundu.
"Hodně štěstí." řekla mi a já vyklouzl ze dveří.
Utíkal jsem jak nejrychleji jsem mohl, abychbyl už u Rotemova dmu, jenže jeho dům je přes polovinu města...to si ještě dám...

*              *             *

"S klukama jsme si domluvili sraz, tak já jdu. Možná u některýho přespim jestli to semnou bude moc vážný." zakřičel na mě Eigth zezdola.
"Čau!" zaklřičel jsem. Pak jsem jen uslyšel zaklapnutí domovních dveří. Zase bylo ticho. Hrobové ticho na které už jsem byl za ten týden zvyklý.
Byl jsem se na Ase zeptat v práci ale řekli mi, že je nemocný. Za nim domů jsem neměl odvahu. Až dneska. Obravdu vypadal nemocně ale podle mě nemocná nebyl. prostě mě nechtěl vidět. Ale přesto měl kruhy pod očima, jakoby nespal celé dny. Vlasy mu vířily kolem hlavy, jako by si je vůbec neupravoval.
Z toho přemýšlení mě probral až zvonek.
'Bože, co Eight zas zapoměl...?' zeptal jsem se sám sebe. Běžel jsem otevřít.

*             *             *

"A-Asi? co  tu děláš?" zeptal se mě Rotem, když otevřel dveře. Opíral jsem se unaveně o jednu stěnu a přerývaně oddychoval. Začaly mi téct slzy. Ne smutkem ale štěstím.
"Co se děje? proč brečíš?" zeptal se mě. Narovnal jsem se a na nic nečekal. Neřekl jsem mu ani slovo, zato jsem mu všechno chtěl vyjádřit něčím jiným. Rozutíkal jsem se k němu, objal ho kolem krku a políbil ho. Nevím jak na to zezačátku reagoval ale potom mi polibky začal oplácet. potom jsem do toho vmísil i jazyk. Polibky byly čím dál tím intenzivnější, hlubší a vášnivější. Už jsem se od něj nemohl odlepit. Vešel jsem dovnitř a Rotem nějak zavřel dveře, ani nevím jak. Potom mě Rotem nasměroval, asi, do jeho pokoje a povalil mě na postel. Trochu jsem sebou škubl a přestal jsem. Nevěděl jsem, co teď příjde.
"Ro...Roteme...počkej." zašeptal jsem.
"Ne já už čekal dost...teď je ředa na tobě...neboj se..." zašeptal mi zpátky a pak mě zase políbil. Zasunul mi ruce pod tričko a jemně mě hladil po břiše a zádech. Mohl jsem ho odstrčit, mohl jsem udělat cokoliv ale neudělal jsem to. Bylo to příjemný. Po nějaké chvilce se pohnul o kousek dolů a políbil mě na krk. Rukama nahmatal moje bradavky a začal hladit a mačkat. Rychle jsem do sebe nasál kyslík, abych se zklidnil. Začal mi pomalu svlíkat tričko. Za chvíli budu s takovou fakt jak opečenej špekáček...
Rotem začal sjíždět od krku k mojí hrudi a dělat tak mokrou cestičku v tomhle úseku. Byl to neskutečně krásnej pocit. Tak krásnej pocit, který jsem z nikým ještě nepocítil. Láska a vzrušení... a to jsem vážně už ucítil...
Neodpustil jsem si ani pár jemných oddychů.
Nevím co Rotem začal cítit ale já už se začínal cítit blbě a aby jsme na tom byli stejně, pomalu jsem začal Rotemovi rozepínat knoflíčky na košlili. On mi pomohl a opět se ponořil do nekonečných hlubin mých úst.
Když se pak Rotemova ruka z břicha posunula níž, trochu jsem vzdychl.
"Ještě ne...ne..." a začal kvapem rudnout.
Rotem se ale nenechal ničím odradit a začal mi rozepínat rifle. Nakonec se mu, a já ani nevím jak, podařilo sundat rifle i se vším ostatním.
"Roteme..." zašeptal jsem.
"Uklidni se..." řekl mi něžně a zase mě políbil. Chvíli jsme se jen tak líbali. Potom jsem začal zase cítit ten zvláštní pocit a chtěl jsem Rotemovi taky všechno zbývající sundat. Abysme na tom byli stejně. Nějak se mi to podařilo ale v tom rozporu vášně jsem nepostřehl jak. Teď jsme byli oba úplně nazí.
Jeho chtivé ruce začaly klouzat po mém těle. Šíleně mě to vzrušovalo a to zachvilku uviděl i on. Bylo mi tak trapně! Trochu jsem se zavrtěl abych si udělal pohodlí a Rotem mi mírným tlakem roztáhl nohy od sebe. Na vteřinku jsem nechápal co tam chce Rotem vyvádět, ale během okamžiku mi to došlo. Asi jsem byl úplně mimo z toho přívalu náhlé vášně.
S hlasitým stenem jsem praštil hlavou do peřiny a nechal se lízat. Dělalo mi to moc dobře. Zvedl jsem nohy a položil si je přes Rotemovy ramena. Jak ve mě touha po orgasmu sílila, stále víc jsem nohama tlačil na Rotemova záda. Posledních pár tahů ústy nahoru a dolů a pustil ho. Naštvaně jsem zavrčel, protože mě ochudil o to nejlepší. Tohle se ještě prkrát opakovalo dokud jsem vážně nebyl naštvanej.
"Roteme..." vydechl jsem nedočkavě.
"Ale prosimtě, přece to tu malou chviličku vydržíš." zasmál se. Nejradši bych ho zabil...dělat mi takovy...chutě!
S obdivuhodnou pečlivostí si mě připravoval k aktu. Dráždil mi sliznici konečníku, otvor roztahoval do všech stran a občas ho konejšivě polaskal jazykem. Poté jsem konečně vyvrcholil.
"Asi...já...já bych..." zakoktal se. Byl opravdu pečlivý a opatrný na mě. Vím co tím myslel. Unaveně jsem přikývl na souhlas.
Rotem se zhluboka nadechl a nastavil svůj maximálně vzrušený úd a začal pronikat do mého těla.
"Brzdi!" vykřikl jsem, když do mě, až moc prudce vnikal. Nevěděl jsem, že to bude tak bolet a drhnout...
Rotem si položil čelo na to moje a dýchal, stejně jako já. Pálilo to ale chtěl jsem víc. Toužil jsem po něm. Opravdu toužil.
Trochu jsem se zavrtěl a Rotemovi došlo, že on ani já nemůžeme čekat.
Rozhýbal se.
Kmital ve mě tam a zpět, oba jsme hluboce prožívali pocity z přirážení. Rotem začal křičet, nemohl to v sobě už dusit...a já taky ne... Naše hlasy byly slyšet snad v celém domě. Nešlo to zastavit. Ten náhlý příval všech pocitů, které jsme v sobě tak dlouho dusili...Křičeli jsme oba dva a nešlo to zastavit...Snad to neslyšeli sousedi...
Pohyby opakoval čím dál rychleji. Jak zrychloval, točila se mi hlava a vzrušením jsem pomalu nevěděl co dělám.
"Ro...teme...j...já už...ne...nemůžu..." vydech jsem a ještě víc jsem zakřičel. Potom si mě na sebe posadil a pohyby ještě zrychlily. Ještě chvíli a končím...
"Já...už budu...!" zakřičel jsem a bílá sprška mi pokropila tělo.
Rotem taky neměl daleko do cíle. Objal mě, natiskl na sebe a s posledními pohyby se do mě udělal. Pustil mě a já si unaveně lehl na postel. Ztěžka jsem vydechoval. V momentě sekundy si na mě lehl i Rotem. Snažili jsme se uklidnit.
Naše hlasy se ztišily a jako když utne, přestaly na pohovce i veškeré pohyby. Rotem mě líbal po celém obličeji, stále zasunutý v mém těle. Nadzvedl se na rozklepaných rukou a vyklouzl ven. Na mém břichu bylo rozeseto několik drobných bílých loužiček. Rotem netušil, kdy se mi podařilo se udělat, ale muselo to být během těch okamžiků, kdy nevnímal svět. Kdy jedinou existující věcí byl jeho úd v mém konečníku. Sklonil se mi k bříšku a slízal veškeré stopy po mém orgasmu.
"Neublížil jsem ti?" zeptal se mě, když už jsme oba leželi pod přikrývkou a už jsem byli zančně unavení.
"Ne..." řekl jsem a spokojeně se připlazil na jeho hruď. 
"Miluju tě..." řekl mi.
"Ne tak moc jak já tebe." zavtipkoval jsem a zasmál jsem se.
"Žasnu, tak máš za sebou svoje poprvé s klukem, dělali jsme to asi tři hodiny a ty máš čas vtipkovat?" zeptal se mě a políbil na čelo.
"Znáš mě ne?" zasmál jsem se.
"Právě že jo..."

Rano, když jsem se probudil, už svítilo sluníčko. Cítil jsem, že pořád ležím na Rotemovi. Podíval jsem se na něho a usmál jsem se. Nevím kolik bylo hodin, ale vstal jsem, protáhl jsem se a snažil se někde najít svoje oblečení. Nakonec jsem všechno našel pod postelí. Opravdu nevím jak se to tam dostalo no ale co už. Natáhl jsem si to na sebe a šel k Rotemovi. Lehce jsem ho políbil a jemně s ním zatřásl.
"Ahoj." pozdravil jsem ho, když otevřel oči.
"Ahoj." pozdravil mě stejně a sedl si. Tvoje oblečení je tady." řekl jsem a podal jsem mu ho.
"Nemusíš se o mě takhle starat." řekl mi s úsměvem.
"Je to můj pud." zasmál jsem se, "stejně jako idioctví."
"Takže ty máš ochranářskej pud?" zasmál se.
"No...a?"
"Já jsem starší než ty...to spíš já bych měl mít ochranářskej pud ne?" zasmál se.
"Šak ho máš taky."
"Eh?"
"Jo fakt. Ty si mě vždycky chránil. Už od začátku."
Rotem se stačil oblíct a oba jsme vyšli z jeho pokoje. V kuchyni už seděl Eight.
"Á dobré ráno!" řekl vesele.
Oba jsme zkameněli jak sloup.
"Takže jste se dali dohromady?" zasmál se.
"Eighte...jak dlouho tady si?" zeptal se ho Rotem.
"Klid...přišel jsem před chvilkou..."

yaoi

k obrázku: tady situaci zase převzal As xP
Táák a je tu konec! Hrůza toto sem to dopsala až v 1:45 hodin v noci (takže se omlouvám za chyby sem vážně unavená). Jinak mám taky kocovinu=v mým jazyce řečeno trauma. Šmarjá! já neusnu! hehe teď se musím smát pořád.
Jinak bych vás chtěla upozornit, že některý slovíčka který se mi fakt nechtěly psát, jsem si skopítovala odjinud a potom to doplnila. A stejnak jsem u toho dostala záchvaty.
Taky se ve mě probudil můj zlej démon(zlý svědomý-opravdu zlý). Furt mi do toho kecal a já myslela že se zabiju jen kvůli němu xP. Takže to, že sem se rozepsala tak moc u postelový chvíle, za to může především tady tenhle malej a nevinnej démonek uvnitř mě spící...xP

A uděláme to takhle. Minimálně 3 komentáře k tomuhle jinak už nebudu psát!!! ani yaoi ani shounen-ai ani normální (kreý jsem prozatím nepsala...prozatím)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hannkí Hannkí | 13. dubna 2010 v 8:26 | Reagovat

Hej tak z toho jsem úplně nemohla to byla fakt bomba:D:D. Jako mě to nedalo spát ani jsem se příští den namohla na nic soustředit. Jak to mohli prosím tě dělat 3 hodiny :D vždyť museli být potom úplně zmordovaní a zničení:D. Ty teda už se těším na další yaoi až zas napíšeš.

2 Selene xP Selene xP | Web | 13. dubna 2010 v 14:09 | Reagovat

xP tak mě nic jinýho nenapadlo...třeba jim to mohlo připadat jako pouhá půlhodinka...musíš ještě počítat to připravování. V mojí bujné fantasii to trvalo celkem hodinu a pak už si jen užívali další dvě xP. Šmarjá já s toho nemůžu ještě teď.
Ty to máš ještě dobrý protože mě se o tom aji zdálo...xP Ale překvapivě mě to bavilo takže v yaoi budu pokračovat xP

3 neko-kochmira neko-kochmira | Web | 2. června 2011 v 16:47 | Reagovat

pěkná povídka mooooc se mi líbí

4 emo-fuckingprincess emo-fuckingprincess | Web | 6. června 2011 v 17:36 | Reagovat

Krásne píšeš, milujem tvoje poviedky a máš úžasný blog :-)

5 Rhea Rhea | 8. srpna 2011 v 22:45 | Reagovat

Super povídka. Ten konec je vážně úžasnej s tim Eightem. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters