Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Jít dál...bez tebe NIKDY! 2. část

5. dubna 2010 v 18:46 | Shizu-chan |  Jít dál... bez tebe NIKDY!
Ahojky. Vítejte u dalšího dílu bez tebe nikdy (moje zkratka...xP). Původně jsem plánovala jen jednu kapitolu, a teď to vypadá na to, že to budou ceklem 3 kapitoly xP. Doufám, že jste se těšili a dostatečně jsem vás napjala...Tak si prosím užívejte.
Opět upozorňuju, že je tohle shounen-ai. Tudíž milenecký vztah mezi muži. Komu se to hnusí, ať nečte.




"ROTEME!" zakřičel jsem a rozběhl se k němu. Obrátil jsem ho na záda a snažil se zjistit jestli dýchá a má tep. Všechno v pořádku.
"Sakra! nestůjte tady jak kdybyste spadli z višně a zavolejte někdo doktora!" zakřičel jsem. Rotem byl můj kamarád a manažer. Kdyby se mu něco stalo...já bych ani nemohl spát natož zazpívat dvouhodinovej koncert.
Doktor přijel za chvíli, nevolali jsme saitku, protože jsem si myslel, že to nebude nic tak vážnýho a chtěl jsem, aby zůstal tady.
Možná myslím sobecky, ale když bude aspoň v tomhle hotelu, vedle kterýho hned bude koncert, tak budu trošku klidnej a zazpívám v něm. Vždyť tam příjde snad milion lidí.
"Co s ním je doktore?" ptal jsem se ho nedočkavě.
"Zdá se, že než jste jeli sem, někdo mu dal do pití jed." řekl doktor.
"COŽE?! JED!" vykřikl jsem.
"Ano, ale nebyl ve velkém množství a měl způsobovat jen malou nevolnost." řekl doktor.
"Kdo by to ale dělal?" zeptal jsem se spíš pro sebe.
"Měl Rotem nějaké nepřátele?" zeptal se mě.
"Právě že ne, všichni ho měli rádi..." zasekl jsem se.
"To snad ne!" vykřikl jsem a omámeně si sedl na zem.
"Co se děje." přiskočil ke mě doktor.
"Co...co když je to kvůli mě...?" řekl jsem s vytřeštěnýma očima.
"Jak to může být kvůli tobě?" ptal se mě.
"Já jsem slavnej, co když ho chtěl někdo otrávt...aby se mě zbavil. Nebo znemožnit mi ten koncert." řekl jsem.
"Není to tvoje vina." řekl doktor a dal mi ruku na rameno, "Rotem bude v pohodě, jen se musí trochu vyspat." řekl doktor.
Potom odešel. Poděkoval jsem mu a pro jistotu zůstal s Rotemem.
"Roteme, tak strašně se omlouvám. Ty nemáš nepřátele. Kdyby ti někdo ubližoval, řekl bys mi to. Je to všechno moje vina..." šeptal jsem mu, když jsem klečel u jeho postele.
"Není to tvoje vina..." zašeptal Rotem.
"Roteme! ty ses probudil!" vykřikl jsem a byl tak nadšenej, že jsem povalil židli, na které jsem dosud seděl.
"Měl bys spát. Doktor říkal že se nemáš namáhat." řekl jsem mu a s úsměvem na něj hleděl. Otevřel pomalu oči.
"Neboj se." řekl a trochu se zasmál, "na ten koncert tě příjdu podpořit!"
"Ale ser na koncert! Teď je přednější tvoje zdraví." řekl jsem, i když nerad. Chtěl jsem aby tam byl semnou ale byl otrávenej. Nemůžu ho nechat opustit tenhle pokoj.
"Ty víš, co semnou bylo? Cítím se strašně." zeptal se mě a pokusil se sednout si.
"Někdo ti dal do něčeho jed, sice lehkej, jen na nevolnost ale dal ti ho." řekl jsem mu. Jemu se zatím podařilo sednout. 
"Jo tak jed?" řekl a trochu si promnul oko. Už neměl ani brýle ani gumičku. Vypadal zase tak pěkně, jak v tom autě. Proboha! Otrávili ho a já teď myslim jen na to, jak pěkně vypadá bez brýlí a gumičky. To je fakt strašný semnou...!
"Je ti líp?" zeptal jsem se.
"Jo, je to lepší." řekl a pokusil se vstát. Nebránil jsem mu v tom. Když chce a dokáže vstát, ať si vstane. Kdyby padal, zachytím ho...
Nepadal. Protě jen šel k oku a zadíval se do nebe.
"To už se začíná stmívat? Zachvíli ti začne koncert." řekl a otočil se na mě. V tu chvíli ho polilo oranžové světlo ze zapadajícího slunce. Mé oči se jetě víc otevřely a pusa malinko klesla. Nemohl jsem jinak...
"Asi!" probralo mě až jeho zavolání.
"No?"
"Zachvilku ti začíná ten koncert. Měli bysme si pospíšit."
"No né, ty tady rozhodně zůstaneš a budeš ležet v posteli." řekl jsem mu on ke mě přišel. Přišel hodně blízko ke mě.
Naše obličeje byli od sebe asi třicet centimetrů.
"Půjdu setebou jasný? já jsem tady tvůj manažer a chci tě vidět." řekl mi. Pomalu a zřetelně abych slyšel každé jeho slovo.
"Ale pokud se ti udělá zase blbě, nebude to moje vina." řekl jsem mu a on konečně odešel.
"Můžeš prosím odejít, chci se převlíct a upravit." řekl mi.
"Jsme kluci, co je na tom, že se budeš převlíkat a já tu budu." řekl jsem mu, "navíc, ty vlasy si takhle nech. Aspoň na koncert. Vypadáš skvěle!" pozvedl jsem palec.
"Fajn, ale nemohl bys fakt jít pryč? ehm...taky se musíš upravit ne?"
"Tphle není moje povinnost. Příjdou si pro mě a nějak mě oblečou. Říkali to, když si spal." řekl jsem mu. Měl jsem pocit, že mě chce fakt vyhodit.
"Fajn." řekl mi a zůstal jen stát u okna.
Po pěti minutách nic nedění jsem se ho zeptal, "prosimtě, mohl by ses začít oblíkat? nehodlám tu s tebou trčet do zčátku koncertu. Nebo...jestli ses rozhodl se ještě prospat..."
"Ne! promiň, už jdu." vykřikl.
Začal ze sebe sundávat sako a bílou košili, co pod sakem měl. Jeho postava byla vypracovaná, fakt pěkná. To já se mu ani v nejmenším nemůžu rovnat. Navlíkl na sebe tričo a černou mikinu s červeným potiskem. Vysvlíkl si i kalhoty, které mu se sakem ladili a oblíkl si rifle. Potom si dal ještě brýle a byl hotovej.
Vypadal vážně úžasně, stál předemnou úplně jinej člověk!
"SUPER!" vykřikl jsem, "měl bys takhle oblečenej chodit častěji!" zasmál jsem se.
Pak se ozvalo klepání na dveře.
"Jo, to asi budou ti, co mě připraví." řekl jsem a šel otevřít.

"Ty zůstaneš tady v zákulisí. Budeš mít lepší výhled a nebudeš se mačkat v tom davu." řekl jsem Rotemovi, když už jsme byli na pódiu.
"To je v pohodě, klidně bych se tam ma..."
"Ne!" přerušil jsem ho, "myslíš že chcu aby si bylo zase blbě? zůstaneš pěkně tady a budeš se na mě dívat odsud." řekl jsem mu přisně. On se jen zasmál a odsouhlail.
Oblíkli mě do riflí, které byly na konci hodně roztažené, potom do trika, které bylo hodně potrhané na rukávech a mělo kapuci.
S vlasama mi nc nedělali, prý že to tak bude nejlpší. Jo to tak, to moje vrabčí hnízdo...
Na pódium vyšel pořadatel.
"Je t chvíle na kterou jsme všichni čekali! Přichází mladý zpěvák Tiffy!" zařval do mikrofonu a po tom se všude objevil modrý kouř. Zamával jsem Rotemovi a běžel tam. Vzal jsem si mikrofon do ruky a čekal až kouř ustane. Až mě bylo trochu vidět, dav začal křičet, až mi to trhalo uši.
"Ahoj lidi! je to můj první koncert tak mějte semnou trpělivost." zasmál jsem se.
"Jako první bude moje úplně zbrusu nová píseň Pod sluneční září, kterou pro mě napsal bratr mého nejlepšího přítele." řekl jsem. Hudba začala hrát a já začal zpívat.

*                 *              *

'Ach jo, Eigth měl pravdu. Měl jsem mu to říct. Je mi to líto, když myslí že to napsal můj brácha.' řekl jsem si a pozoroval ho.
'Musel mít o mě asi strach když mi dal ještě deku.' zasmál jsem se v duchu. Opravdu, seděl jsem na nějaké bedně a on na mě hodil ještě deku.
'Je vážně dobrej, vážně se mi jeho zpěv líbí.' řekl jsem si a pořád ho pozoroval.

As zazpíval deset písní bz přestávky. Rytmycky se u toho pohyboval a když skončila jedna písnička, neodpustil si nějakou vtipnou poznámku k té další.
Mám z něho radost. Lidi ho mají rádi, zpívá pěkně a má skvělej charakter. Já ho tak...co ho tak? nevyznám se v sobě...teď jsem si uvědomil, že jsem asi pořádně v prdeli....

      *              *               *

"Viděl jsi mě? Roteme viděl jsi mě?" zeptal jsem se ho, úplně mimo z toho, jak velký úspěch jsem měl.
"Jo, jo byl jsi fakt skvělej." řekl mi a zadíval se na mě. Taky jsem se na něho zadíval. Chvili to trvalo než jsme se zase podívali jinam. Cítil jsem, že začínám nervóznět a...rudnout? i přes to všechno jsem se od jeho tváře nemohl odlepit.
"Ehmm...už se cítíš dobře?" začal jsem.
"Jo už jo, proč?" zeptal se.
"No, jen mě tak napadlo, jestli bysme ten náš úspěch nezašli někam oslavit." zasmál jsem se.
"Jo proč ne." řekl mi.

"Asi...musim ti něco říct..." řekl mi Rotem, který byl už ve středním stádiu podnapilého stavu. Já na alkohol nejsem zas tak moc zvyklý a tak jsem do sebe soukal hodinu jedno pivo. Nebyl jsem tak zřízenej jak Rotem, který do sebe nakopl už asi třetí čtvrtku. On asi pil častěji než já. Ale pozval jsem ho, takže je mi to vlastně jedno. Jsem rád, že už mu není blbě z toho jedu...i když mu bude zítra blbě z toho alkoholu...
"No?" zeptal jsem se ho.
"To já...jsem ti napsal ty písničky...šechny." řekl a lehl si na barový stůl.
"Co? to ty si je napsal? a proč si mi nic neřekl?" ptal jsem se ho.
"Já nechtěl...aby sis něco myslel když...tvůj manažer píše romantický texty písniček." řekl a kopl do sebe další čtvrtku.
"Simtě, co bych si měl jako myslet? Je skvělý že to píšeš ty, ale je mi líto, že už jsem ohlásil tvýho bráchu." řekl jem smutně. On mi na to nic neříkal.

*             *            *

'Probůh co to dělám! Vždyť jsem se mu teď přiznal!' pomyslel jsem si.
'Aspoň nejsem opilej natolik, že bych mu řekl že ho miluju...' kopl jsem do sebe další čtvrtku.
"Roteme, už bys toho alkoholu měl nechat. Vždyť to bylo celkem šest čtvrtek! Bude ti ráno ještě hůř než dnes." řekl mi As co seděl vedle mě.
"Máš pravdu Asííí." vykřikl jsem, "jdeme dom!" 
As mě potom podepřel a šel semnou do mého pokoje.

*               *           *

"Jsi pěkně těžkej." řekl jsem Rotemovi, kterého jsem dovlekl až ke dveřím jeho pokoje.
"Máš pravdu...neměl jsem se tak zřídit..." řekl mi a já se jen nad jeho počínáním zasmál. Obtížně jsem odemkl jeho pokoj a vložil ho do postele. Sedl jsem si unaveně na židli a unaveně oddychoval.
"Asííí, mám tě rááád." řekl najednou. Poznal jsem, že už je v takovým polospánku.
"Jo, jo, já vim, taky tě mám rád." řekl jsem mu.
"Fakt?" zeptal se mě.
"Jo, si skvělej kámoš. Mám tě rád..." odpověděl jsem mu.
"No nic, tak já jdu. Prospi se."
"Asíí?"
"No?"
"Nemohl bys dnes zůstat semnou?" zeptal se mě.
"Jasně že jo. Jen na mě počkej, půjdu se k sobě osprchovat a donesu si peřiny. Ustelu si u tebe na zemi." řekl jsem mu. Najednou jsem měl pocit, že ho musím ochránit. Nevím proč, ale bál jsem se, že by mu někdo zase ublížil.
"Nééé! vysprchovat se můžeš zítra a lehnout si můžeš ke mě." řekl mi.
"Cože? k tobě?"
"Noo..."
"Tak fajn." nadechl jsem se a šel k němu. Napřed jsem si sedl na postel a podíval se na něho. Měl lehce otevřené oči a díval se na mě. Trochu se odtáhl aby mi udělal místo. Po té jsem si lehl za ním. Napřed jsem k němu byl otočený zády ale tak se mi nepohodlně leželo a otočil se k němu. Rotem už spal. Zavřel jsem oči a snažil se usnout taky.
Potom jsem ucítil jak mě Rotem, asi mu řeklo něco jeho podvědomí, k sobě přitiskl a objal mě. Snažil jsem se od něho odtáhnout ale nešlo to. Prostě mě nechtěl pustit. A tak jsem se mu podvolil a usnul na jeho hrudi...

JdbtN
-sice je to malý, ale já fakt něco nakreslim...dočkáte se zítra protože ve škole se budu určitě nudit...jinak kdyby si přehodili barvu vlasů bylo by to úplně ideální ale já nicjančího nemohla najít xP takže...

Nemyslete si. Řekla jsem 3 díly ne? tohle ještě není konec, BUDE pokračování ahahá! A rozhodla jsem se, že to MOŽNÁ udělám v yaoi stylu hehe!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hannkí Hannkí | 6. dubna 2010 v 8:42 | Reagovat

Tak zrovna jsem na školním počítači tak mi sem de dát komentář a už se moc těším na další část a s tým yaoi určitě počítám :D.

2 Selene xP Selene xP | Web | 6. dubna 2010 v 14:22 | Reagovat

Ale jako nevim nevim...nemám to moc v plánu...3.díl už bude ale fakt konečnej...no nech se překvapi jestli z toho udělám yaoi nebo ne!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters