Mapa blogu

O Shizu-chan






Další web Shizu-chan:
(souhrn všech yaoi a shounen-ai povídek, co jsem nspala :3)


Aktuality:


Doplněny písničky do Utapri mp3 rozcestníčku :3
Doplněny písničky do Kuroko no Basuke rozcestníčku :3
Doplněny písničky do rozcestníčku ostatních mp3 :3


Překlad mangy: Arthur in the dark 4.
Jak jsem na tom s dalším překladem: 1 stránka z 2. poloviny 5. volume, zbývá 79 stránek :3


E-mail blogu: Shizufantasyworld@seznam.cz - pokud máte nějaký
dotaz, prosbu, nápad, cokoliv, klidně napište :3



Letní jahody

29. března 2010 v 20:55 | Sawae |  jednokapitolovky
Ahooj! Uvádím svoji první, shonen-ai povídku! Letní jahody...lepší název mě opravdu nemohl napadnout že? hehe. Prosímvás, opravdu shonen-ai píšu poprvý takže mějte strpení...
Upozorňuju, že je tohle shounen-ai. Tudíž milenecký vztah mezi muži. Komu se to hnusí, ať nečte.




Vždycky jsem vypadal jako holka. Mé hnědé až černé vlasy jsou mi až skoro po pas. Líbí se mi to. Mám rád dlouhé vlasy ale obvykle si je dám do culíku aby nezavazeli. Mé rysy obličeje jsou velmi jemné takž opravdu vypadám jako holka. Hodně lidí mě za holku považovala. S chlapci to bylo nejhorší. Musel jsem odmítnout snad deset pozvání na rande. Mimichodem je mi 16.
Je to těžké. Protože i u dívek jsem oblíbený. Jsem totiž podle nich roztomilý. A tak jsem nejradši doma. Tu slávu si opravdu neužívám. Já to nemám zapotřebí. Nejsem jako ostatní. Jsem jiný...
Mé jméno je Ebriel. Divný že? Ale já to jméno mám rád.
Nejradši svůj volný čas trávím na mém oblíbeném místě. Je to starý a rozbitý altánek, který už nemá střechu. Tím pádem se tam krásně dívá na poletující mraky. Podlaha toho altánku už je hodně dlouho porostlá mechem, takže je to i pohodlné. Kolem altánku roste snad sto keříčků s jahodami. Právě teď rostou.
Je léto (a já jsem rád, že jsou letní prázdniny).
Ležím uvnitř altánku a ujídám jahody, které jsem si nazbíral. Všechno je v pohodě, jako každý den. Nikdo o tomhle místě neví a já jsem šťastný tady a sám. 
"Jsi v pohodě?" ozval se nademnou hlas. Pohlédl jsem nahoru. Byl to kluk ve stejnym věku jako já. Jenže on opravdu vypadal jako kluk. Vlasy měl světle hnědé a krátké po uši. Nevím jestli si myslel, že jsem holka, nebo věděl že jsem kluk.
"V pohodě. Vyrušil si mě." odpověděl jsem naštvaně
"Tak to promiň. Jsem tu novej. Chtěl jsem si to tu jen porozhlídnout." řekl.
"Tak novej jo?" řekl jsem ironicky a nespouštěl oči z oblohy. Potom jsem ucítil jak si sedá ke mě.
"Jmenuju se Morgen. A ty?" řekl.
"Lituju ale nejsem holka." naštvaně jsem si dal do pusy jednu z jahod.
"Já vím že nejsi holka." řekl a já se na něj překvapeně podíval.
"Ebriel." odpověděl jsem.
"Pěkný jméno." zasmál se, "můžu se přidat?"
Nic jsem mu na to neřekl ale dovolil jsem mu, lehnout si vedle mě.
"Jak dlouho o tomhle místě víš?" zeptal se mě.
"Dlouho." odsekl jsem.  
"Hm...tak díky." řekl. Poznal jsem, že už začíná být naštvaný. Vlastně jsem se ho takhle nějak chtěl vyhodit.   
"Pokud ti vadím, odejdu." řekl.
"Ne v pohodě. Půjdu já." řekl jsem a už se zvedal, když v tom mi přistála jedna jahoda na zádech.
"Co to děláš?!" okřikl jsem ho.
"Když tě mám odsud vyhnat, tak aspoň pořádně!" zasmál se a hodil po mě další, tentokrát se mi rozplácla přímo na obličeji.
"Sakra!" vykřikl jsem plný vzteku a rychle jednu jahodu utrhl. Hodil jsem ji po něm ale on ji bez problémů chytl a snědl.
Tak jsem na něho vypálil jsetě dvě ale on každou z nich chytl a poté snědl.
"Jak to děláš?" ptal jsem se ho.
"Baví mě míčový hry." zasmál se, "nechceš to zkusit znova? nechceš se kamarádit?"
Naklonil jsem hlavu na pravou stranu.
"Co tím myslíš?" zeptal jsem se ho a utřel zbytky jahod, které mi na obličeji přistály.  
"prostě kamarádit. Víš co to vůbec zanmená?" zeptal se.
"Jasně že vím co to znamená. jen na to nejsem zvyklý:" řekl jsem naštvaně.
"Ty nemáš kamarády?"
"Ne, díky mýmu pitomýmu vzhledu se semnou nechce kamarádit žádnej kluk a spíš zamnou dolízají holky. Když teda zamnou přileze nějakej ten kluk, hned mě žádá o rande a pak je překvapenej, že jsem kluk." zasmál jsem se.
"Máš to těžký..." řekl, "ale mě to nevadí. Budeme kamarádi."
"Fajn." řekl jsem naštvaně. Pořád jsem si nebyl jistý.
"Už půjdu, jsem celý ulepkaný od těch jahod." řekl jsem a vysvlíkl jsem si tílko a tím jsem si utřel obličej. Teda tím, co nebylo od jahod.
Nevšiml jsem si, že Morgen na mě zhypnotyzovaně zírá.
"Tak čau." řekl jsem a zamřil směrem domů.

*               *               *

"Takže se jmenuješ Ebriel?" zeptal jsem se sám sebe, když odešel.
"Přistěhujeme se sem, podle mě do největšího zapadákova na světě a takový milý překvapení." zasmál jsem se. Vstal jsem a vzal do ruky jahody, které jsi zapomněl.
"Taky půjdu domů. Rodiče na mě budou asi čekat." promluvil jsem po chvilce do ticha a začal pomalu jahody jíst.

*                 *              *

Už je večer. Vlastně noc. Teď ležím v posteli a z hlavy ne a ne vyndat tvůj obličej. Proč? Už mě to vážně deprimuje, přece tě nesnáším! Bože, pukne mi z toho hlava. Navíc nemůžu usnout abych zahnal myšlenky na tebe. Musím mít neustále otevřené oči protože, kdykoliv je zavřu, uvidím tvůj úsměv. Jak strašně mě to štve! Morgene...příště ti tohle fakt nedaruju!
Dokonce i když se mi podařilo usnout, jsi aji v mých snech. Nechápu to, co se to semnou děje...? Chci už se probudit. Kdybych jen mohl lusknutím prstu zmněnit ten šíleně otřesný sen na něco lepšího...!
Když jsem se probudil, ta otřesná noc byla zamnou, spokojeně jsem si oddychl. Nechcu ho už nikdy vidět. Počkat...to na něho myslím zase? Bože! přestaň už! ne ne, tohle není moje vina je to všechno tvoje vina...doprdele!
Při snídani jsem se snažil na Morgena zapomenout a přemýšlet nad tím, co říkají rodiče. Někdy se mi to podařilo ala Morgenovi se úspěšně dařilo dostávat se do mé hlavy, zato mě se ho nedařilo uspat někdy hodně hluboko.
"Už toho mám dost! Nechcu na to už myslet!" vykřikl jsem najednou u snídaně a rodiče se na mě překvapeně otočili.
"Dík za snídani." řekl jsem, odnesl jsem talíř a zamířil na své oblíbené místo. Nevím, něco mě tam táhlo. V hloubi duše doufám, že tam bude...

Když jsem tam přišel, nebyl tam. Prošel jsem až k altánku a tam jsem se zrazil.
"Díky za jahody?" zeptal jsem se sám sebe. Teď mám divnej pocit, jako by mi v břiše lezlo snad milion mravenců...nebo žeby motýli?
Morgen tu udělal nápis z jahod 'Díky za jahody'. Už si vzpomínám, nechal jsem je tady a on si je musel vzít. A za tu trošku jahod udělal tohle?
Klekl jsem si a letmo se jahod dotkl.
"Proč?" zeptal jsem se nahlas.
"Ahoj." zazněl hlas zamnou.
"Morgene? Poslouchej...zabiju tě!" vykřikl jsem a prudce vstal.
"Za co?" zeptal se mě.
"Za co?! eh...za co...?" opakoval jsem pomalu, "proč si udělal to z jahod?!" vykřikl jsem.
"Za to?"
"Co? ne, za to ne..." řekl jsem a lehl si na měkkou trávu, "tak proč si to udělal."
"Nudil jsem se." odpověděl mi a lehl si vedle mě. Ale ne, zase ti mravenci...A proč je mi takový horko? Rychle jsem vstal.
"Co-Co to děláš?" vykoktal jsem ze sebe. Opravdu jsem nevěděl, co se to semnou děje.
"Lehám si, to nesmím?" řekl a zadíval se na mě
Teď už jsem věděl čím je to horko způsobené. Cítil jsem, jak pomalu rudnu a tak jsem šel bez řečí pryč. Domů.
"Kam jdeš?" zeptal se mě a já poznal, že vstal. Zastavil jsem se.
"Domů!" zakřičel jsem a dál jsem kráčel domů.

O měsíc později

Věřte nebo ne, s Morgenem jsme se stali nejlepšími kamarády. Nevím co semnou udělal, že jsem takhle milej ale je to jedno...je mi s ním dobře...
Dnes mířím k altánku jako celý minulý měsíc. Dali jsme si totiž 'schůzku'. Ale takových schůzek jako je tahle už bylo asi sto.
Když jsem tam přišel, Morgen tam nebyl. Tohle Morgen nedělá. Aby nepřišel a to já jsem vždycky ten, kdo chodí poslední.
Co když se mu něco stalo? problesklo mi hlavou. Potom jsem ale uviděl znovu zprávu z jahod, jako minulý měsíc.
'Nečekej na mě, dnes nepříjdu ale zítra v tenhle čas se tu potkáme.' Dal si s tím tak obrovskou práci a jen kvůli mě? smutně jsem odcházel.

*               *             *

Tak Ebrieli, dnes to vydržíš. Říkal jsem si, když jsem ho pozoroval jak odchází.
Hlavní je, že už si mnohem lepší než na začátku. Usmál jsem se.
Snad můj plán zítra výjde. Musím to všechno nachytsat. Teď už jsem se otočil a mířil zpátky domů.

*                *             *

Zase jsem o tobě přemýšlel celý den. Proč mi tohle děláš, Morgene...? Chci tě vidět...nejradši bych šel k tobě domů ale nevím kde bydlíš. Uvidíme se až zítra...snad to přežiju...

Jelikož bývám s Morgenem od rána až do večera, bylo to pro mě nekonečné čekání. Pořád v jednom kuse jsem se něco snažil dělat ale za chvilku mě to přestalo bavit.
Nejhorší to ale stejně bylo večer protože jsem nemohl usnout. v jednom kuse jsem na něj musel myslet. Ale usnul jsem a snažil se spát co nejdýl.
Probudil jsem se v devět. Schůzka s Morgenem má být v deset, takže jsem šíleně šťastný. Se snídaní jsem se loudal. Po ní jsem se oblíkl a vydal se tam. Přišel jsem o čtvrt hodiny dřív, nevadí.
Ale počkat...co tu dělá ten žebřík? Je u něho nějaká zpráva...
'Ahoj Ebrieli, trochu se asi opozdím, ale nachystal jsem ti práci. Chtěl jsem ji udělat sám jenže...No prostě a jednoduše oprav tu budku...' Přečetl jsem to a abych zahnal čas, na žebřik jsem vylezl. Pustil jsem se do opravování. Sedl jsem si nastrom ale...kopl jsem do žebříku a on spadl.
"No to snad ne! teď na toho Morgena budu muset počkat..." řekl jsem si naštvaně ale pořád budku opravoval.
"Co si dělal?" zazněl podemnou známý hlas.
"Opravoval a opravoju. Díky tomu tvýmu blbýmu nápadu jsem teď tady uvízl." řekl jsem naštvaně. Odpovědí mi byl jen smích.
"Nesměj se a radši mi ho postav!"
"To bys musel slízt..." smál se ještě víc.
"Myslel jsem žebřík ty idiote!" cítil jsem že zase rudnu. Morgen mi žebřík postavil ke stromu a já začal lízt dolů. V tom najednou *křup* a šprušle na teré jsem zrovna stál, se podemnou podlomila. Padal jsem dolů.
V tom mě někdo zachytil.
"Morgene! Ty si mě chytil!" vykřikl jsem šťastně, "kdybys mě nechytil, nevím co by semnou bylo."
On se na mě jen díval a já se díval na něj. V tom jsem si uvědomil, že mě pořád drží a začal jsem sebou nervózně škubat.
"Můžeš mě pustit prosimtě?" zeptal jsem se ho. On jen zavrtěl hlavou.
"Pusť mě Morgene, tohle není sranda..." říkal jsem nervózně a cítil jsem, že jsem opravdu zrudnul.
"Já neříkám že je to sranda. Jen, když si mi tak pěkně spadl do náruče, proč bych si tě měl nachat zase utýct, hm?" řekl mi a usmál se. Potom přišlo něco, co mi opravdu vyrazilo dech. Pomalu se ke mě začal nahýbat. Nevěděl jsem co chce udělat. Potom se zohnul ještě víc. Políbil mě. Ze začátku to bylo jen lehké ale neodlepil se ode mě. Měl jsem vytřeštěné oči. Potom do polibku zapojil i jazyk. Užíval jsem si to. Tenhle polibek trval celkem krátce a trochu mě mrzelo, že přestal.
"M-Morgene...my jsme...kluci..." řekl jsem vyděšeně.
"No a? To vadí?" řekl a znovu mě políbil. Tentokrát to trvalo dýl. Hltal jsem každý jeho polibek a s chutí ho příjmal.
Když se ode mě odlepil, oba jsme lapali po dechu. Potom mě nakonec pustil.
On mě položil do těch jahodníků. Teď mi bylo ovšem jedno, jestli budu od jahod ulepkaný nebo ne. Pro mě exsistoval jenom on. Nahnul se nade mě a znovu mě políbil. Měl jsem pocit, že nikdy nemá dost. Že chce pořád ochutnávat chuť mých úst, dokud zase nebudeme moct popadnout dech. Opravdu, ten polibek trval strašně dlouho. A já si ho s radostí užíval. Jen je škoda, že jsme povalili ty jahodníky a rozmačkali jahody... Potom si lehl si vedle mě a s rukou v ruce jsme se společně dívali na plující mraky...
"Miluju tě Morgene..." zašeptal jsem a vyškrábal se na jeho hruď a spokojeně na ni ulehl.
"Já tebe taky...od první chvíle co jsem tě uviděl." řekl mi a políbil mě do vlasů.


LJ
Obrázek prosím nekopírovat ani se zdrojem. Je můj. Jinak se omlouvám za kvalitu. Kdybyste ho viděli naživo...

Byla bych strašně ráda kdybyste mi napsali nějakej ten komentík. Strašně moc mě to totiž povzbudí k dalšímu psaní... Prosim vás strašně moc, když se vám to bude aspoň trošičku líbit tak něco napište klidně něco jako "pěkný" to bude buhatě stačit. Když nic nenapíšete tak nebudu psát, protože si budu myslet že se vám to nelíbilo...tak prosím (i na kolena si klidně kleknu xP)
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Hannkí Hannkí | 1. dubna 2010 v 0:04 | Reagovat

No to byl velmi zajímavý příběh, klidně vymýšlej další povídky a další, tahle byla fakt super. Můžeš potom ty nahromaděný povídky napsat jako nějakou knížku a dát  mi to někdy přečíst :D. Jo a nejlepší prej "Nesměj se a radši mi ho postav" :D, jsem se vážně chlámala. Ty jo nechápu jak to ten Ebriel mohl vydržet, pořád na toho Morgena myslet ty já bych se zbláznila.

2 my-perfect-fantasy-world my-perfect-fantasy-world | Web | 1. dubna 2010 v 1:02 | Reagovat

no jo no to ta moje bujná fantasie...xP už přemýšlím nad novou povídkou xP

3 Rhea Rhea | 8. srpna 2011 v 18:56 | Reagovat

Líbí se mi to. Takové pěkňoučké. :-)

4 Lucy Uchiha Lucy Uchiha | Web | 27. prosince 2011 v 10:47 | Reagovat

Vážně se ti to moc povedlo Shizu-chan ^^ Mm hned bych si ty jahody dala :3 "M-Morgene...my jsme...kluci..." Áw proč jsou všichni tak ze začátku vzpurní xD

5 Akane Akane | Web | 15. ledna 2013 v 19:48 | Reagovat

Krásná!:)

6 Anabet Anabet | Web | 5. listopadu 2014 v 2:35 | Reagovat

Moc pěkné ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters